I proto je zajímavé, co si o pojetí výuky myslí muž, jenž je od roku 2016 také senátorem. O tom, že k dobrým výsledkům lze dojít jinak než prostřednictvím biflování, testování a striktního dodržování plánu, je přesvědčen dlouhodobě.

A že ke kantorské profesi patří také humor, zjistí každý, kdo zaklepe na dveře jeho ředitelny. Od letošního majálesu je zdobí izolepou přilepený studentský vzkaz: „Když se v kině dívám na Ornellu Muti, toužím plnit dívčí tutti-frutti. Ale když mrknu na Růžu, nemůžu!!!“

U letošní státní maturity z matematiky propadlo 22,4 procenta žáků, čtyřku dostalo 24,5 procenta. Co z toho vyvozujete?
Především to, že maturanti matematiku pravděpodobně neumějí. Také to, že se na školách asi neučí úplně dobře. A v neposlední řadě by to měl být impulz k zamyšlení, jestli skutečně všechny obory a nástavby musejí končit maturitní zkouškou.

Včetně úvahy, že je čas na odklad nebo revizi plošného spuštění maturity z matematiky v roce 2021, respektive 2022?
To nepochybně. Řadu let jsem přesvědčen, že povinná státní maturita z matematiky je cesta zpátky, která ničemu nepomůže. Absolventi ji nebudou umět o moc lépe, spousta lidí u matematiky propadne a my se ji budeme snažit učit ne kvalitněji, ale tak, aby maturanti udělali testy. Nás by přitom mělo zajímat hlavně to, jestli jí žáci rozumějí.

Jak je možné, že se spory o povinnou matematiku a podobu případných testů pro všechny maturanty vedou zhruba deset let, kdy se státní maturita začala připravovat?
Matematika je úžasná v tom, že je nenahraditelná při rozvoji schopností a dovedností, které ostatní předměty rozvíjet nemohou. Mám na mysli abstraktní uvažování, logický postup krok za krokem vedoucí k ověřitelnému cíli. Jenže místo toho, abychom se soustředili na tuto oblast, ve výuce často klademe důraz na odučení co největšího množství kapitol, přičemž se látka neprocvičí, protože je málo času. Žáci se to učí mechanicky, což tlak na testy ještě umocní.

Proč to funguje právě takto?
Matikáři jako profesní skupina jsou velmi konzervativní, což ten obor do jisté míry předurčuje – a není to nic špatného. Horší je, že trvají na ohromném množství témat, která musejí středoškoláci zvládnout.

To pak vede k frontální výuce, vyloží se látka, procvičí se na dvou třech příkladech, udělá se písemka a bez ohledu na to, jak ji žáci zvládli, se jede dál. Já bych byl pro méně látky a více času na její skutečné pochopení a zažití. Další vlivná skupina se rekrutuje z řad svazu průmyslu, zaměstnavatelské lobby, hospodářské komory, která vše společně se sociální demokracií dotlačila k povinné maturitě z matematiky.

Není to logické při katastrofálním nedostatku technických kádrů?
Ale vždyť nejvíc absolventů středních škol je z technických oborů. Že pak zběhnou k jiným profesím, nebo že nic neumějí, je jiná věc. Nemůžeme očekávat, že v době, kdy se celý svět, vědění, konání posouvají neuvěřitelným způsobem dopředu, ze škol odejdou lidé s perfektními znalostmi daného oboru, které budou schopni okamžitě aplikovat v praxi.

Jak byste to řešil?
Dejme studentům dobré všeobecné základy, tedy schopnost rozumět textu a pracovat s ním, matematickou a IT gramotnost, jazykové kompetence. To by se mělo zvládnout na všech středních školách. Pak se zaměstnavatelé o absolventy musejí trochu starat, formovat je, pečovat o jejich rozvoj a nasměrování podle potřeb té které firmy.

Obory lidské činnosti se v současnosti hrozně rychle mění a lidé se budou muset pořád učit nové věci. Snáz jim to půjde, když budou mít na čem stavět. Mějme na mysli, že maturanti budou v nejproduktivnějším věku za dvacet třicet let, kdy spousta výrobních či obslužných činností už nebude existovat.

Podle předsedy Unie školských asociací ČR a ředitele chemické průmyslovky Jiřího Zajíčka je správné, že se konečně bude maturovat z matematiky povinně, například kvůli motivaci žáků a jejich kompetencím. Zároveň navrhuje snížení náročnosti testů, a to ve všech předmětech státní maturitní zkoušky. To není cesta?
Byla by tragédie, kdyby jedinou motivací ke studiu byl strach ze známky nebo z maturity. U nás na škole si ze 110 maturantů vybralo matematiku 85 a k tomu jich 90 přinese mezinárodní certifikát z cizího jazyka na úrovni B a C1, 25 dokonce C2.

„Místo uvolňování šroubů je stát utahuje a nutí všechny, aby byli co nejstejnější a vešli se do jednoho maturitního modelu.“ 

Jejich motivace je asi jiná než maturitní zkouška. Nikdy nezapomenu na svoji třídní na gymnáziu, která nám říkala: „Nebuďte otroubkové, nestudujete kvůli kusu špekového papíru – myšleno maturitní vysvědčení s vodotiskem – ale kvůli sobě.“ A my se teď dostáváme k tomu, že motivací má být zkouška? To je přece úplně špatně.

Čili nároky na maturanty by se snížit neměly? Ze Zajíčkova pohledu totiž není nutné, aby chemik exceloval z epizeuxe.
Jenže to je opačný postup, než by být měl. Teď jsme zjistili, že 31 procent studentů u maturity propadlo. Místo toho, abychom udělali něco pro to, aby něco uměli, tak se začneme bavit o tom, jak vše upravit, aby jich odmaturovalo co nejvíc.

A co námitka bývalých ministrů školství za ČSSD, že stát, který středoškolské vzdělání platí, má mít nástroj ke srovnání jednotlivých škol a k posouzení jejich výstupů?
S tím naprosto souhlasím. Nemyslím, že by to mělo vést k sestavování žebříčků, avšak stát by měl požadovat nějakou výstupní úroveň u lidí, kteří získají maturitní vysvědčení se státním razítkem. Proto jsem vždycky byl pro zavedení společné části maturitní zkoušky. Jenže jak to třeba vypadá u českého jazyka dnes? Zkouší se literatura podle partitury, která je z Cermatu předepsaná na každou minutu.

Týká se nějakých 20 titulů a otázky naznačují, co se žádá, aby maturant o literatuře věděl. Ve slohu se píšou stylistické útvary, které mají rozsah 250 slov a zajímá nás, zda žák dodrží formu, přičemž obsah, nápad, idea nám jsou více méně lhostejné. A pak je tu didaktický test, který rok co rok zvedne emoce, neboť se vždy povede polemika, jestli tam nějaká otázka být měla, nebo ne.

V tomto směru souhlasím s kolegou Zajíčkem, že bychom maturitu měli zjednodušit, nikoli však snížit nároky. Nechme na češtinářích, aby známkou na vysvědčení ohodnotili písemný projev studentů a jejich literární kompetence. Didaktický test u státní části by měl prověřit hlavně to, že jsou žáci schopni porozumět textu a mají základní jazykové dovednosti.