V nelehké situaci dopadající na psychiku se ocitla čtyřicátnice Petra. Vyhledala proto psychiatrickou ordinaci. „Byla to pro mě spíš preventivní návštěva, aby se potíže nezvětšily. Hned v recepci po mně ale chtěli poplatek patnáct set korun. Za to, že budu dostávat esemesku o návštěvě nebo nebudu muset čekat ve frontě. Zeptala jsem se, zda mě ošetří i bez zaplacení. Ošetřili. Lékař ale opět poplatek zmiňoval,“ řekla Deníku. Vynucovat podobné poplatky a podmiňovat jimi ošetření přitom lékaři nesmějí.
Psychiatr z pražské kliniky poplatek podle Petry odůvodňoval tím, že si musí na recepci vydělat. Pokud není spokojená, může vyhledat někoho jiného. To také udělala. „Poplatek jsem odmítla zaplatit. Řekla jsem, že považuji za neetické takto vydělávat. Zvlášť proto, že někdo může přijít v těžké depresi, je v exekuci nebo v dluzích. A zároveň nemá kuráž se proti placení ohradit,“ dodala.

Obdobný registrační poplatek po pacientech žádají hlavně některé gynekologické, kožní nebo stomatologické ordinace. Na psychiatrii je to spíš rarita. Někdy je kliniky nemají napsané v ceníku a domlouvají se na nich s pacienty po telefonu či při osobní návštěvě, jindy je uvádějí třeba jako příspěvek na činnost recepce. Ne vždy lze přitom situaci řešit přechodem jinam. Obzvlášť v obcích či malých městech je totiž výběr lékařů omezený.
Záleží na dohodě
Podle mluvčího České lékařské komory Michala Sojky záleží na tom, zda je placení poplatku součástí vzájemné dohody. „Jsou případy, kdy takové poplatky možné jsou a kdy nikoli. Pokud za příplatek člověk získá službu navíc, možný je,“ řekl.
Jedná se třeba o členskou kartu, která zaručuje ošetření mimo ordinační hodiny nebo přednostní objednání. „Je ale nepřijatelné, aby lékař zaplacení poplatku vynucoval a podmiňoval jím péči,“ dodal Sojka.
Lékaři někdy poplatek prezentují jako sponzorský dar ordinacím. Podle prezidenta Svazu pacientů České republiky Luboše Olejára se jeho výše většinou pohybuje od čtyř set do tisíce korun. Když je vynucován jednostranným a nezákonným způsobem, pacienti se podle něj mají takovému jednání postavit.
Obrátit se mohou přímo na daného poskytovatele zdravotních služeb, svou pojišťovnu, krajský úřad, Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru nebo poradnu Svazu pacientů. „My to předáváme k řešení našemu právníkovi,“ uvedl pro Deník Olejár.

Také mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová zdůraznila, že lékař ani jiný poskytovatel zdravotních služeb nemá právo podmiňovat registračními poplatky či sponzorskými dary právo pacienta na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. „Za tuto péči nemůže požadovat finanční úhradu,“ uvedla.
Pokud tak činí, porušuje podle ní zákon i ustanovení smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb.
V podobných případech podle ní pojišťovna postupuje vůči konkrétnímu poskytovateli zdravotních služeb vždy v souladu s uzavřenou smlouvou a platnou legislativou. „Je proto důležité požadovat po lékaři vysvětlení, jaké služby v rámci požadované platby poskytuje, a nechat si vystavit účet, v němž bude podrobně uveden rozsah uhrazených služeb,“ dodala.