Na začátku celé operace, která vyvrcholila jedinou smrtí nacistického pohlavára z rukou nepřítele, stál omyl. Vinou špatné navigace parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš nedopadli dva dny před Silvestrem roku 1941 u Ejpovic na Plzeňsku, nýbrž na poli u hřbitova mezi středočeskými Nehvizdy a Jirny.
Toto místo je dnes nejméně důstojnou připomínkou hrdinné historie. Projektanti dálnice D11 pro ni měli pramálo pochopení, takže památník se tísní mezi dálničním valem a boudou produktovodu. Není divu, že nevábným okolím plným elektrických drátů a průmyslových hal nevede žádá turistická stezka ani cyklotrasa.
K dovršení smůly si Gabčík pochroumal palec u nohy, takže se spolu s Kubišem do Nehvizd po nouzovém přenocování v opuštěném lomu dobelhal. Na místní faře náležející ke kostelu svatého Václava dvojice zjistila svůj omyl. Budova dnes slouží jako knihovna.
Z Nehvizd výsadkáři putovali tam, kam měli původně namířeno – na Plzeňsko. V Rokycanech nalezli několikadenní azyl v nenápadném dvojdomku pětičlenné rodiny železničáře Václava Stehlíka. Ta za svou odvahu zaplatila nejkrutější daň. Stehlíkův zeť totiž po jedné hádce s manželkou a tchánem ukrývání atentátníků udal četníkům. Celá rodina včetně udavače skončila na popravišti, přežilo jen dvouleté děvčátko, kterého se ujali sousedé.
Dnes tyto události připomíná pamětní deska, která byla na domě umístěna nejspíše v 60. letech. Dodnes se nepodařilo zjistit, kdo je jejím autorem ani kdo její osazení inicioval.
Brutální tresty za statečnou pomoc
Podobně nenápadný je dům stojící v Plzni v ulici Pod Záhorskem. Zde Gabčíka s Kubišem několik dní ukrýval policejní inspektor Václav Král. Zajistil jim také falešné pracovní knížky a legitimace. Ani Královi se konce války nedožili. Nacisté je odvlekli do koncentračního tábora Mauthausen a tam zavraždili.
Operace Anthropoid vyvrcholila v Praze. Předtím, než se oba parašutisté dostali péče známých postav českého odboje, skrývali se u rodiny Růtových v maličkém bytě v Biskupcově ulici. „Když si později o atentátnících povídaly do věci zasvěcené české ženy, potom často používaly při řeči krycí výraz ‚silvestrovský dárek‘,“ napsal Heinz Panwitz ve své zprávě o průběhu vyšetřování atentátu. Opatrnost jim nebyla nic platná, ještě téhož roku byl jejich život v Mauthausenu násilně ukončen.
Den D pak přišel 27. května 1942. Parašutisté původně chtěli zaútočit u Heydrichova sídla v Panenských Břežanech. Odradilo je však to, že bylo dobře strážené. Proto si zvolili ostrou zatáčku mezi dnešní ulicí Zenklovou a V Holešovičkách. Ruční zbraň selhala, roli zabijáka proto převzal granát a následná sepse způsobená střepinou z výbuchu.
Okolí dnes vypadá docela jinak, tramvaje už po výpadovce na dálnici D8 nejezdí. Čin připomíná devítimetrový ocelový sloup, na jehož vrcholu stojí zády k sobě tři postavy s roztaženými pažemi. Dvě z nich představují výsadkáře a třetí civilisty, kteří jim v odboji pomáhali. Základní kámen památníku navrženém sochaři Davidem Moješčíkem a Michalem Šmeralem a architekty Jiřím Gulbisem a Miroslavou Tůmovou byl položen před 11 lety.
Příběh atentátníků skončil v důsledku zrady Karla Čurdy tragicky v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje v novoměstské Resslově ulici. Následnému nacistickému běsnění v podobě heydrichiády nepomohlo ani sebeobětování biskupa Gorazda, po kterém byla česká pravoslavná církev zakázána.