Podle Věry Mátlové z Výzkumného ústavu živočišné výroby, která projekt řídí, je na rozdíl od zahraničí podpora genetických bank v Česku na okraji zájmu.

Loni jsem četl, že v Hradištku je uchováván genetický materiál prvních několika tradičních českých plemen. Přibývají od té doby?

Bohužel se to moc nezměnilo. Jsme závislí na dotacích. Teprve před několika dny jsem podepsala rozhodnutí o dotaci na letošní rok. Navíc Národní program je určený jen pro vyjmenovaná plemena, takže počet plemen by se ani příliš rozšiřovat neměl. Myslím si, stejně jako řada dalších odborníků, že to není správné. Národní program by měl uchovávat všechna plemena, která jsou dostupná. Proto jednáme s Českomoravskou společností chovatelů o tom, že by nám poskytli genetický materiál také od dalších plemen.

Šlo by program využít pro divoká zvířata?

Určitě ano. Jednáme s Josefem Kůsem z pražské zoologické zahrady, měli by zájem o využití této techniky u některých velmi ohrožených druhů. Ovšem v tomto případě bychom jim mohli poskytnout výsledky našeho výzkumu, peníze na vlastní realizaci by si museli zajistit z jiných zdrojů. Kromě toho by se v říjnu mělo uskutečnit jednání ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství, která jsou obě garantem Strategie ochrany biologické rozmanitosti v České republice, kam genobanky patří. Všude se jim věnuje velká pozornost, pouze v České republice ne.

Kolik vůbec provoz takové genobanky stojí?

Zajišťujeme provoz celkem pěti genobank. Z nich centrální, v Hradištku, stojí provoz 250 až 300 tisíc ročně. Jsou to náklady na výměnu dusíku, údržbu čistoty a podobně.

Pokud byste nebyli omezeni penězi případně špatným zadáním Národního programu, jaký by byl podle Vás ideální stav?

Ideální by bylo mít genetický vzorek od každého plemene, které se chová na území České republiky. Samozřejmě víme, že to zatím není možné ani z technických důvodů. U některých zvířat, například králíků, drůbeže, tato metoda nefunguje. Respektive po rozmražení jsou vzorky mrtvé. Naopak bez problému funguje u skotu, koní, prasat, koz či ovcí. Ve Vodňanech (Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický – poznámky redakce) se daří uchovávání genetického materiálu ryb. Začínáme zkoušet také uchování materiálu u včel, ale tam se to, zdá se, také zatím nedaří.

Pokud u králíků a drůbeže nefunguje uchovávání genetického materiálu ve zmražené podobě, mohla by u nich fungovat další metoda vyvinutá ve vašem ústavu, tedy uchovávání genetického ve vysušené podobě?

Zatím to nevíme. Od ledna začneme tyto alternativní metody ověřovat v rámci nového výzkumného projektu.

Čtěte také:
K oživení mrtvého zvířete stačí mrazák, říká biolog Fulka