Krajský soud změnil právní kvalifikaci tak, že Pavlíčkův čin zařadil pod základní skutkovou podstatu, a kvůli tomu jej pak označil za promlčený. Zmírnění kvalifikace zdůvodnil například tím, že Pavlíček nebyl v minulosti trestán. V době kolektivizace byl navíc mladým, horlivým funkcionářem na nejnižším stupni hierarchie. Podle krajského soudu by represe Pavlíčka byla „čistým pokrytectvím" při vědomí, jak vážné trestné činy mezitím omilostnily amnestie z let 1990, 1998 a 2013.

Šéf žalobců s hodnocením krajského soudu nesouhlasí. Soud podle něj jednostranně zdůraznil „pouze skutečnosti pro obviněného příznivé a polehčující". Zeman žádá, aby NS vrátil případ k novému projednání rozhodnutí.

Podobně postupoval Zeman přinejmenším ve dvou podobných případech souvisejících s kolektivizací venkova. Nesouhlasí se zastavením stíhání bývalého náčelníka Veřejné bezpečnosti v Turnově, který jako člen vysídlovací komise v letech 1952 a 1953 spoluroz­hodoval o vystěhování sedláckých rodin.

Kauza Tomáše Liptáka

Ve stejném duchu se Zeman na NS obrátil nedávno také v kauze Tomáše Liptáka, jenž v 50. letech působil jako prokurátor v Kralupech nad Vltavou. Spornou otázku v obou případech představuje to, zda na rozhodování vysídlovacích komisí v rámci „akce kulak" dopadá amnestie z roku 1960. Podle Zemana nikoliv, protože šlo o úmyslné trestné činy proti majetku v osobním vlastnictví, které jsou z amnestie vyloučeny.

Komunisté vystěhovávali zemědělce zejména v první polovině 50. let. V průběhu koordinované akce, která podle historiků vážně narušila tradiční venkovskou pospolitost, se muselo stěhovat podle odhadů 3000 až 4000 rodin. Cílem totalitní moci bylo oslabení selského stavu a kolektivizace zemědělství. Na svých usedlostech museli sedláci zpravidla zanechat téměř celý osobní majetek, tedy nejen dobytek a zemědělskou techniku.