Od chvíle, kdy jménem Polska vyjádřil Ukrajině podporu v jejím několikaletém sporu s Ruskem, je polský prezident Andrzej Duda terčem proruských dezinformačních médií. Lež o tom, že je vnukem ukrajinského nacionalisty, se tak v nich objevovala už v roce 2015. Její šíření však výrazně zesílilo letos v květnu poté, co se Duda veřejně vyslovil pro novou dohodu o dobrých sousedských vztazích Polska a Ukrajiny.
Ruský květnový útok na Dudu
V neděli 22. května 2022 vystoupil Andrzej Duda jako první nejvyšší představitel jiného státu v ukrajinské Nejvyšší radě od zahájení ruské invaze 24. února, kde prohlásil, že Varšava důrazně podpoří Ukrajinu na její cestě do Evropské unie, a mimo jiné apeloval na zlepšení silničního, železničního a infrastrukturního propojení mezi Ukrajinou a Polskem. „Polsko-ukrajinská hranice by měla spojovat, ne rozdělovat,“ prohlásil 22. května Duda.
Hned v následujícím týdnu začaly české i slovenské dezinformační weby (Tadesco, Infovojna.klimeto, Gloria.tv aj.) a různé proruské skupiny na českých a slovenských sociálních sítích šířit text o tom, že Duda je vnukem „blízkého přítele Stepana Bandery“ Michaila Ivanoviče Dudy. S objevem prý přišli „ruští novináři“ poté, co „dostali přístup k mamutím archivům sovětské NKVD, která po II. sv. válce odvezla do Sovětského svazu miliony svazků z polských matrik“.
„Muž na staré fotografii je Michail (ve skutečnosti Michailo, pozn. red.) Ivanovič Duda, ukrajinský nacionalista a dobrý přítel Stepana Bandery. Narodil se v roce 1921 ve vesnici Soroki-Lvovskie (Lvovská oblast). Členem OUN byl od roku 1937, v roce 1939 byl vyslán na podvratný výcvik do Německa, kde v roce 1941 vstoupil do praporu Roland (spolu s Romanem Šuchevyčem) a po jeho rozpuštění sloužil v ‚bezpečnosti‘ od října 1941 do konce roku 1942, v řadách UPA od roku 1943. A zajímavost: na podzim 1945 – v zimě 1946 se Duda zúčastnil bojů proti Polákům. Byl také přítomen masakru na Volyni. V žilách Andrzeje Dudy koluje jeho krev, protože je jeho vnukem,“ uvedl 27. května lživý web Tadesco.
Stejný text se v ruštině začal masově šířit už během prvního květnového týdne po sociálních sítích Facebook, Telegram, Vkontakte i jinde. Spouštěčem byla pravděpodobně Dudova vytrvalá podpora co nejbližším vztahům Polska s Ukrajinou.
Dudovým dědečkem byl někdo jiný
Zpráva o Dudově příbuzenském vztahu s ukrajinským nacionalistou samozřejmě lže. Skutečný dědeček polského prezidenta z otcovy strany se jmenoval Alojzy Duda a nepocházel vůbec ze Lvovské oblasti, ale z vesnice Stary Sącz v jižním Polsku, nacházející se nedaleko od slovenských hranic na soutoku řek Dunajec a Poprad.
Podle sedm let starého textu polského titulu Polityka pracoval Alojzy Duda jako kožešník v místním družstvu Poprad a přivydělával si jako rukavičkář. Jeho žena se jmenovala Kinga. Měli spolu šest dětí včetně Jana Tadeusze Dudy, pozdějšího významného polského elektrotechnika, informatika a profesora technických věd. Ten se v roce 1970 oženil s Janinou Milewskou a o dva roky později se jim narodil syn Andrzej.
Budoucí polský prezident trávil podle Polityky u svých prarodičů často prázdniny a svého dědečka Alojzyho zbožňoval. „Každý den měl stejný rituál: nejdřív jsme šli do kostela, pak do obchodu pro chleba a můj dědeček koupil na náměstí bílý sýr. Doma nakrájel tlusté kusy, hodil sýr do hrnku, zalil ho čerstvou smetanou a takhle jedl…“ zachytil jednu jeho vzpomínku titul Polityka. Alojzy Duda zemřel 1. července 1992.
O případných potomcích ukrajinského nacionalisty Michaila Ivanoviče Dudy, který byl skutečně členem Ukrajinské povstalecké armády (UPA), se žádné otevřené zdroje nezmiňují. Tento Duda velel skupině, jež se v roce 1947 jako jedna z mála probila přes Československo a Rakousko na Západ do Bavorska. V roce 1950 se však spolu s několika dalšími důstojníky UPA dobrovolně přihlásil k výsadku zpátky na sovětskou Ukrajinu, kde hodlal pokračovat v boji za nezávislost Ukrajiny. Jejich seskok byl ale záhy po dopadu prozrazen a v červenci se ocitli v obklíčení. Michailo Duda s pár dalšími muži spáchal sebevraždu, aby se vyhnul zajetí. Zemřel 7. července 1950.
