Pendlerům také komplikují cestu za prací testy na koronavirus. Ti dojíždějící do bavorského okresu Cham je musí absolvovat povinně, jinde jim je může nařídit zaměstnavatel.

Netuším, co dělat

Roman Potenec ze Strážného na Prachaticku jezdí pracovat jako uklízeč 35 kilometrů za hranice. Jako samoživitel se stará o desetiletého syna. Vyšel mu ale pozitivně test na koronavirus, takže nemůže do práce.

„Dozvěděl jsem se, že po tu dobu, co budu doma, nedostanu od nikoho ani korunu,“ řekl Potenec Deníku. Muž si po infarktu musí kupovat léky, navíc mu matka dítěte dluží desetitisíce korun na alimentech. „Český stát s tím vůbec nic nedělá, takže netuším, co si teď počnu,“ posteskl si pendler.

Podobné příběhy denně slýchá Zuzana Vintrová, jež pendlerům poskytuje poradenství na hranici ve Strážném. „Některým samoživitelkám při zavřených školách hlídají děti kamarádky, jiné s nimi musejí zůstat doma. Volno mají ale neplacené, protože už nemají dost dovolené,“ řekla Vintrová Deníku. Poradkyně na jaře založila Asociaci pendlerů, která hájí jejich práva. „Snažíme se spolu s ministerstvem zahraničních věcí, aby Německo uznalo naše ošetřovné, ale bohužel nemá vůli vyjít nám vstříc,“ konstatovala Vintrová.

Čekání na jaro

Příchod podzimu navíc pro řadu pendlerů znamená ztrátu práce pro zimní měsíce. „Týká se to většinou stavebních firem, které dávají sezonní výpovědi. Zaměstnancům sice znovu v příštím roce nabídnou práci, ti ale mezitím musí jít na úřady práce,“ vysvětlila Vintrová.

Pendleři jsou důležitým zdrojem příjmů pro chudší pohraniční regiony. Daně sice platí v zemi, kde pracují, peníze ale utrácejí doma. „Zvyšují kupní sílu oblastí, které po roce 1989 nebyly schopné se dobře transformovat,“ řekl Deníku ekonom České spořitelny Petr Zahradník. „Pro dotyčné regiony znamenají opravdu hodně. A nejde jenom o peníze, ale i o transfer zahraničních zkušeností,“ dodal.