Jako zaměstnanec určený pro řízení rostlinné výroby se o počasí musel zajímat, vedl si proto sešity. Informace, které se dnes můžeme jednoduše dozvědět z internetu nebo televize, se podle něj daly dříve získat jedině od vojáků, kteří měli příslušnou techniku pro měření.Josef Vymola měří teploty a srážky od roku 1974

„Tenkrát to nebelo, informovale sme se o vojáko na letišťo v Prostějově. Oni teda byli, jak se říká lidově, jak na huře, rozumite na pudě, ale zas jako měle mape, měle přistroje, všecko měle, sledovale počasi, oni se domlóvale, jak te fronte dó, dneska só družice," srovnal Josef Vymola dřívější a dnešní možnosti sledování počasí.

„Kdo chtěl vědět předem předpověď, mohl se dozvědět, jak bode, osobně sem o vojáko dvakrát nebo třikrát bel," dodal amatérský meteorolog.

Na zjišťování stálosti počasí má vlastní barometr zavěšený na zdi. „Zato sestra mého otce," vzpomněl si Josef Vymola na prapůvodní praktiky zjišťování počasí, „ta přešla, a kdež bele sezónni práce, senoseč anebo žňa, podivala se směrem k hájo, a kdež bylo to bóřkovy obdobi, řekla: 'Odpoledni čeké bóřko!' a belo to. A tak to tehde dělal každé zemědělec."

Věří Josef Vymola meteorologům a jejich měření, nebo spoléhá na své zápisy, nástroje pro měření a vlastní instinkt? Meteorologové mají podle něj typizované stanice, které jsou důvěryhodné, proto tedy meteorologům jejich budoucí předpovědi věřit můžeme. On sám používá dva venkovní teploměry, jeden klasický okenní a druhý, závěsný, umístěný dva metry nad zemí. To je ta správná výška, kde se má měřit venkovní teplota. O tom jej prý poučil zkušený meteorolog.

V dešťovém stínu

Ke svému měření využívá Josef Vymola podle vlastních slov velice spolehlivý, typizovaný dešťoměr, kterým měří srážky. Jeho výpočty od roku 1974 dokládají průměrné roční srážky nad Ptením okolo pěti set šedesáti čtyř milimetrů. Po mnohaletém pozorování může dnes s jistotou říct, že je Ptení v dešťovém stínu.

„Me sme tade do jiste mire v dešťovym stinu. Kdež přende sochy obdobi, a me sme tade čekale na dyšť, to šlo po lesich, do Drahanské vrchovine, šlo to doleva a eště to rozdělel Kosiř. Tade teda nezapršelo a nezapršelo!"

Podle svých zápisů došel nakonec k závěru, že se počasí periodicky opakuje, konkrétně asi po sedmi až osmi letech.

Přestože mu první zápisy shořely, své pozorování zaznamenává stále „papírově", písemně třikrát denně do kalendáře a sešitů, a to již od roku 1974. Počítač ptenský meteorolog k životu nepotřebuje, na rozdíl od kamaráda Jaroslava Trnečky ze Zdětína, o němž říká.

„Ten je nade mě, je mladši o deset roků, ten si kópil počitač, chodime oba do jednyho kostela, tak se ho decke ptám, kolek naměřel a srovnáváme počasí ve Zdětíně a Ptení, a ty rozdile só," dodal Josef Vymola.

Autor: Martina Greplová