Přijet sem pracovat nebylo v polovině devadesátých let úplně jednoduché „Na rozdíl od současnosti to bylo poměrně těžké. Nevěděl jsem, jak a co mám dělat. Když jsem tehdy učil na gymnáziu, tak se o mě jedna profesorka starala, zařizovala, abych měl potřebné dokumenty. Přijel jsem v září, ale až někdy v dubnu byla všechna potřebná potvrzení pohromadě,“ říká velmi dobrou češtinou sedmačtyřicetiletý pedagog. „Požadavky se měnily každý týden, samotní pracovníci kanceláří nevěděli, co mají po nás chtít,“ pokračuje Jones.

Nyní, když je Česko členem Evropské unie, je všechno mnohem jednodušší. „Už je to jen formalita. Změnilo se to. Stejně jako Češi mohou bez problémů pracovat ve Velké Británii, my můžeme tady,“ říká Jones. Míní však, že lidé z východní části Evropy nebo Asie to mají mají mnohem složitější. „Kdybych vypadal jako Rumun nebo Vietnamec, tak by o mě asi policisté měli větší zájem,“ odhaduje.

Proč se rozhodl vyměnit ovzduší rodné Británie za středoevropské? „Měl zájem o tuto část kontinentu. Nejdřív jsem byl v Německu, kde jsem studoval němčinu. V Česku jsem byl jen krátce, pár dní na dovolené v Praze. Z Německa jsem pak poslal dopis na ministerstvo, že bych tady chtěl učit. A tehdy se mi ozvali ze školy u Ostravy,“ říká Jones, který původně vystudoval francouzštinu. V České republice nejprve učil na gymnáziu, vzápětí rok na olomoucké univerzitě, ale pak se vrátil do Británie. Když přijel zpět do Česka, dával lekce anglického jazyka dospělým.

Nemyslí si, že by on osobně nebo jiní cizinci ubírali místním lidem práci. „Hodně Čechů jezdí do Anglie – pro peníze nebo zdokonalit si angličtinu. Ale málo Angličanů jezdí sem. Obecně si myslím, že cizinci Čechům neubírají práci, protože hodně Čechu i dalších lidí ze střední Evropy jezdí za prací ven. A sem pak přijíždějí na ta volná místa lidé z východu, takže se to vyrovnává,“ dodává Jones.⋌ (paš)