Petr a Jana Nečasovi
RETROSPEKTIVA
Než jsem začala psát, pročetla jsem si své postřehy z května 2010, kdy byly poslední sněmovní volby. Přečtěte si, jak jsem tehdy viděla Petra Nečase. „V ODS, straně plné kmotrů, špičatých bot a zlatých řetězů, působí značně nepatřičně. Vzdělaný, poctivý, asketický. Miluje svou ženu, děti a práci. Rodinu víc, kdysi jí dal přednost před ministerským postem." Tři roky se s třemi lety sešly a bác, všechno je jinak. Tehdejší Nečasův portrét jsem končila slovy: „Po celou dobu není žádný muž či žena ODS v dohledu. Napadá mě, že je to Nečasův problém v kostce. Tenhle člověk, jemuž věřím, že politiku pojímá jako službu, působí stranicky opuštěně. Bez známých afér, přítelíčků v byznysu, Dalíků i Němců. Jenže jak dlouho může být člověk nahoře, kde nejvíc fouká, úplně sám?" Petr Nečas sám nezůstal, manželku a Marka Dalíka nahradil Janou Nagyovou a všichni víme, jak to dopadlo. Proto máme volby.
Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL
LIDOVECKÝ UMAKART
Z pohledu věrnosti je na tom určitě skvěle Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL. Nedovedu si představit, že by podlehl kouzlu jakékoliv ženy, i když evidentně jednou se to stalo, neboť je šťastně ženatý. Když jsem s ním hovořila v tradičním sídle lidovců, pražském paláci Charitas, odpovídal strojově přesně, dostatečně sebevědomě i fundovaně. Ani jednou se nezasmál, trochu znervózněl jen při zmínce o Jiřím Čunkovi. Vedla jsem s ním debatu na vážná témata, ale přesto mi hlavou proběhla půvabná anekdota (Moravané nechť odpustí). Rozhořčený herec se rozčiluje a svému kolegovi sděluje: „Kdybys ty věděl, co se u nás v Brně o tobě říká, jak neumíš hrát, jaký máš mizerný charakter, kvůli čemu ti dávají role!" Muž se na něj podívá a podotkne: „A víš, co se o tobě říká u nás v Praze? Nic." Pavel Bělobrádek je lídr, o němž nelze říct nic, v dobrém ani špatném. Kdo je ale tradiční volič lidovců, neudělá podle mě chybu, když si vybere stranu, kterou vede tento mladý veterinář. Pochopitelně s vědomím, že ve sněmovně, natož ve vládě křesťanští demokraté ani nezavadí o KSČM. Antikomunismus je výrazným znakem současných tváří KDU-ČSL, což podtrhuje pražská kandidátka vedená bývalým katolickým knězem Danielem Hermanem.
Vratislav Mynář, lídr zlínské kandidátky SPOZ
EGO JAKO HROM
Jestliže Pavel Bělobrádek působí poněkud unyle a odtažitě, pak o Zdeňku Štenglovi nelze objektivně či subjektivně napsat ani to. Utajený šéf zemanovců je mužem jedné věty: „SPOZ je strana apoštolů Miloše Zemana, jehož myšlenky chce hlásat a uvádět do praxe." Po svém zvolení se Zdeněk Štengl nikde neobjevil, nebyl v žádné televizní debatě, není hlavní tváří své strany, podle agentury STEM ho nezná 57 procent lidí. Jeho roli převzal Vratislav Mynář, což je naopak muž velmi agilní. Zvládá roli kancléře i krajského lídra, bohatého podnikatele i představitele levicové strany, bodrého Moravana i protřelého politika. Zdeňka Štengla osobně neznám, Vratislav Mynář je mužem, jehož ego dosahuje velikosti XXXL.
Suverén, který nepochybuje o svém prezidentském šéfovi a ještě méně o sobě. Byl si jistý, že jeho strana získá nejméně deset procent hlasů. Bude to tak? Většinou se nevyplácí sedět na dvou židlích a mít moře po kolena. Český volič je na to hodně citlivý. Navíc Vratislav Mynář neopomněl jedinou příležitost, jak si kopnout do Bohuslava Sobotky, dokonce prohlásil, že by s ním v jedné vládě neseděl. To muselo levicové voliče zmást. Za prvé, Miloš Zeman své straně doporučil, aby se do vlády necpala, za druhé s kým by asi tak SPOZ chtěla jít do koalice, když ne s ČSSD? Jinak si ale Vratislav Mynář notuje s Pavlem Bělobrádkem, protože s komunisty se také zaplést nechce.
