Příběh příslušníka českého protinacistického odboje, letce RAF, bojovníka za nezávislost Československa a v neposlední řadě také oběť komunistického teroru, majora a brigádního generála in memoriam Josefa Brykse je příběhem nezměrné lidské vůle, odhodlání a schopnosti přinášet oběti. 

Voják bojuje

Josef Bryks se narodil 18. března 1916 na poli v Lašťanech u Šternberka jako sedmé dítě z osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny. Pro vojenskou kariéru se rozhodl hned po maturitě, kdy nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích a po jejím ukončení pokračoval ve studiích Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, kde během studií absolvoval pilotní výcvik. Ukončil ho bohužel v tentýž den, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda, jež donutila československou vládu odstoupit bez boje velkou část pohraničí hitlerovskému Německu. 

Když byla po okupaci zbytku Československa v roce 1939 česká branná moc rozpuštěna, Bryks podobně jako řada dalších českých vojáků odmítl před fašismem kapitulovat. Takzvanou "balkánskou cestou" se po mnoha peripetiích dostal přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii až do Francie, kde byl 3. května 1940 odveden a začal sloužit u náhradní jednotky československého letectva. Než se však stačil zapojit do bojů, Francie kapitulovala a Bryks se spolu se stovkami dalších československých vojáků dostal na palubě evakuační lodi „Apapa“ koncem června 1940 do Británie.

Zpočátku sloužil u 310. československé stíhací peruti RAF, později nastoupil k 242. stíhací peruti, kde sloužili zejména Kanaďané. S touto perutí začal v roce 1941 podnikat ofenzivní lety nad okupovanou západní Evropu. Z operačního letu dne 17. června 1941 se už nevrátil. Se svou stíhačkou Hawker Hurricane Mk.IIB patřil k "hlídacímu doprovodu" britských bombardérů podnikajících nálet na elektrárnu Choques a při zpátečním letu ho sestřelil jeden z nepřátelských Messerschmittů.

Spitfiry a hurikány:

Bryks sice dokázal z těžce poškozeného a hořícího letadla včas vyskočit, ale brzy na to ho zajali němečtí vojáci pátrající po sestřeleném pilotovi. Jeho kariéra stíhače v té chvíli skončila, ale jeho boj s nacistickou mocí nikoli. Začal svou další kariéru, jíž se proslavil - kariéru nenapravitelného útěkáře.

Chyť mě, když to dokážeš

Poprvé utekl (ještě s pěti dalšími muži) v noci z 19. na 20. dubna 1942 ze zajateckého tábora Oflag VIB ve Warburgu. Devátý den byl dopaden a po výslechu na gestapu byl do tábora vrácen (skrýval se přitom pod smyšlenou identitou Josepha Rickse). Podruhé utekl zcela sám v noci dne 17. srpna 1942. Několikrát se dokázal vyhnout zatčení, ale nakonec ho 8. září 1942 zadrželi v Karlsruhe vojáci protiletecké obrany během náletu.

Jako opakovaný útěkář skončil v ostře střeženém zajateckém táboře Oflag XXIB Szubin na území dnešního Polska, ale ani to ho nezadrželo - utekl v březnu 1943 díky úkrytu v bečce na močůvku. Spolu s dalším českým uprchlým letcem se zapojil do polského odboje, ale dne 2. června 1943 byli oba Češi po zradě jednoho polského odbojáře zatčeni a převezeni do vězení Pawiak. Bryks byl těžce mučen a mimo jiné utrpěl zranění ušního bubínku, kvůli němuž až do konce života nedoslýchal. 

Oba čeští piloti skončili v táboře Stalag Luft III, kde se Bryks začal podílet na přípravách tzv. Velkého útěku, při němž v noci z 24. na 25. března 1944 uteklo prokopaným tunelem 76 zajatých spojeneckých vojáků. On sám se však z tábora už nedostal - když byl útěk odhalen, byl ještě v tunelu a musel se rychle vrátit zpátky. V létě 1944 byl spolu s dalšími zajatými českými letci deportován do Prahy a odsouzen k trestu smrti, protože se provalila jeho pravá identita. Po intervenci britské vlády však byli zajatí piloti vráceni zpět do zajateckých táborů, odkud je v roce 1945 vysvobodila americká armáda.

V roce 1946 se Bryks oženil s Trudie Tellerovou, s níž se seznámil ještě v Británii, a narodila se mu dcera. Rodinné štěstí mu ale nevydrželo dlouho. Po únoru 1948 se podobně jako naprostá většina západních vojáků stal obětí armádních čistek a začátkem roku 1949 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře.

Prošel několika těžkými věznicemi, v nichž se zásadně zhoršil jeho zdravotní stav, mimo jiné kvůli konfliktům se sadistickými bachaři. Zemřel v táborové nemocnici 11. srpna 1957 při jáchymovském uranovém dole Rovnost v Ostrově nad Ohří, podle oficiální vězeňské verze na infarkt (jeden z jeho spoluvězňů ale později vypověděl, že nemocného Brykse úmyslně udusili strážní). Plně rehabilitován byl až v roce 2006, kdy mu byl také in memoriam propůjčen Řád bílého lva. V roce 2008 byl in memoriam povýšen na generála.

Pražská připomínka

V současnosti vzniká ve veřejném prostoru Prahy 14 jeho velkoplošný portrét, jehož autorem je český grafik a ilustrátor Vladimír Strejček, zakladatel vizuálního studia DRAWetc. Portrét o rozměru přibližně 1,7 metru krát pět metrů bude zdobit schodiště spojující východní a západní část ulice Bryksova poblíž křižovatky s ulicí Vybíralova.

"Malba je aktuálně ve fázi posledních úprav před finálním dokončením a od 28. října bude doplněna o plaketu objasňující její symboliku. Umělecký projekt, který je iniciativou nedalekého Centra Černý Most, připomíná důležitou historii, ale má také za cíl zvelebit okolní obytnou lokalitu," uvádí mluvčí projektu Adam Dudek z agentury Ogilvy.