To není vždy ideální, například proto, že jejich plat činí maximálně 23 tisíc korun, ale to jen v případě, že pracují na plný úvazek. Ačkoli sami by si přáli mít celodenní zaměstnání, v naprosté většině ho nezískají. „Záleží na tom, kolik úvazku doporučí poradna, za poměrně častých 0,6 úvazku mají 14 až 15 tisíc korun,“ uvedl Vladimír Slavík z ústeckého krajského úřadu. V jejich kraji momentálně působí 1700 asistentů, ale potřeba je daleko vyšší. 

Zástupkyně ministerstva školství Ivana Blažková zdůraznila, že platná legislativa sice určuje, že poměr přímé a nepřímé pedagogické činnosti musí u asistentů činit 9:1, ale rozložení zůstává na ředitelích. Uvedla také, že Národní ústav pro vzdělávání by měl do konce roku dokončit standard asistenta pedagoga, což je naprosto klíčový dokument. Milada Džudžová ze ZŠ Trmice potvrdila, že nejasné vymezení kompetencí asistentů jim komplikuje práci. „Detailní proškolení o tom, co jednotlivá zdravotní znevýhodnění obnášejí a jak se porucha projevuje, je nutné. Současných 120 hodin na to nestačí,“ uvedla. Právě tento počet by se měl výhledově zvýšit na 250 hodin. 

Postoje pedagogů ke společnému vzdělávání žáků

Do té doby se ale určitě změní postavení asistentů ve škole, neboť podle chystané vyhlášky by se jejich místa měla proměnit na sdílená tak, aby v první řadě pomáhali všem pedagogům dané školy, nejen konkrétnímu žákovi. 

Jan Michalík z Ústavu speciálně pedagogických činností Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci:

České školství se bez asistentů pedagoga neobejde

Profesor Jan Michalík se zabývá problematikou osob se zdravotním postižením včetně dětí řadu let. Před třemi roky jeho tým dokonce sepsal to, po čem odborná veřejnost marně volá dodnes, totiž návrh standardů práce asistenta pedagoga. Je také spoluautorem několika výzkumů, které se zabývají společným vzděláváním. Na semináři, jenž se věnoval postavení těchto profesionálních pomocníků učitelů, mu Deník položil několik otázek. 

Od účinnosti školské novely v září 2016 je mezi podpůrná opatření, na něž má žák se speciálními potřebami nárok, zařazen i asistent pedagoga. Od té doby jejich počet výrazně vzrostl. Co to dělá s českým školstvím?
Před startem novely jich bylo kolem osmi tisíc, dnes je jich dvaapůlkrát víc. Teď se vede diskuse, zda jsou asistenti tam, kde skutečně být mají, zda je k dispozici dostatečná metodika pro jejich činnost a umí-li jim stát připravit adekvátní podmínky pro práci. Asistenti jsou potřební, slouží dětem a pomáhají pedagogům, to je evidentní. Školství se bez nich neobejde.

Proč tedy většina z nich pracuje na částečný úvazek, ačkoli sami by si přáli mít plný?
To je skutečně problém. Plný úvazek je důležitý nejen pro jejich sociální jistoty, ale také pro identifikaci s prostředím. V současnosti je nejtypičtější, že asistent je přidělován ke konkrétnímu žákovi, ale ministerstvo nyní připravuje pozici sdíleného asistenta, který bude trvale přítomen ve škole, bude k dispozici několika pedagogům a ředitel ho bude podle potřeb přidělovat do tříd. Kromě toho vždy budou existovat asistenti žáků s mimořádnými obtížemi. 

Ministerská vyhláška by do vlády měla přijít v prosinci. Nebojíte se, že odstartuje erozi inkluzivního vzdělávání?
Vyhláška je napsána tak, aby vypadala jako opatření směrem k efektivitě, ale je jednoznačným krokem k úsporám financí. Co se týká možností speciální pedagogické intervence, určitě půjde o propad. Od roku 2016 se zvýšily prostředky na vzdělávání dětí s handicapem, na asistenty, pedagogickou intervenci, pomůcky, disponibilní hodiny. Školy si opravdu pomohly, i když za cenu obrovského administrativního nárůstu, který ne všechny zvládaly. Teď je otázka, zda vyhláška ekonomické podmínky ztíží. Osobně si myslím, že ano. Papírování se určitě nesníží. Když už ale kolem toho je, mělo by ministerstvo školství obrovský sumář údajů využívat a sdělovat, co data ukazují. Jinak chci zdůraznit, že žádná inkluze v Česku nebyla, není a nebude. 

Jak tomu mám rozumět?
Inkluze je cílový stav, jakýsi yetti, který kdesi běhá a nikdo ho neviděl. Pojďme se raději bavit o tom, že každé dítě má právo na naplňování svých vzdělávacích potřeb a možností, ať už to je v běžné, nebo speciální škole.

 

Na semináři jste řekl, že když má stát šest miliard na slevy na jízdném, neměl by licitovat o dvě miliardy na společné vzdělávání. Proč se tak chová?
Před patnácti lety jsem říkal, zatímco stát dává kolem 17 miliard na podporu stavebního spoření, což byl příspěvek lidem, kteří už nějaké finance měli, tak na příspěvek pro péči o postižené se vyčleňovalo pět miliard. To je hrozně škodlivé, dvě miliardy jsou pro stát naprostá marginálie, a děti si zaslouží víc.