O znovuzavedení povinné vojny předchozí vlády neuvažovaly a nechystá ji ani vláda Petra Fialy. Na rozdíl od té minulé však bude dle svého programového prohlášení dávat na obranyschopnost země více peněz. Místo obnovení povinné vojny chce Fialova vláda spíše zvyšovat atraktivitu aktivní zálohy, podporovat službu studentů v aktivní záloze a přechody příslušníků této zálohy do profesionální armády. Zaměří se také na systematickou přípravu občanů na krizové situace.

Služba vlasti, nebo pakárna a šikana?

Zmiňovaný historik Jiří Hlaváček, specialista na dějiny vojenství, letos obdržel prestižní Prémii Otty Wichterleho pro mladé vědce a vydal knihu „Mezi pakárnou a službou vlasti“. Ta boří mýty, idealizující někdejší vojnu. Nechává zde promlouvat pamětníky a popisuje systém, v němž nováčci snášeli rok šikany od mazáků. Než starší vojáci odešli po dvou letech do civilu, pasovali někdejší „zobáky“ výpraskem do stavu mazáků a šikanovali zase oni.

Výcvik armádních rekrutů ve Vyškově.
Češi by poslali mladé na vojnu. Návrat povinné služby podporují dvě třetiny lidí

Málokdo se tomuto systému vzepřel a vyhovoval v podstatě i profesionálním vojákům, kteří měli výcvik na starosti. Ve čtyři hodiny odešli z kasáren a neoficiálně tu vládli mazáci. Armáda se tehdy těšila velmi špatné pověsti, což se s ní táhlo až do začátku její profesionalizace.

Jak Hlaváček také zjistil, mnozí muži si z vojny přinesli traumata, časem je ale zpracovali a dokázali si na ní najít i něco pozitivního: hraniční zážitky zocelily jejich fyzičku i psychiku, opustili svou sociální bublinu a naučili se vycházet s lidmi z různých vrstev a etnik.

Historik Jiří Hlaváček převzal v červnu 2022 prestižní ocenění Prémie Otty Wichterleho.Historik Jiří Hlaváček převzal v červnu 2022 prestižní ocenění Prémie Otty Wichterleho.Zdroj: se svolením J. Hlaváčka

Pro znovuzavedení vojny se kladně vyslovilo 63 ze sta jeho respondentů. „Vojna by však podle nich měla být určitě kratší, v řádu několika měsíců a naplněna smysluplnou činností, zejména intenzivním bojovým výcvikem. A hlavně by měla mít jen jeden nástupní termín, aby se snížilo riziko vzniku šikany,“ dodal. V takové podobě by jím oslovení pamětníci považovali vojnu za užitečnou: člověk by si na ní zvýšil fyzickou kondici, získal respekt ke zbraním a vštípil si žádoucí charakterové vlastnosti a společenské hodnoty.

Výzkum nicméně proběhl ještě před ruskou agresí, podle jeho autora by se dnes oslovení muži zastávali vojny ještě více. „Osobně si ale moc nedokážu představit, že by se v Česku teď překotně znovu zaváděla povinná vojna kvůli tomu, co se děje na Ukrajině. Armáda pro něco takového nedisponuje dostatkem lidí, prostorem ani vybavením,“ zhodnotil.

Přípravy by podle něj zabraly několik let. „Do budoucna bychom se měli věnovat spíše chystání na perfektní zvládnutí mobilizačních postupů. Armáda by měla mít komplexní přehled o tom, koho a za jakých okolností případně odvede a k jaké zbrani,“ dodal historik vojenství.

Prestiž armády
V roce 2004, v posledním roce povinné vojny, se podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) voják z povolání nacházel až na 22. místě v žebříčku prestiže zaměstnání, těsně před sekretářkou. V očích veřejnosti výrazně stoupla až několik let po své profesionalizaci. „Od roku 2004 došlo k výrazným posunům v prestiži policisty a vojáka z povolání - vzestup o 11 míst,“ uvedlo Centrum v roce 2019. Výzkum CVVM ze září 2021 ukázal, že největší důvěře ze zkoumaných veřejných institucí se těší policie ČR (70 %) a armáda (69 %).