Druhá nejstarší značená trasa, která vznikla jen o pár měsíců později, vede z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn. Dnes je označena číslem 001, je dlouhá necelých 20 kilometrů a nese název Cesta Vojty Náprstka po zakladateli a prvním předsedovi Klubu českých turistů.

Značkař a člen vedení Klubu českých turistů Rostislav Kašovský řekl Deníku:člen vedení Klubu českých turistů Rostislav Kašovský.

Údržba tras není procházka, ale fyzicky náročná práce

Ročně u nás vznikne až 400 kilometrů nových značených stezek. Zařídit jen jeden kilometr je však mnohdy náročné. Někde chybí peníze, jinde povolení. Rostislav Kašovský, který doposud v Klubu českých turistů vedl radu značení KČT, přibližuje, co to obnáší.

Jak vypadá práce značkařů?

Momentálně jich máme zhruba 1500, někteří dělají jen pěší trasy, jiní jen cyklotrasy. Nedostávají žádný honorář, pouze proplácíme základní náklady. Kromě malovaných značek, které se obnovují jednou za tři roky, opravují i nosné prvky jako mapy a rozcestníky. Ty je potřeba natřít a opravit jednou za pět let.

Je to náročné?

Rozhodně to není procházka, ale fyzicky náročná práce. Není to jen o malování, ale 
o zprůchodnění celé trasy, takže značkař musí často prosekávat větve a podobně. Za den značkařská dvojice stihne jen pět šest kilometrů, není reálné ujít najednou 20 kilometrů. Často si lidé představují značkaře jako seniora s plechovkou barvy. Průměrný věk ale napovídá, že máme i mladší značkaře. Je však pravda, že na obcházení tras musí mít člověk kromě nadšení také čas, ten mladým většinou chybí.

Chybí někde značkaři, nebo jich je dostatek?

Jsou oblasti, kde jich je hodně, a oblasti, kde chybí. Když je někde nedostatek, volná místa inzerujeme například v našem časopise Turista. Pokud některá oblast není schopna kvůli nedostatku lidí pokrýt pravidelnou údržbu, v rámci značkařské brigády jí vypomáhají kolegové ze sousedních oblastí. Momentálně byl nedostatek značkařů v Karlovarském kraji, takže jim tuto sezonu pomáhají značkaři z Ústeckého a Plzeňského kraje.

Je těžké stát se značkařem?

Takový člověk musí projít zaučením a školením. Aby se stal vedoucím značkařem, musí absolvovat speciální víkendová školení. Za poslední čtyři roky bylo zaškoleno 306 nových značkařů. Školení probíhají pravidelně, navíc 
k tomu máme perfektně napsané učebnice. Značkařské družstvo tvoří vždy dva lidé. V každém kraji jim velí Krajská komise značení, která se skládá ze značkařských obvodů, ty zhruba kopírují bývalé okresy. Teď jich je 68.

Údržba značení ročně stojí 12–13 milionů korun. Kdo to financuje?

Spíš by se dalo říct, že se nám takové peníze daří sehnat. Dokázali bychom si představit větší příspěvky, ověřili jsme si však, že s dvanácti miliony to jakžtakž jde. Největší díl peněz spolknou pěší trasy a cyklotrasy. V posledních letech nám 7,6 milionu korun poskytuje ministerstvo pro místní rozvoj, čtyři až pět milionů získáváme od krajů. Průměrně přispívají od 200 do 700 tisíc, jsou ale kraje, které jsou 
k nám macešské a nedávají nám téměř nic. Konkrétně je v tom špatný Středočeský kraj a Praha. Dokonce jsme začali uvažovat o tom, že 
u nich stezky nebudeme udržovat vůbec.

Přibývají ještě nové trasy, nebo se už jen udržují ty stávající?

Turistická síť, která se 
u nás tvoří desítky a desítky let, má svou koncepci a čas od času je potřeba trasy přeložit nebo obnovit. Navíc se dělají nové cesty a nachází se nové památky, které je třeba spojit. Často je to požadavek obcí a místních sdružení. Ročně přibude i 400 kilometrů nových tras. Na druhou stranu se snažíme zrušit ty, které už nemají význam.

Bývají problémy s majiteli pozemků, přes které vedou stezky?

Ano, také proto se s trasami hýbe nebo se ruší. Podobný případ teď řešíme na Lysé hoře, kde majitelům vadí velké množství turistů, 
a proto chtějí obchůzku. Každou novou trasu musí schválit Lesy ČR, případně chráněná krajinná oblast nebo národní park. Celý proces trvá nějaký čas, je to i dost legislativně náročné.

Druhy turistického značení.