Do domova pro seniory si s sebou obvykle vezmete jen osobní věci. Oblečení, hygienické potřeby, pár věcí na památku. „S trochou nadsázky celý svůj třeba osmdesátiletý život složíte do dvou igelitek. Připravte se, že se rozloučíte s nábytkem a známými předměty, které vás obklopovaly a provázely předchozím životem. Domovy důchodců jsou vybaveny vlastním. I na to je třeba se psychicky připravit. Opustíte klavír, na který jste celý život hráli, stůl, u kterého jste vychovali děti,“ říká Eva Dvořáková, vedoucí Odlehčovacího centra neziskové organizace ŽIVOT 90.

Jedním dechem však dodává, že v některých domovech nejsou nařízení tak striktní. Je dovoleno vzít si s sebou nějaký drobný nábytek, obraz, sošku, postel, aby si noví obyvatelé rychleji zvykli a zdomácněli.

Dům nebo byt, který senioři opouštějí, podle Evy Dvořákové často využívají vnuci. Případně jej příbuzní se souhlasem seniora pronajmou. Pokud ale potřebujete pomoci s jeho darováním nebo prodejem, měl být vám být schopen poradit právník.

A kde hledat psychickou podporu? „Neobracela bych se hned na odborníky. Senior by si měl nejdříve povídat o svém velmi zásadním životním kroku s tím, s kým má v rodině nejlepší vztahy a důvěřuje mu, nebo s kamarády. Sociální pracovnice či psycholog by měli uklidňovat nervózního seniora až po té, kdy nikoho důvěryhodného nemá. Musíte brát v potaz, že domov pro seniory bývá poslední adresou. Změn se bojíme i v mládí, natož v pokročilejším věku, když jsme ještě zdravotně oslabeni,“ radí Eva Dvořáková, která má bohatou praxi v přímé péči o klienty v domovech pro seniory.

Zjistěte si reference

Mnoho seniorů má strach, že v domově nebudou mít soukromí. Naštěstí doby, kdy na pokojích spolu žilo i osm lidí, už jsou pryč. „Samostatné pokoje jsou ale ve státních zařízeních stále výjimkou, kterou si senior musí zasloužit délkou pobytu. Pokoje jsou většinou určeny minimálně dvěma osobám. S kým budete bydlet, si ale nevybíráte. Je skvělé, když si uživatelé a uživatelky pokoje rozumí, pokud si ale nevyhovují, je vždy na individuálním rozhodnutí domova, jak si se situací poradí,“ popisuje své zkušenosti odbornice z organizace ŽIVOT 90.

Jestliže si chcete být jisti, že domov pro seniory, kam chcete umístit sebe či své rodiče, nabízí kvalitní služby, zajímejte se o reference. Ideální je domluvit si se sociální pracovnicí schůzku a jít si domov prohlédnout a poptávat se. Podle Evy Dvořákové je úplně nejlepší zkušenost někoho, kdo už v domově bydlí, nebo rodiny, která do něj seniora umístila.

Domov by měli vidět nejen příbuzní, ale hlavně senioři, kterých se to týká nejvíce. Je dobré vyhnout se překvapení, že vám senior po složitém shánění řekne: Tam nejdu! „Domov pro seniory není kriminál za trest. Senior by se měl do něj stěhovat dobrovolně. Být na tuto situaci připraven. Je potřeba respektovat jeho názory do poslední chvíle,“ myslí si odbornice.

Nejde o levnou záležitost

Připravte se i na to, že bydlení v domově není bezplatné. Senior má ze zákona nárok, aby mu zůstalo 15 procent z pravidelného měsíčního příjmu, tedy z důchodu. Péči si uživatel hradí z příspěvku na péči, který náleží domovu ode dne přijetí. Rozdíl mezi státním a soukromým domovem pro seniory je samozřejmě v penězích.

