Dánský astronom, astrolog a alchymista Tycho Brahe, který byl dvorním astronomem císaře Rudolfa II., zemřel v sobotu 24. října 1601. Bylo mu teprve 54 let a jeho smrt jako by v mnohém kopírovala celý jeho život – také byla výstřední, zvláštní, nevysvětlená a tajemná. A také zasahovala do těch nejvyšších společenských kruhů. Představovala doslova renesanční detektivku, v níž nechyběli ani významní podezřelí: například Brahův nástupce Johannes Kepler nebo sám dánský král Kristián IV. Až po staletích se ukázalo, jak to vlastně bylo doopravdy.
Brahův život byl zvláštní už od jeho raného dětství. Když mu byly dva, ukradl ho jeho rodičům jeho strýc, bohatý dánský šlechtic Jørgen Brahe. Proč tak učinil, je dodnes otázkou, skutečností ale zůstává, že se na chlapci nijak nezpronevěřil a podporoval jej v jeho zálibách.
Když v roce 1560 spatřil tehdy šestnáctiletý mladík Tycho zatmění Slunce, zatoužil stát se astronomem. Rychle pochopil, že má-li tato věda dosáhnout pokroku, vyžaduje to zejména systematická a přesná pozorování noční oblohy. Jako technicky zdatný zdokonalil za tímto účelem mnohé astronomické přístroje a další přímo vynalezl. Velkou část svého života strávil sestavováním jednoho z největších souborů astronomických dat nejen své doby, ale v celých lidských dějinách.
Přitom to nebyl ani zdaleka suchopárný nudný mládenec zavřený doma a hledající seberealizaci v koukání na hvězdy. Dokázal to ve svých dvaceti letech, když se pohádal s dalším mladým dánským šlechticem (údajně o matematický vzorec) a následoval souboj, v němž astrolog navždy ztratil špičku svého nosu a musel nosit proslulou protézu – nejčastěji měděnou, ale pro slavnostní příležitosti měl zřejmě i zlatou a stříbrnou.
Záliba ve výstřednostech neopustila Tycha ani v Praze na dvoře císaře Rudolfa II., kam byl pozván poté, co se rozkmotřil s novým dánským králem Kristiánem IV. Byl to trochu zvláštní spor, protože Kristiánův otec, král Frederik II., byl k Tychovým vědeckým pozorováním nadmíru vstřícný a nechal jej dokonce vybudovat observatoře a laboratoře na dánském ostrově Hvern.
Kristián ale tuto náklonnost k mladému astrologovi ani zdaleka nezdědil. Měl k tomu nějaký důvod? Možná měl. Ale o tom budeme mluvit až později.
Brahe tedy v roce 1599 přesídlil do Prahy a brzy se stal výraznou postavou tehdejší společnosti. Bydlel v domě na Novém světě. Na cestách i při banketech ho provázel jako jeho osobní šašek - trpasličí člověk nazývaný jako Jepp, o němž Tycho věřil, že má spirituální schopnosti. S císařem Rudolfem II. sdílel vášeň pro chov zvířecích mazlíčků.
V roce 1601 skutečně zemřel při banketu, ale navzdory legendě nešlo o banket pořádaný císařem, kde by mu etiketa zakazovala vstát od stolu, ale o slavnost u Petra Voka z Rožmberka, na níž prý bujaře popíjel. Pak si začal stěžovat na to, že není schopen močit, a po 11 dnech nesnesitelných bolestí zemřel.
Tycho de Brahe (1546 až 1601)
Legenda o Brahově smrti tvrdí, že mu nakonec praskl močový měchýř, ale to není možné – lékařská věda později prokázala, že měchýř prasknout nemůže, protože by se prostě vyprázdnil samovolně (vědec by se zkrátka pomočil). Co tedy slavného astrologa zabilo?
V roce 1996 byly jeho ostatky exhumovány a zkoumány, přičemž se našlo určité množství jedovaté rtuti na jeho knírcích a v koříncích vlasů.
Kdyby se rtuť našla v kostech, znamenalo by to, že byl jejímu působení vystavován dlouhodobě – například při svých experimentech. Rtuť jen v koříncích vlasů ale nasvědčovala spíše tomu, že jí dostal naráz velkou a smrtelnou dávku. Tedy že byl možná úmyslně otráven.
Kdo mohl mít zájem na jeho vraždě? Vracíme se teď k oné podivné nevraživosti mladého krále Kristiána IV. Podle některých historiků měl totiž charismatický Brahe románek s jeho matkou, což mu Kristián údajně nemohl zapomenout. Když tedy devatenáctiletý dánský král zasedl po svém zesnulém otci na uprázdněný trůn, musel Brahe utéci ze země, aby se vyhnul následkům jeho hněvu.
Nepřipomíná vám toto vyprávění o mladém dánském kralevici, toužícím pomstít svého otce, nějaký jiný příběh, proslavený Williamem Shakespearem? Není divu. A dokonce to možná ani není náhoda. Někteří literární historici opravdu zastávají názor, že anglického dramatika inspiroval při psaní slavného Hamleta opravdu dánský král Kristián a jeho spor, který měl s Tychem.
Dánský panovník však nebyl jediný, kdo mohl mít zájem na Brahově smrti. Také další potenciální pachatel nosí slavné jméno.
Astrolog Tycho de Brahe (stojící) ve společnosti císaře Rudolfa II. v roce 1600 na pražském dvoře
Ze skonu dánského astrologa totiž nejvíce těžil jeho následník Jan či Johannes Kepler, protože Brahe po sobě nezanechal zákonné dědice. Měl sice více dětí, ale protože se oženil s prostou ženou, nebyly považovány za legitimní dědice jeho majetku. Unikátních Brahových údajů z astronomických pozorování, včetně katalogu více než tisíce popsaných nových hvězd, se tak po jeho smrti zmocnil právě jeho žák Kepler.
Manželé Gilderovi ve své knize Nebeská intrika z roku 2004 naznačují, že Kepler ve skutečnosti Braha zavraždil, aby se k těmto datům dostal, ale nepředkládají žádné důkazy.
Nový výzkum Brahových ostatků, provedený v roce 2010 pomocí počítačové tomografie, nakonec zjistil, že o žádnou vraždu nešlo. Rtuti přece jenom nebylo tolik, aby to mohlo způsobit náhlou smrt. Slavný astrolog tedy v Praze zemřel přirozenou smrtí. Podle vědců ho zabily zřejmě civilizační nemoci spojené s metabolickými problémy a s difuzní idiopatickou skeletální hyperostózou, což je typ artritidy spočívající v nadměrném ukládání vápníku a kostní hmoty do šlachových úponů a vazů kolem páteře.
Na vznik a rozvoj těchto potíží měl zřejmě nemalý vliv astrologův nezdravý životní styl, zejména jeho bujaré pití vína a konzumace tučné stravy vedoucí k obezitě. Astrologa tedy nezabil žádný tajemný mocný nepřítel. Nakonec ho zradilo jeho vlastní tělo.
16
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
