I proto ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že zákon o soudních znalcích a tlumočnících z roku 1967 je třeba zgruntu přepracovat. „Pro řádné fungování justičního systému je možnost spolehnout se na kulaté znalecké razítko klíčová," říká ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Poslanec TOP 09 Martin Plíšek souhlasí s potřebou nového zákona, ale nevěří, že ho Pelikán stihne v tomto volebním období dotáhnout do konce, a tak předložil vlastní verzi. „Chci, aby byla zavedena standardizovaná zkouška pro budoucí znalce, možnost přezkoumání jejich odbornosti a povinnost celoživotního vzdělávání," řekl Plíšek Deníku.

Nízké odměny a hrozba sankcí přitom už dnes vede mnohé znalce k ukončení činnosti. Jejich počet klesl z 12 tisíc na 9 500. „Sazba, kterou soudy dávají, je podceněná a nepokryje náklady," říká Aleš Vémola, jenž vypracoval klíčové dobrozdání v kauze Romana Janouška. Lékař Josef Podstata je znalcem v oboru čelistní a obličejové chirurgie, traumatologie i onkologie a na posudku běžně pracuje dva měsíce. „Moje nejvyšší odměna za expertní závěr byla 6000 korun," říká. Podle něj je znalecká práce čím dál náročnější. „Musím se vždy prokousat materiálem od soudu, popřípadě z nemocnice, chybu si nesmím dovolit," popisuje práci znalce Josef Podstata.

Sporné kauzy a role expertů

Předseda Komory soudních znalců ČR Vladimír Vácha pro Deník: Soudní znalci jsou znechucení. Raději odcházejí do důchodu

Jsou soudní znalci ohrožený druh? Podle předsedy jejich profesní komory Vladimíra Váchy ano. Nový zákon, který má zpřísnit podmínky jejich působení, vnímá jako dílo lidí, kteří se míjejí s realitou.

V poslední době snad není soudní proces, který by nevzbudil pozornost kvůli protikladným posudkům znalců. Jak je možné, že odborníci na tutéž problematiku vyřknou takřka opačný názor? Typické to bylo v případě Petra Kramného, v němž se názory expertů totálně lišily.
V obecné rovině lze potvrdit, že se to bohužel stát může, rozhoduje o tom nejen případný jiný názor či chyba znalce a jeho odbornost, ale též například jinak položená znalecká otázka mající za důsledek odlišný právní výklad expertního závěru znalce. Rozdíly pak také mohou vzniknout kvůli obtížím při následném posuzování či revidování něčeho, u čeho již předmět posouzení neexistuje (pacient již nežije, vozidlo po nehodě je sešrotováno, budova zdemolována, podklady skartovány, archivu se ztratil apod.).

Dá se chybným znaleckým závěrům nějak předejít?
Všemu se objektivně předejít nedá, ale prevenci lze řešit důkladným výběrem uchazečů vhodných pro jmenování znalcem, což je samozřejmě u řady oborů a odvětví problém. Znalecká činnost je ve spektru téměř 50 oborů a pododvětví včetně specializací velice individuální a přináší celou řadu atypických zadání vyžadujících specifické přístupy a řešení, ideálně i zkušeností ze znalecké praxe. Zásadní rovněž je, aby se stát svévolně nepasoval do role odborníka, který sám rozumí všem oborům a více využíval odborného servisu profesní Komory soudních znalců. Zcela nejlepší by bylo, kdyby po planých legislativních snahách raději opsal již desítky let funkční rakouský zákon.

Objevují se i podezření, že jednotlivé strany sporu se obracejí na experty, kteří jim vypracují posudek na míru. Víte o těchto případech a jak jim čelíte?
Podezření jsou a jistě budou vždy, což se netýká jen znalců, ale také advokátů a jiných profesních skupin, které se fakticky spolupodílejí na řízeních rozhodujících o lidských osudech a majetku. Znalec je nicméně vázán zvláštním zákonem a znaleckým slibem, kdy zejména vědomé nepravdivé podání znaleckého posudku přináší významné sankce a těžko usuzovat, že by se jakémukoli znalci vyplatilo za tato nemalá rizika podávat vědomě nekorektní posouzení. Sám takovýto průkazný případ ani neznám, avšak chyby různých stupňů vážnosti se ve znaleckých posudcích občas objeví. Čelit těmto pochybením je nutné osvětou, celoživotním vzděláváním znalců, ale také adekvátní odměnou. Pokud srovnáme nárůsty platů soudců pod záminkou posílení jejich nezávislosti, mělo by jistě cosi podobného platit i u znalců, kteří právě pro soudy pracují za dnes již dehonestujícím způsobem nízce regulované sazby.

Vladimír VáchaNový zákon o znalcích a tlumočnících, který půjde do sněmovny někdy na sklonku léta, má upravit jak podmínky pro vznik znaleckého oprávnění, tak dohled nad odbornou způsobilostí, ale především zakotvit povinné pojištění na případnou škodu a nový způsob odměňování. Souhlasíte s návrhem ministerstva spravedlnosti?
S tímto návrhem se nejen ve spektru malých odměn platných již od roku 2002 beze změn nelze ztotožnit, kolizních bodů je tam celá řada. Ministerstvo ani poslanec Plíšek s námi odborníky bohužel nijak své kroky nekonzultovali. Návrh mimo jiné obsahuje právní nárok na jmenování znalcem bez ohledu na jejich početní potřebnost v konkrétním oboru, odvětví a regionu, tudíž by se dosavadní výběrovost a vysoké nároky na odbornost vytratily a také by se stalo, že pár komerčně atraktivnějších směrů (např. ekonomika) by bylo zaplaveno znalci a jiné obory již dnes trpící deficitem (existují odbornosti, kde buď není znalec žádný, nebo je jich na celou Českou republiku deset) by se za stávajících podmínek nenaplnily. Je tudíž nezbytné posoudit nejen odbornost, ale i statistickou početní potřebnost znalců v regionu soudu, u něhož jsou zapsáni pro daný obor, což dosud bez větších problémů funguje.

Nejspíš se zvýší i pokuta, která dnes dosahuje maximálně 200 tisíc korun. Je to na místě?
K návrhu úprav sankcí lze uvést jen tolik, že ho asi připravovali lidé značně vzdálení realitě. Pro představu mohu uvést, že pokud z jedné hodiny znalce účtované soudu zbude po zdanění 200 korun, pak pokuta 50 000 korun fakticky představuje 250 hodin práce znalce pro soudy ve volném čase. Žádné sankce nikdy nemohou samy o sobě zajistit kvalitní znalecký posudek, stejně tak jako ho nezaručí povinné pojištění znalců. Důsledkem špatného a přehlíživého přístupu státu ke znalcům je jejich průměrný věk kolem 60 let. Pokud přirovnáme odchody lékařů do zahraničí, pak u znalců znechucených tímto stavem je to odchod do důchodu a ukončení znalecké činnosti. Bohužel často se to týká těch nejkvalifikovanějších, kteří nemají komu předat štafetu. Je to deficit, který se naplno ukáže v následujících letech, kdy za tyto odborníky bude chybět adekvátně erudovaná náhrada.