Požár vznikl ve čtvrtek 27. dubna 1978 po druhé hodině odpolední. Jeho zrod nastal u barokních zastřešených svatohorských schodů z roku 1728, které vedou ze Svaté Hory do Příbrami. Historicky cenné schody, postavené podle upraveného návrhu slavného architekta a stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, byly v roce 1978 zavřené pro havarijní stav. Jak už to tak ale bývá, na děti tento zákaz neplatil.
V místech, kde přiléhal okraj střechy schodů těsně ke svažitému terénu, si v ten den skupinka čtyř osmiletých až patnáctiletých dětí udělala kolem půl třetí odpoledne ohníček. Plameny z hranice zachvátily vedle rostoucí křoviny. Odtud se oheň asi ve tři čtvrtě na tři přenesl na stropní a střešní konstrukci šindelové střechy schodiště.
Vysoce hořlavá šindelová krytina spolu se schodištěm působícím částečně jako komín způsobila rychlé šíření ohně směrem vzhůru, k zaústění schodů do objektu kláštera. Ten byl v té době pod lešením a právě přes dřevěné podlážky lešení se oheň hbitě zakousl ještě dál.
„Šla jsem právě ze školy, když jsem nad kopcem uviděla kouř,“ vzpomínala na tuto událost ředitelka Státního okresního archivu Příbram Věra Smolová, v té době žákyně jedné z příbramských škol.
Během jediné hodiny byly střechy severní části areálu v plamenech. Požár zachvátil a zcela zničil střechu kláštera, proboštství a severní části ambitů včetně věže s hodinami. Silně poškodil i věže nad kaplí Mníšeckou a Plzeňskou, spolu s nástropními malbami této části ambitů. Plameny olizovaly dokonce samotnou baziliku.
„Když jsem tu hrůzu viděl, šla mi hlavou jen modlitba ,Maria, pomoz!‘. Běželi jsme nad ambit s hasicími přístroji. Viděli jsme rozžhavené trámy nad námi – museli jsme to vzdát. Hrozilo, že bychom se odtamtud nedostali. Viděli jsme pak už jen z dálky, jak se střecha sklání a propadá se do našich bytů,“ vzpomínal před 15 lety v Katolickém týdeníku jeden z někdejších svatohorských kaplanů Ivan Kudláček.
Zásah hasičů začal s prodlevou, protože se hned od začátku setkali s celou řadou nesnází. Například vjezd do areálu byl pro hasičské vozy příliš úzký, takže nemohli rychle pokrýt celý požár.
Svatá Hora se navíc kvůli své výškové poloze potýkala s nedostatečným tlakem v hydrantech požárního vodovodu a malým tlakem ve vodovodní síti. Účinný zásah tak závisel na dovozu hasicí vody, jíž byl v počátku hašení nedostatek. Dovezená voda z prvních tří cisteren se vyčerpala asi za deset minut, další cisterna přijela až za 23 minut. Plynulá dodávka vody nastala teprve od 16 hodin.
To všechno znamenalo možná až třicetiminutové zdržení zahájení hasebních prací a rozšíření požáru na další objekty, a to přesto, že na místě zasahovalo 330 hasičů ze 46 jednotek.
Velkou odvahu projevili požárníci z Třebska, kteří vysekali díru ve střeše baziliky a nosili nahoru kýble s vodou, aby uhasili nová vznikající ohniska požáru. „Díky jejich preventivnímu zásahu neshořela Svatá Hora celá a především nebyl poškozen chrám,“ popsal před 15 lety svatohorský farář Stanislav Přibyl. Statečnost prokázal i redemptorista Dominik Fiala, jenž byl v té době na Svaté Hoře kostelníkem. Ten zajistil milostnou sošku Panny Marie a i on se snažil zabránit rozšíření požáru na baziliku. Pomáhali také vojáci.
I přes obětavé úsilí hasičů a dalších dobrovolníků by však škody byly nepochybně větší, kdyby nebylo několika šťastných okolností a jednoho bezmála zázraku.
Velkým štěstím bylo například to, že v době politického uvolnění v druhé půli 60. let začaly na Svaté Hoře nejnutnější opravy zchátralého areálu a že jeho tehdejší správce Karel Olšar nechal na sklonku svého svatohorského působení opatřit původně šindelové kupole čtyř nárožních kaplí měděným plechem. Toto jeho prozíravé rozhodnutí zamezilo rozšíření požáru na západní, jižní a východní ambit. Dvě z kaplí, Mníšecká a Plzeňská, byly sice poškozeny, ale měděný plech na jejich střeše zabránil dalšímu šíření ohně a uchránil je před zničením. Vyhráno však ještě nebylo.
„V noci v jedenáct hodin nám znovu volali z Příbrami, že doutná hodinová věž. Modlili jsme se růženec a najednou se otočil vítr a začalo pršet. Měli jsme velkou radost. Tahle událost by mohla být vymalovaná v ambitech mezi vyobrazeními různých svatohorských zázraků,“ vylíčil v Katolických listech Kudláček.
