Postoje občanů z hlediska vlastenectví nebo reakcí na případný ozbrojený konflikt si dali za cíl identifikovat autoři výzkumu polského ústavu Ibris a portálu Defence24.pl. Předchozí podobné výzkumy proběhly v letech 2016 a 2020, když reagovaly na ruskou anexi Krymu a výročí sovětsko-polské bitvy na Visle, jedné z nejdůležitějších bitev moderních polských dějin.

Aktuální ročník je nejvíce motivován válkou na Ukrajině. Autoři uvádí, že doba, která uplynula od začátku války, se zdá být dostatečná k tomu, aby bylo možné s odstupem zjistit nálady středoevropských společností na otázky obrany.

Výzkum, který je volně dostupný v polském jazyce (ke stažení zde), byl proveden mezi 9. a 18. květnem 2023 pomocí standardizovaných telefonických dotazníkových rozhovorů, a to telefonických rozhovorů s počítačovou podporou (CATI) a webových rozhovorů s počítačovou podporou (CAWI). Jde o nejběžněji používané metody pro zjišťování veřejného mínění, které používají i české výzkumné organizace.

Na otázky odpovídali plnoletí obyvatelé Polska, Německa, České republiky, Slovenska, Maďarska, Rumunska a tří pobaltských států, Litvy, Lotyšska a Estonska. Vzorky respondentů byly reprezentativní, pro země v Pobaltí 500 respondentů, pro Slovenskou republiku 1000, pro Českou republiku a Polsko 1100 a pro Německo 2200 respondentů. Chyba odhadu se pohybuje u všech zemí mezi 3 a 4 procenty s jednotným prahem spolehlivosti 0,95.

Do zákopu by dobrovolně šlo jen šest procent lidí 

V první otázce se výzkumníci ptali obyvatel střední Evropy, zdali mají pocit, že jejich zemi ohrožuje jiná země. V České republice ohrožení zvenčí cítí 38 procent obyvatel, což se pohybuje ve středoevropském průměru. Nadprůměrné obavy cítí Poláci (56 procent), Estonci (51 procent) a Lotyši (nejvyšších 72 procent).

Naopak jen průměrné obavy mají obyvatelé Slovenska, které sousedí s Ukrajinou (32 procent), a Litvy (36 procent), která na rozdíl od svých pobaltských spojenců přímo nesousedí s Ruskem, ale pouze s Běloruskem.

Na první otázku navazuje druhá, ve které byli respondenti dotazováni, jak by se zachovali v případě napadení země. Zde přichází velké překvapení, když odpověď „Dobrovolně bych se přihlásil do armády“ vybralo pouze 6 procent zletilých obyvatel České republiky. Pro srovnání, na Slovensku je ochota bojovat více než dvojnásobná (14 procent), v Německu téměř trojnásobná (17 procent) a v Polsku dokonce pětkrát větší (30 procent).

Obecně se dá říci, že čeští občané by se o sebe a své blízké snažili postarat v místě bydliště (34 procent), jen menší část (27 procent) by se pokusila přestěhovat v rámci země. 24 procent by se pak pokusilo emigrovat i s blízkými do zahraničí.

Vojenské cvičení roty aktivní zálohy:

| Video: Youtube

Celkem jasně se pak Češi dívají na otázku „Kdo by měl bránit naši napadenou zemi“. Celých 77 procent tvrdí, že by to měla být profesionální armáda.

Dvacet let po skončení základní vojenské služby jde o nejvyšší procento z hodnocených zemí a patrně jej lze chápat jako druhou stranu mince odpovědi „Dobrovolně bych se přihlásil do armády“ na otázku „Co byste dělali v případě napadení země?“

V posledních měsících se někdy zmiňuje možnost návratu základní vojenské služby, samozřejmě nikoli jako původní vojny, ale jako zkráceného kurzu. V této souvislosti je mimořádně zajímavé sledovat, jak naši občané odpovídali na otázku „Jste pro obnovení povinné vojenské služby?“.

