Místo, kde vás nechají přespat, osprchovat se a ještě vás čistě a zadarmo obléknou, tak by se dala očima bezdomovců a alkoholiků popsat pražská záchytná stanice na Bulovce.

Ta má po loňském vyúčtování opět milionové dluhy dosahující šesti milionů a sto tisíc korun.

Důvod? Téměř 1900 korun za jednu noc uhradí jen ti, kteří se za alkoholový večírek stydí a na záchytce jsou poprvé. Bezdomovci, které strážníci najdou opilé na ulici, si totiž s placením hlavu nelámou.

Jen loni přišel provoz pražské záchytky na téměř osm milionů korun, z toho však nocležníci uhradili pouze jeden milion a osm set tisíc korun. Na patnácti lůžkách se loni vystřídalo až dvacet pět lidí denně. Opilce lékaři propustí poté, co nadýchá méně než jedno promile.

„Když nezaplatí, pošleme jim dvě upomínky. Ty ale většinou ani pošťák nedoručí, protože nemá kam. Potom je nařízená exekuce, ale dopadne to stejně. Pokud už exekutor neplatiče najde, nemá mu v podstatě co zabavit,“ říká lékař pražské záchytky Vlastimil Chromčák.

Obtížná řešení

Řešení, jak zatočit s recidivisty a bezdomovci holdujícími krabicovému vínu s ironem, jsou podle něj obtížná. „Já bych zřídil pracovní tábory, nařizovat povinnou protialkoholovou léčbu je sice také řešení, ale procento úspěchů je nízké,“ doplnil Chromčák.

Některé klienty zná zdejší personál i jménem. Během týdne se totiž vystřídají i třikrát. Zdravotníci je osprchují, uloží, a protože jim je žinantní dávat dotyčnému na sebe pozvracené nebo pokálené oblečení z předchozího dne, udělaly sestry mezi sebou „sekáč“. „Pokud má někdo ze zaměstnanců známé, kteří se chtějí zbavit oblečení, které už nenosí, nevyhodí ho, ale dají nám. My ho potom dáme pacientům,“ popsal Chromčák.

Vzpomněl si ale na nedávný případ, kdy toho jeden z bezdomovců využil. „Do igelitového pytle jsme mu dali jeho znečistěné oblečení, protože ho nemůžeme vyhodit. A za pár minut jsme ho viděli u plotu nemocnice, jak se převléká do toho pokáleného a to nové od nás jde prodat do bazaru nebo na bleší trh, aby si mohl koupit zase alkohol,“ doplnil Chromčák.

Psychiatr Bořivoj Prokeš, který léčí závislé v Psychiatrické léčebně v Bohnicích Deníku řekl:
V léčebně máme plno

O tom, kdo vlastně je alkoholik a zda lidé v Praze pijí víc než na venkově, Deník hovořil s psychiatrem Bořivojem Prokešem z oddělení léčby závislosti pro muže Psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Čas od času proběhnou médii teorie o tom, kdo je vlastně alkoholik. Existuje typický profil alkoholika?
Laická veřejnost má představu, že člověk, kterýmá problém s alkoholem, je zanedbaný a zapáchá. Ale často mají se závislostí problém právě lidé, kteří jsou ve vysoké a zodpovědné funkci a starají se o rodinu. Jejich závislost vyjde najevo teprve ve chvíli, kdy se zhroutí organismus, nebo začnou trpět deliriem či psychózou. Léčbou v minulosti prošla také řada známých osobností. V Praze je daleko více barů než v jiných městech. Zdejší obyvatelé vydělávají také daleko více peněz.

Pijí Pražané víc než ostatní?
Takto se to říct nedá. Jsme společnost, která alkohol toleruje. A nedá se asi ani říct, zda se alkohol konzumuje více na venkově nebo v Praze. V léčebně ale máme stále plno.

Film Dobří holubi se vracejí popisuje drsná zákulisí protialkoholní léčby. Jak se vlastně léčí dnes?
Tak určitě to není tak kruté jako v tomto filmu. Filmaři mají určitě právo na určitou uměleckou nadsázku… Nicméně, nejdůležitější je asi závislého člověka přesvědčit, že je nutné abstinovat celý život. Že si nemůže dát ani jedno pivo po večeři a ani panáka na kulatiny svého šéfa. To je hlavní myšlenka, kterou se snažíme našim klientům předat.

Jana Kočvarová

Nové centrum pomůže ženám s odvykáním

Alkoholičky, které propustí z odvykací léčby, budou mít nové středisko, kde jim pomohou. V Praze 7 se totiž v dubnu otevře centrum Alma, které poskytne ženám v nelehkém období ambulantní služby. Dosud se ženy musely po propuštění z psychiatrické léčebny s abstinencí vyrovnávat samy.

„Po návratu z léčebny ženy mnohdy potřebují psychickou podporu i praktickou radu při úsilí o celkovou změnu životního stylu,“ řekla Zuzana Skálová, která je jednou ze zakladatelek centra. Dodala, že středisko pomůže nejen alkoholičkám, ale i klientkám závislým na lécích nebo anorektičkám.

Desítky lidí čekají v pořadnících

Podle Skálové jsou alkoholičky opomíjenou cílovou skupinou a v Praze neměly prakticky možnost komplexního doléčování. Navíc jde o závažný problém, protože jejich počet každoročně stoupá. Navíc se většinou jedná o matky. To nedávno Deníku potvrdil ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích Martin Hollý.

Alkoholikům a závislým totiž nyní nestačí ani dvě ženská a tři mužská oddělení. V pořadnících na přijetí jsou desítky lidí. „Místa jsou permanentně obsazená,“ řekl Hollý.

Vedení léčebny nevylučuje, že v budoucnu počet lůžek navýší. Původně se uvažovalo o zřízení detašovaného pracoviště ve Žlivi u Jihlavy, kde kdysi sídlila havlíčkobrodská léčebna, nakonec ale ředitel bohnické léčebny od záměru upustil.

Ženy problém více skrývají

Podle psychiatra z oddělení závislostí léčebny Bořivoje Prokeše se nedá říct, zda mají ženy k alkoholové závislosti blíže než muži, prokazatelně však mají větší tendenci problémy skrývat.

Své o tom ví i jednačtyřicetiletá učitelka Marta z Prahy 11. „Když si manžel našel milenku, začala jsem se cítit méněcenná, a když se pak odstěhoval a já si uvědomila, že jsem úplně sama, trávila jsem se skleničkou každý večer,“ přiznala. Teprve když přišla o práci, svolila k léčení.

Psychologové se navíc shodují, že jejich pomoc stále častěji vyhledávají ženy ze satelitních městeček kolem Prahy, které jsou odtržené od města a mají k pití doma sklony.