Miroslava Němcová, lídryně ODS
STÁLE PŘEKVAPENÁ DÁMA
Rozhovor s Miroslavou Němcovou byl vlídný. Této ženě, která se za 15 let nenamočila do žádného skandálu a v osobním životě porazila rakovinu, lze vyčíst dvě věci. Jednak to, že je politikou stále překvapena, mužský testosteronový svět ji udivuje, nerozumí mu a chtěla by, aby všichni byli poctiví, upřímní, co na srdci, to na jazyku. Pochopitelně to tak nefunguje, a kdo v tom neumí chodit, neuspěje. Druhé místo, kde paní Němcovou tlačí bota, je neschopnost přiznat, že na polistopadovém marasmu, který momentálně drtí nejednu voličovu duši, se nejdramatičtěji podepsala její mateřská strana a dlouhá řada afér a kmotrů s ní spojených. Miroslava Němcová přitom byla po celou dobu významnou členkou ODS, nemůže dělat, že ne. Čistě teoreticky a bez obsahových paralel – jaký je pak rozdíl mezi ní a normalizačními členy KSČ, kteří „jen" chodili do práce, platili příspěvky a na žádných zločinech se nepodíleli? Co udělala místopředsedkyně ODS Němcová, když byl ministrem Aleš Řebíček nebo hybateli v pozadí Marek Dalík a Jana Nagyová? Nic. O čistých úmyslech i osobním štítě u Miroslavy Němcové není pochyb. Voličská přízeň však ukazuje, že to nestačí. ODS čekají čtyři roky v karanténě, což zřejmě potřebuje jako sůl.
Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09
OPOZICE? NENÍ O CO STÁT
Když jsem šla na rozhovor za Karlem Schwarzenbergem, dopadlo to klasicky. V jeho kanceláři byl Miroslav Kalousek. Mimochodem ve skvělé kondici, perfektním obleku a s břitkým humorem na jazyku. „Už měsíc nejsem poslancem a pořád nic, skoro se cítím ukřivděný, že mě nikdo nenechal trestně stíhat. Příruční zavazadlo mám přitom stále připravené," žertoval exministr financí. Jeho stranický šéf dorazil se zpožděním a ve špatné náladě, právě se totiž dověděl, že prezident Miloš Zeman by si přál přeložit českou ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. „To by nahlodalo mírový proces a porušilo naše mezinárodní závazky. Zrovna naše země by na to měla být citlivá," vzrušeně sděluje Miroslavu Kalouskovi. Při rozhovoru je ale rozvážný a pokorný. Přiznává chyby minulého vládnutí, mám dojem, že ho některé opravdu mrzí, hlavně nespravedlivé odebírání dávek rodičům postižených dětí či opuštěným seniorům. A pak mě dostal, když na otázku, proč se u nás tolik odírá stát, začal zpívat: „Nade Hradem, pode Hradem, kradu, kradeš, krade, kradem. A to je ta republika od tatíčka Masaryka." Karel Schwarzenberg je chodící studna vědomostí o českých dějinách, které se často proplétaly s historií rodu Schwarzenbergů. Do aktivní politiky už ale podle mě pětasedmdesátiletý šéf TOP 09 nepatří. Koneckonců na úmornou sněmovní práci se nijak netřese ani on sám. Naše setkání tak – možná symbolicky – ukončil citátem německého sociálního demokrata Franze Münteferinga: „Opozice? To je na hovno."