Hodinová věž stála podle pamětníků ještě dva dny a čněla nad spáleništěm jako přízrak. Hodiny prý bily i uprostřed plamenů, jakoby volaly o pomoc. V sobotu 29. dubna však byla stržena do dvora.
Když děti viděly, co způsobily, nepřivolaly pomoc, ale dohodly se, že budou svou vinu popírat. Vyšetřovatelé tak téměř dva týdny nevěděli, kdo nebo co požár způsobil. To vedlo okamžitě k fámám. Například již zmíněné zpoždění hasičského zásahu přičítala lidová šuškanda tomu, že státní orgány chtěly nechat Svatou Horu úmyslně shořet a že samotný požár založila Státní bezpečnost, jež hodlala udělat z nábožensky významného poutního místa ryze světskou památku. Těmto zvěstem napomohla některá svědectví, podle nichž se prý v okolí Svaté Hory už týden před požárem pohybovaly „podezřelé osoby“.
„Oheň se na střechy dostal tak, že prohořelo šestipatrové lešení, pokryté ztvrdlou cementovou krustou. Zdálo se, že bez pomoci hořlavé látky by k požáru nemělo dojít. Já sám si pamatuji, že jsem jako dítě zaslechl, že Svatá Hora měla být úmyslně podpálena, aby mohla být po požáru na dlouhá léta uzavřena a nakonec se stát muzeem baroka,“ zmínil Přibyl.
Pravda je, že státní orgány se na Svatou Horu skutečně zaměřily – například v budově kláštera, sloužícího v době reálného socialismu jako internát pro středoškolskou mládež, bylo potají instalováno odposlouchávací zařízení ve správě SNB – za samotný vznik požáru však žádné tajemné osoby opravdu nemohly.
„Z dozorového spisu Okresní prokuratury Příbram jednoznačně vyplývá, že proběhlo rozsáhlé vyšetřování požáru a výslechy svědků – a teprve na jejich na základě se děti ke svému činu přiznaly. Rekonstrukce požáru byla provedena 11. května 1978 a bezpečně prokázala, že jednoznačnou příčinou vzniku požáru byla neopatrnost těchto dětí při zakládání ohníčku,“ uvedla Smolová.
Přestože škody způsobené ohněm byly značné, zůstala Svatá Hora zavřená jenom pár dní. Začalo se s opravami. V nich sehrál svou pozitivní roli nový správce areálu Zdeněk Adler, který od 1. června 1972 vystřídal vyčerpaného Karla Olšara.
Adler byl osobností do jisté míry rozporuplnou – na jedné straně ustupoval režimu ve věcech, které už byly pro jiné duchovní nepřijatelné (například byl tajemníkem středočeského Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, což bylo komunisty podporované uskupení některých katolických kněží, zastávajících „jménem církve“ postoje, které vyhovovaly komunistické straně), na straně druhé mu na celém areálu opravdu záleželo. A staral se o něj, jak nejlépe mohl. V roce 1976 nechal například vyhotovit kompletní výkresovou dokumentaci rezidence, což se po požáru ukázalo jako nanejvýš prozíravé – jen díky ní mohla ihned začít obnova vyhořelého objektu.
„K požáru došlo v době, kdy nebylo možné sehnat vůbec žádný materiál. Práce při obnově postupovaly tak rychle jen díky vlivu a konexím tehdejšího duchovního správce,“ připomněl v Katolickém týdeníku i farář Stanislav Přibyl.
Na nové střechy bylo například zapotřebí získat obrovské, dvacet metrů dlouhé trámy, což se podařilo. Do obnovy se s vervou pustili nejen tesaři, ale také spousta brigádníků.
„Pro mě to byl nejkrásnější rok mého kněžského působení. Mnoho lidí si totiž o neštěstí přečetlo v novinách. Přicházeli sem lidé po padesáti letech ke svaté zpovědi, nosili děti ke křtům, byla tu spousta svateb. Poznal jsem ve zpovědnici, že přísloví ,všechno zlé pro něco dobré‘ je pravdivé. Požár zkrátka přilákal spousty lidí,“ přiblížil Ivan Kudláček.
Kromě nástropních maleb se tak podařilo všechno obnovit do roku 1982, k 250. výročí korunovace sošky Panny Marie milostné.
K dalším úpravám došlo v roce 1988, kdy bazilika získala mimo jiné novou mramorovou podlahu podle návrhu architekta Josefa Vlčka a kdy byl znovu osazen nákladně zrestaurovaný slavný Stříbrný oltář. Definitivně se stopy požáru podařilo zahladit v roce 2003, kdy kardinál Miloslav Vlk požehnal i konečně obnovené nástropní malby v severním ambitu.
Po rekonstrukci Svaté Hory prošla v roce 2015 modernizací i protipožární opatření a přibyly další hydranty, takže její protipožární ochrana už odpovídá dnešním normám.
PODCASTY A VIDEA
14
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
