Jestli jsou skutečně účinné a bezpečné, to nikdo pořádně nedoložil. Zdravotní pojišťovny přesto za neověřené metody a medikamenty platí. Každoročně za ně vydají miliardy korun.

Třeba Všeobecná zdravotní pojišťovna za ně v loňském roce zaplatila přes miliardu. „Žádost o úhradu takové péče jsme obdrželi od 14 039 klientů, vyhověli jsme 90,1 procenta z nich. Náklady, které z toho pojišťovně vznikly, činily 1,032 miliardy korun,“ přiblížil mluvčí pojišťovny Oldřich Tichý.

Ještě před třemi lety přitom byla tato čísla výrazně nižší. Neregistrovaný lék či metodu dostalo šest tisíc lidí a VZP to stálo kolem 348 milionů korun.

Podobně jsou na tom i zaměstnanecké pojišťovny. „Mimořádné úhrady se týkají hlavně léčivých přípravků. Ty jen za poslední rok stouply o čtrnáct procent,“ řekla šéfka Lékové komise Svazu zaměstnaneckých pojišťoven Kateřina Podrazilová. Účet za neschválené postupy podle ní stoupl na více než 430 milionů korun.

Jestli ale pacientům nakonec pomohly, pojišťovny nezkoumají. Nemají jak. „Úspěšnost léčby se nevyhodnocuje. Stanovit příslušná kritéria by bylo složité,“ vysvětluje Jan Vomela z Revírní bratrské pokladny.

POMOC I SPORNÉ PŘÍPADY

Podle právníka Platformy zdravotních pojištěnců Ondřeje Dostála by se o to ale pokusit měly. Jde totiž o velké částky a veřejné peníze. „Skutečnost, že tady máme speciální paragraf, podle kterého si mohou lidé a jejich lékaři zažádat o neregistrovanou léčbu, je samozřejmě moc dobře,“ hodnotí Dostál. Lidé se tak třeba dostanou k medikamentům, které už se používají ve světě, do Česka ale stále nedorazily. „Pak jsou tu ale případy, u nichž by mohl být účinek sporný – například kmenové buňky,“ připomíná Dostál. V takových momentech by se podle něj pojišťovna na výsledek ptát měla.

Některé metody, jež pojišťovny na individuální žádost proplatí, totiž vyvolávají spory i mezi samotnými odborníky. Třeba před dvěma lety vzbudila rozruch „renální denervace“, která má lidem snížit krevní tlak. Pacientům z Nemocnice Podlesí ji zaplatila Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Podle České kardiologické společnosti a České společnosti pro hypertenzi ale pojišťovna právě tuto metodu platit neměla. Kvůli tomu, že může být postup problematický, „měl být prováděn výhradně v rámci řádně schválených výzkumných protokolů“, citoval stanovisko odborných společností ve své zprávě Nejvyšší kontrolní úřad.

LÉČBA POSLEDNÍ NADĚJE

Pojišťovny mohou zaplatit neschválenou metodu, se kterou nepočítá česká úhradová vyhláška, na základě individuální žádosti pacienta nebo jeho lékaře. Počítá s tím zákon o veřejném zdravotním pojištění. Musí jít vždy o léčbu „poslední naděje“ – to znamená, že pacientovi už žádný jiný postup, který je v Česku schválený a používaný, nepomůže. Podle mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Hany Kadečkové se v tomto režimu nejčastěji hradí léky na rakovinu či vzácné nemoci.