Vojtěch Filip, předseda KSČM
HYN BY SA UKÁZALO
Vojtěcha Filipa znám dlouho. Nemění se. Ani jeho strana neobléká nový kabát. Komunisté se opírají o tradiční voličské jádro a nijak zřetelně se nesnaží ho rozšiřovat. Kdo preferuje levicová řešení, vysoké zdanění bohatých (až 40 procent) i nadnárodních firem či posílení státního vlastnictví (například převzetí Dolu Paskov), pak je KSČM dobrá volba. Vojtěch Filip se logicky do vlády nijak nehrne, role nejsilnější opoziční strany, která by držela ČSSD nad vodou a kdykoliv ji mohla potopit, je ve sněmovně tou nejlukrativnější. Možná dozrál čas, aby přišel nějaký odvážný sociální demokrat a nechal Filipovy skleněnky spadnout do kanálu čili nabídl mu dvě tři vládní křesla. Hyn by sa ukázalo.
Andrej Babiš, předseda hnutí ANO
KOBLIHY A NAŠTVANOST
Na setkání s Andrejem Babišem jsem byla zvědavá. Miliardáře koneckonců nepotkáváte denně. Navíc takového, který mluví československy, francouzsky, rusky, německy a anglicky, byl v KSČ a tolik mu vadilo, že provize politikům z podnikatelské sféry za Dalíkových dob poskočily o tři nuly, že založil hnutí ANO a chce s ním do sněmovny. Na rozdíl od matadorů politické scény Andrej Babiš nejen noviny čte, ale také vypjatě reaguje na všechny články, které jsou zaměřené proti jeho vstupu do politiky či přímo proti němu osobně. Odepisuje, hádá se, polemizuje. Při rozhovoru je ale soustředěný, reaguje živě, nechává se ochotně poučit. Po pravdě netuším, co si o tomto šedesátníkovi mám myslet.
Buď má nějaké skryté úmysly, které zatím nikdo nedohledal, nebo to fakt míní vážně. Andrej Babiš je v každém případě něco jako přírodní úkaz, spí čtyři hodiny, nebojí se lidí, těch pracujících (na svém Twitteru napsal: „Od rána rozdáváme na metru Dejvická koblihy. Nejnasranější lidi chodí kolem sedmé"), ani holek ve vykřičené pražské ulici Ve Smečkách, které ho prý pořád lákají, když chodí na jednání (chce proto vybudovat čtvrť rozkoše a kasin na okraji metropole, aby nehyzdily Václavské náměstí). Značně ho pobuřuje, srovnává-li někdo jeho ANO s Věcmi veřejnými. Jenže tady nejde o Bártu či Babiše, ale o program. A vystačit jen s negací dinosaurů nebo kmotrů prostě nejde. Vít Bárta to pochopil, šel do vlády a všichni víme, jak to skončilo. S Andrejem Babišem zatím vládnout nikdo nechce, on sám mluví o důsledné opoziční roli. I já vyčkávám a kvituji se sympatiemi alespoň Babišovo vyjádření na Twitteru: „Jourová, Bradáčová, Vitásková. Pokud dnes skutečně někdo bojuje proti matrixu, jsou to ženy."
Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD
TEN, KOMU SE DÁ VĚŘIT
Na závěr jsem si nechala favorita voleb, lídra ČSSD Bohuslava Sobotku. Přitom o něm prakticky není co psát. Mnozí mají obrýleného čtyřicátníka plné zuby. Je už ve sněmovně dlouho, nikdy se neživil jinak než politikou, je nevýrazný, není ranař, nemá sex-appeal. Vidím to jinak. Bohuslav Sobotka je autentický sociální demokrat. Je v politice, protože vyznává soubor myšlenek, které vedou k levicové správě země, tedy silnému sociálnímu státu, kde bohatí musejí platit vyšší daně a chudším se přilepšuje ze společné kasy. Je-li nyní v Česku stranický lídr, kterému se sliby dají věřit, je to Bohuslav Sobotka. Možná v minulosti plno věcí jako ministr financí zvoral, nebyl dostatečně tvrdý vůči svým soupeřům a nešel do přímého střetu se stranickými rivaly, ale to jeho opravdovost nijak nezmenšuje. Když ČSSD nezíská vysněných 30 procent, Bohuslav Sobotka možná nesestaví vládu a padne. Podle mě by to byla škoda. Různých šíbrů, křiváků, politických kejklířů a lidí nepevných názorů je všude kolem nás až dost. Co to jednou zkusit s docela rovným a čestným chlapíkem?