Ačkoli by se mohlo zdát, že společnost takové možnosti není nakloněna, rovných 50 procent respondentů odpovědělo, že by s obnovením základní vojenské služby souhlasilo.

Kolik lidí by bylo pro návrat základní vojenské služby?

Poměrně překvapivá je odpověď i na další otázku, která zjišťovala názory obyvatel střední Evropy na délku povinné vojenské služby. Respondenti mohli vybírat z odpovědí 1, 2, 3, 6 nebo 12 a více měsíců a v České republice vcelku jednoznačně zvítězila možnost 12 měsíců a více, zatímco ostatní odpovědi měly zastoupení mnohem nižší.

Nečekanost takové struktury odpovědí je však jen zdánlivá, autoři výzkumu se s největší pravděpodobností na délku vojenské služby ptali pouze těch, kdo s jejím zavedením souhlasili, a protože se dá v českém případě předpokládat, že obnovení ZVS podporují zejména starší ročníky, které povinnou vojnu ještě zažily, lze se také domnívat, že stejní respondenti budou podporovat výcvik v délce, kterou sami pamatují.

Armáda, nebo zdravotnictví?

Širší otázku vztahu ke společnosti a státu zkoumala další sada dotazů. Nejdůležitějším z nich byla otázka, zda by se na armádu mělo vydávat víc i pokud by se tím pádem dostávalo méně na zdravotnictví nebo sociální péči.

Zde Češi projevili svou antimilitaristickou povahu a zároveň oblíbenost „welfare state“ (u nás poněkud nepřesně překládáno jako „sociální stát“). Procento obyvatel, kteří by škrtali peníze pro sociální služby a zdravotnictví ve prospěch ozbrojených sil, je u nás spolu s Maďarskem a Slovenskem zdaleka nejnižší, a to 35 procent.

close Čeští vojáci pokračovali 23. února v újezdu v Boleticích na Českokrumlovsku v třídenním cvičení Blue Sword, které je přípravou na zařazení do sestavy bojového uskupení Evropské unie pod vedením Německa. info Zdroj: ČTK zoom_in Čeští vojáci pokračovali 23. února v újezdu v Boleticích na Českokrumlovsku v třídenním cvičení Blue Sword, které je přípravou na zařazení do sestavy bojového uskupení Evropské unie pod vedením Německa

Tato hodnota je zajímavá i vzhledem k debatám o nákladných armádních nákupech a sociálních omezeních, daných snahou vlády o revitalizaci veřejných financí. Pro srovnání v Německu jde o 47 procent, v Polsku o 50 procent, Rumunsku 59 procent a v Lotyšsku dokonce 60 procent lidí, kteří dávají přednost obraně před ostatními funkcemi státu.

Naproti tomu celých 49 procent respondentů souhlasilo s tím, aby stát více investoval do civilního sektoru, aby zajistil jeho větší odolnost v době ozbrojených konfliktů. Investicemi se v této souvislosti myslí například budování a udržování veřejných krytů, vytváření zásob potravin a obecně udržování státních hmotných rezerv na dostatečné úrovni.

Poslední okruh dotazů se týkal výzbroje ozbrojených sil. I zde se ukázalo, že Češi jsou v pohledu na některá témata národní obrany názorově velmi vyhranění, na rozdíl od jiných národů střední Evropy.

Větě „Armáda by měla mít k dispozici vybavení, které splňuje požadavky, ale je vyráběno v tuzemsku“ přitakalo celých 77 procent respondentů, což je ze sledovaných zemí zdaleka nejvíce. S tím také souvisí reakce na větu „Armáda by měla mít drahé a kvalitní zahraniční vybavení, a to i v malém množství.“ S tímto výrokem souhlasí pouhých 23 procent oslovených. Respondenti tak potvrzují, že Češi jsou velmi hákliví na nákup zbraní od českých výrobců.