„Hlavním poselstvím Velikonoc je touha člověka po záchraně. Ježíš nás vysvobozuje z našich těžkostí,“ říká přerovský farář Josef Rosenberg.

Květná neděle, Škaredá středa, Zelený čtvrtek. Mnozí z nás už si tyto dny nespojují s příběhem utrpení Ježíše Krista, ale víme, že se ve středu nemáme mračit a ve čtvrtek bychom měli jíst zelené. Kdy vlastně začíná Svatý týden?
Velikonoční svátky se odvíjejí od smrti a ukřižování Ježíše Krista a jeho vzkříšení. Do Svatého týdne jsme vstoupili Květnou nedělí, kdy Ježíš přijíždí na velikonoční svátky do Jeruzaléma. Ježíš tedy nevymýšlí nové svátky, ale křesťanské Velikonoce vycházejí z tradice židovských Velikonoc - a ty zase čerpají z toho, že oslavují přechod izraelského národa z otroctví do zaslíbené země. Na Zelený čtvrtek si připomínáme Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž umyl nohy svým učedníkům, ale i zradu Jidáše, Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí. Při zpěvu Sláva na výsostech Bohu se rozezní zvony, které potom utichnou - říká se, že „odletí do Říma“. Na stejnou dobu se odmlčí i varhany a jiné hudební nástroje. Zamlknutí hudebních nástrojů a zvonů připomíná Kristovo ponížení. Tento „půst uší“ pak více zdůrazní slavnostní oslavy Kristova vzkříšení. Na Velký pátek si připomínáme umučení Ježíše Krista a jeho smrt na kříži. Kristus se vydává na křížovou cestu, podle níž se také modlíme. Během Bílé soboty křesťané uvažují o Ježíšově utrpení, smrti a jeho sestoupení mezi mrtvé. Bílá sobota je tedy dnem odpočinku Krista, kdy lidé chodí k božímu hrobu. Neděle je pak hlavním svátkem, během něhož oslavujeme Kristovo zmrtvýchvstání. Porazil smrt a nechal se spatřit těmi, kteří s ním prožívali jeho pozemský život - ať už je to Máří Magdaléna či učedníci a další zástupy lidí, kteří byli s Kristem spojeni.

Jaké je podle vás hlavní poselství Velikonoc?
Velká touha člověka po záchraně. V každém člověku je touha po životě věčném a Ježíš nás vysvobozuje z našich těžkostí. Pro nás je důležité, že jsou to svátky nového života, které se odrážejí i v lidových zvyklostech. Ale mnohdy chybí to podstatné a zůstaly jen jakési symptomy - vajíčka, beránci, ratolesti. Symboly, které už dnes ztratily svou hodnotu, protože ta podstata se vytratila. Náboženské povědomí o životě Ježíše Krista už mezi lidmi tak silné není - Vánoce ještě lidé znají, protože se Kristus narodil. Ale Velikonoce jsou o smrti, o které dnes lidé nechtějí moc slyšet. Smrt v podání křesťanů je práh, přes který se přestupuje do věčnosti, nebo-li do života věčného. To je poměrně složitý úkon i v mysli člověka, který si každý nedokáže tak jednoduše představit.

Je tedy podstatný rozdíl mezi vnímáním vánočních a velikonočních svátků?
Vánoce jsou o tom, že Bůh přichází do našich domovů, světa a věcí, které dobře známe.
S Velikonocemi je to ale jinak - tady Bůh nevstoupil do našeho života, ale prolomil jeho hranice do nového prostoru na druhé straně smrti. Teď už nejde za námi, ale jde před námi jako světlo světa, aby nám dodal odvahy jej následovat. A to je důležité pochopit. Je to příprava na to, že člověk jednou opustí tento svět a upomenutí se, co je smyslem našeho života.

Má podle vás odkaz Velikonoc ještě v dnešní době mladým lidem co říct?
Od roku 1985 dal papež Jan Pavel II. možnost, aby se mladí lidé setkávali právě v době před Květnou nedělí. Setkání mládeže se tedy odehrávají na celém světě a na různých úrovních. Většinou buď v rámci diecéze, děkanátu nebo farnosti a často jsou jejich součástí i Pašijové hry. V sobotu bylo podobné setkání i tady a mladí lidé na něm znázornili prostřednictvím hry, jak je Kristovo poselství aktuální i v dnešním světě. Myslím si, že v oblasti České republiky, která se honosí tím, jak je ateistická, není nikterak v povědomí, ale celosvětově vidíme, že je křesťanské poselství velmi důležité. Mladí lidé stále touží po těch ideálech, které jsou zakotveny v člověku, a pokud je dostatečně nezmasíruje současná materiální doba, tak touží po setkání s druhými i po duchovních hodnotách, které nabízejí právě Velikonoce. Velikonoční svátky se slaví v různých částech světa jiným způsobem, ale pokud jsou křesťanské, tak vidíme, že to je vždy spojené s utrpením a záchranou. Člověk si nechce připomínat žádné utrpení, ale zvláště mladí lidé dnes v mnohém trpí - ať už nedostatkem lásky, protože nevyrůstají v úplné rodině a vztazích, které jsou zdravé. Myslím si, že i pro mladého člověka je to zajímavé, pokud se chce namáhat a přemýšlet o smyslu svého života.

Zatímco u nás se Velikonoce slaví především v pondělí a pomlázkou, třeba na jihu Evropy přikládají velký význam Velkému pátku a utrpení Ježíše Krista. Celý den putuje ulicemi některých měst procesí se zástupem plaček, které doprovázejí Ježíše na kříži…
Všechny velikonoční zvyky u nás nejsou jen pohanské. Například klapání je pozůstatkem toho, že odletěly zvony do Říma, lidé dříve procházeli také Křížovou cestu - u nás je ta nejbližší na svatém Hostýně. Tyto věci tady dříve byly, dnes z toho už ale zbyly jen nějaké oslavy Velikonoc, které jsou směsicí křesťanských či pohanských zvyků, jež přetrvaly. Je ale pořád dobré, když jsou alespoň nějaké zvyky. Mnozí lidé totiž považují Velikonoce jen za prodloužený víkend, který můžou využít na to, že odjedou buď do zahraničí, na chatu, nebo mají více volna. Podle mě je dobré už to, když se o Velikonocích potkají rodiny nebo blízcí.