„Ze zákona jsou platby registrovaných sociálních pobytových služeb nastaveny pro státní i soukromá zařízení stejně. Zákon ovšem umožňuje poskytovat péči v podobě fakultativních služeb, které musíte zaplatit nad rámec základní povinné péče ze zákona. Tím se úhrady v soukromých zařízeních mohou zásadně navýšit,“ říká Eva Dvořáková a dodává: „Podle mého názoru, opřeného o letitou praxi, nezáleží na křišťálových lustrech a velikosti zahrady domova. Ale jen a jen na důsledném výběru pečovatelek v přímé obslužné péči. Kvalitu péče v domovech pro seniory nenastaví ředitel nebo koordinátor, ale paní, která vám podává stravu, pomáhá s hygienou, popovídá si a je vám vždy nejvíce nablízku.“ Nicméně hodnoty, a to, co je tolerovatelné či ne, udává vždy vedení organizace.

Ke zvýšení psychické pohody seniora v domově mohou přispět i návštěvy blízkých. Ovšem záleží na vztazích v rodině. „Pokud se přijede dcera s matkou nebo babičkou pohádat, spíš ji na další dny psychicky rozloží. Samostatnou kapitolou jsou občasné návštěvy v den výplaty důchodu. Někteří příbuzní přijedou s buchtami, bonboniérami a s úsměvem a pak poprosí babičku o peníze, které jí zbyly z důchodu po všech povinných úhradách. Tento typ návštěv na pohodě samozřejmě nepřidá,“ líčí nepěkný jev Eva Dvořáková.

Navíc personál nebo vedení domova seniory před těmito vykutálenými návštěvníky z řad příbuzných ze zákona nemůže nijak chránit. Určitě je ale možná přátelská podpora sociální pracovnice, která seniorovi doporučí, aby si své kapesné užil ve svůj prospěch. Dopřál si pedikúru, zašel si do cukrárny, prostě si zpříjemnil život.

A kdy se do domova pro seniory přihlašovat? „Nejčastější chybou je, že rodiny i senioři začínají domov pro seniory řešit, až když hoří. Ve skutečnosti by se měly tyto věci plánovat v momentě, kdy začne senior vnímat první zdravotní komplikace. Současně se zhoršujícím se zdravotním stavem je vhodné zažádat o příspěvek na péči na Úřadu práce v místě trvalého bydliště. Příspěvkem na péči signalizujete svoji případnou vyšší potřebu péče. Každý by měl uvažovat o tom, jak bude vypadat jeho stáří, s předstihem. Přihlášek do domova si může senior podat neomezeně, třeba deset. Čekací lhůty jsou totiž dlouhé a senior by měl být přijat až ve chvíli, která mu už neumožňuje žít v jeho domácím prostředí. Stav seniorů zjišťují sociální pracovnice právě na základě podané žádosti. Situaci seniora hodnotí v místě jeho aktuálního pobytu – tedy doma, v LDN zařízeních, v nemocnicích a podobně,“ sděluje své poznatky Eva Dvořáková, vedoucí Odlehčovacího centra neziskové organizace ŽIVOT 90.

Podle ní je také velkým omylem a přímo společenským mýtem, že umístěním seniora do domova zodpovědnost a povinnosti jeho rodiny končí. Opak je pravdou. A kdo se o své blízké nestará, měl by se připravit i na to, že ho může kontaktovat sociální pracovnice a doporučit mu například, aby vzal svou maminku nebo babičku na procházku.

Jaké služby nabízí ŽIVOT 90?

* Seniorům schopným přijet pomáhá v komunitním centru, kde nabízí vzdělávání a volnočasové aktivity. Rádi ho využívají i klienti, které zradilo tělo a potřebují celodenní péči nebo dohled v odlehčovacím centru, ale duševně se cítí svěží.

* Seniorům se zdravotními potížemi zajišťuje pomoc doma, pečovatelskou službu nebo společenské dobrovolnické přátelské návštěvy.
Nabízí Odlehčovací službu, tedy krátkodobý pobyt seniorům, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném prostředí. Odlehčovací služba ŽIVOTA 90 je navíc doplněna fyzioterapií, která také ještě spadá do činnosti komunitního centra.

* Bezplatná linka důvěry Senior Telefon pomáhá seniorům, na které padne smutek, osamělost nebo když si nevědí rady. Linka je určena i blízkým seniorů a nabízí rady i v sociálních a právních záležitostech.

* Tísňová péče, kterou pro své seniory sjednávají příbuzní, přináší rodině klid, že když jsou mimo domov nebo v práci, je jejich senior v bezpečí. Senior nosí náramek, kterým je spojen s dispečinkem, a pouze stiskne tlačítko, když se mu stane nehoda doma či venku.