Další články k úmrtí Petra Kellnera najdete ZDE

O jednom rozměru osoby Petra Kellnera vypovídají slova, která napsala jeho manželka Renáta v úvodním slovu na webu Nadace manželů Kellnerových:

„Po narození našich dětí jsme, podobně jako většina rodičů, přemýšleli, jak budeme naše děti vychovávat. Do jakých budou chodit škol, jak jim pomůžeme překonat chvíle, kdy začnou poznávat, že naše materiální bohatství je svého druhu společenské stigma. Tehdy jsme si uvědomili paradoxní věc: problémy dětí z movitých rodin při začleňování mezi ostatní mohou být nakonec velmi podobné problémům dětí z velmi chudých poměrů. A právě tato myšlenka stála v roce 2002 u vzniku našeho prvního velkého projektu - založení gymnázia Open Gate, kde společně studují talentované děti z dětských domovů nebo z finančně znevýhodněných rodin z celé České republiky s těmi, kterým školné platí rodiče.“

O jiném rozměru multimiliardáře zase mluví ti, kteří mu při cestě na vrchol překáželi a které smetl s použitím jakýchkoli dostupných metod.

Chtěl vědět všechno

Bohatství Petra Kellnera je tak obrovské, že běžný smrtelník si ho ani nedokáže představit. Stejně jako jeho odvrácenou tvář, stigma, o němž píše Renáta Kellnerová. Vychovat v absolutním přebytku děti může být stejně náročné jako v rodinách, jimž se peněz nedostává. Kellnerovi se rozhodli věnovat část prostředků právě na rozvoj talentů a schopností takových kluků a děvčat.

O tom, jak houževnatý a důsledný byl, svědčí i slova jeho bývalého blízkého spolupracovníka a člena vedení PPF Evžena Harta: „Když jsme pro PPF připravovali druhou vlnu kuponové privatizace, vedl jsem prezentaci. Identifikovali jsme sedm možných způsobů komunikace. Čtyři jsme zavrhli a odprezentovali tři spolu s naším doporučením. Začínali jsme v 16.00. V deset večer Petr Kellner řekl: ‚To bylo dobré. Děkuji. A teď mi odprezentujte ty zbylé čtyři cesty, které jste zavrhli.‘  Končili jsme ve tři ráno. Chtěl vědět všechno.“

Jeho další blízký spolupracovník, který si přál zůstat v anonymitě, o něm uvedl: „Tvrdý šéf, vyžadující absolutní a stoprocentní loajalitu podřízených. Velký stratég, který neustále myslel o několik tahů dopředu. Inspirativní manažer, schopný dělat rychlá a nepopulární rozhodnutí, vždy však s důrazem na efektivitu a výsledky. Lídr, který věděl, že PR a image jsou důležitou součástí byznysu.“

V práci byl velmi pedantský. Dokládá to vzpomínka jiného exzaměstnance PPF. Petr Kellner hlasitě „seřval“ na chodbě před kanceláří vysoce postaveného manažera firmy za to, že přišel do práce v sandálech. Den na to pak nařídil vydat striktní dress code, předpis, jak chodit oblečen do práce a jeho porušení se trestalo vyhazovem.

Prolínání s politikou

Nikdo asi nepochybuje o tom, že Kellner v cestě na vrchol nehrál vždy fér a čistě. K úspěchu mu často pomáhaly jeho pečlivě, zákulisně vytvářené vazby s politiky. V raných dobách se Kellner opíral o ministry financí Václava Klause a Ivana Kočárníka, později našel společnou řeč s Milošem Zemanem. 

Se stoupající pozicí na žebříčku nejbohatších Čechů se ale role obrátily. Byl to Kellner, který pořídil exprezidentovi Václavu Klausovi zámeček na Hanspaulce pro jeho aktivity nebo zapůjčil letadlo Zemanovi letadlo pro návrat z Číny. Dostal se do pozice, kdy pravidla diktoval sám, politiky už tolik jako dříve nepotřeboval. A protože byl chytrý, věděl, kdy se stáhnout, jako v případu 5G sítí a spolupráci s čínskou firmou Huawei.

Z jeho slov ve výroční zprávě PPF z roku 2018 také jasně plyne, kam se názorově řadil nebo chtěl, aby byl takto vnímán: „Pro moji generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž jsme formovali své názory a postoje. To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit náš byznys a vybudovat firmy po celém světě. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot.“