Rusko zařadilo ČR mezi nepřátelské země. Máme z toho mít radost?
Určitě ne, ale zároveň to nemusíme brát jako signál k vyhlášení války. Přestože vztahy mezi ČR a Ruskem, stejně jako mezi NATO a Ruskem, nejsou vůbec ideální, neznamená to, že spolu nemáme mluvit. Právě naopak.

Podobně jako po ruské anexi Krymu, kdy jste ve funkci předsedy vojenského výboru NATO inicioval jednání s náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem? Přineslo to něco?
Především jsme se mohli vyhnout politicky citlivým otázkám a bavit se o věcech, které se dají měřit a spočítat. Proto jsme hovořili o vojenských cvičeních, přítomnosti vojenských sil na hranicích, o aktivitách, které jednu nebo druhou stranu znepokojují. Pokud šlo o srozumitelné záležitosti, mohli jsme je škrtnout ze seznamu nejasností a předložit politickým představitelům témata, na něž jsme jako vojáci nedokázali dát odpovědi.

Momentálně jsou karty rozdané, Rusko je jasný nepřítel členských států NATO, protože na jejich území provádí teroristické akty. O čem by se tedy dalo jednat?
Přestože v dnešní době Severoatlantická aliance považuje Rusko za nepřítele, a naopak, vždy je lepší komunikovat než vést ozbrojené akce. Dokud je vůle, měli bychom ji využít. Rusko ji má zatím sníženou a chce se bavit jen o některých věcech. Ale i to nám umožňuje sdělit mu náš pohled a snažit se porozumět jeho stanovisku.

Je to lepší než přijímat opatření, která zbytečně povedou k eskalaci. Červnový summit NATO by v tomto smyslu mohl dát Radě NATO-Rusko jasné mantinely pro jednání.

Uvedl jste, že sebevědomý a konstruktivní přístup může pomoci odhalit to, o co oběma stranám skutečně jde. Oč tedy současnému Putinovu Rusku jde?
Rusko se bez ohledu na svoje vnitřní sociální a ekonomické problémy stále cítí být světovou velmocí, s níž je třeba počítat a konzultovat všechny zásadní globální záležitosti. Odmítá se smířit s tím, že by mělo hrát druhé housle. Rozhodně si chce uhájit vliv v post-sovětském prostoru. To jsou faktory, které ho ženou k agresivnímu chování, neboť vidí, že pozitivními nástroji, jež mu chybějí, ho dosáhnout nemůže.

Šlo tedy jen o taktický manévr, když před několika dny Kreml souhlasil s paritním zastoupením na českém a ruském velvyslanectví, stáhl vojska z rusko-ukrajinské hranice, souhlasil se schůzkou s ukrajinským prezidentem Zelenským?
Nemyslím, že zrovna ruský prezident Putin je typem politika, který by chtěl ustupovat. Už proto, že si to z vnitropolitických důvodů nemůže dovolit. Vnímám to tedy jako taktický tah, kdy chtěl ukázat dobrou vůli, což mu následně umožní vyvinout diplomatický, politický a ekonomický tlak.

I tak jde ale o příslib k jednání, a proto si myslím, že není čas uzavřít všechny komunikační kanály, ale naopak jim dát zelenou a s patřičným sebevědomím předložit návrhy, které mají potenciál odkrýt skutečné záměry na obou stranách. Jako iniciátorovi, který si je jistý v kramflecích, nám to umožní přijít s řadou nápadů, na něž Rusko bude muset reagovat.

Rusko má v Evropě jeden velký ekonomický zájem, a tím je zprovoznění plynovodu Nord Stream II. Nesouvisí poněkud vlažnější reakce spojenců ze západní Evropy na Vrbětice právě s ním?
Může s tím souviset. Konkrétně v Německu je atmosféra nakloněna spíš smířlivějším směrem právě proto, aby neohrozila dokončení tohoto projektu. Ovšem západní Evropa jako celek nemá příliš chuť vyhrocovat vztahy s Ruskem, má snahu hledat konstruktivní řešení.

Je to dáno geografickou polohou. Amerika je přece jen od Ruska mnohem dál než Evropa. My musíme najít cestu, jak s Ruskem koexistovat. Právě proto bychom měli využít současný stav vzájemných vztahů a být těmi, kdo začne přinášet návrhy, na něž bude muset Rusko reagovat.

To by ovšem znamenalo sladit si perfektně noty jak v rámci EU a evropských členů NATO, tak doma. Do jaké míry českou pozici oslabuje, když prezident republiky Miloš Zeman hovoří o dvou vyšetřovacích verzích a pouhém důvodném podezření o akci agentů GRU?
Obávám se, že dnes už žádný z našich partnerů nepochybuje o tom, jak smýšlí český prezident. Berou to jako fakt. Nás to ovšem staví do složité situace, protože v rámci EU bychom se měli shodnout na jednotném a jasném postoji k Rusku. K tomu nepřispěje, když my sami takovou pozici budeme rozmělňovat. Nedělní vystoupení prezidenta Zemana bohužel přesně to udělalo.