Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Prapory, barikády, volání, střelba i smích. Tak vypadaly ulice 21. srpna 1968

Speciál Deníku k 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa vykresluje v pěti vydáních situaci kolem dramatických srpnových dní roku 1968. Představuje tehdejší politickou situaci. Sleduje zahraniční reakce. Zaměřuje se na zmírnění cenzury i následné represe vůči umělcům.

20.8.2018 60
SDÍLEJ:

Okupace Československa; 21. srpna 1968, Václavské náměstíFoto: ČTK

Čtvrtý díl se podívá do rozbouřených ulic československých měst. Necháme si vyprávět příběhy lidí, kteří byli ve dnech po 21. srpnu v ulicích, a jak na ně dopadla nastupující normalizace.

S nástupem Alexandera Dubčeka k moci se dovršilo uvolňování atmosféry v socialistickém Československu. Pražské jaro, svoboda slova a státní reformy zachvátily celou společnost. 

„Generace, která studovala v roce 1963, měla obrovskou kliku, protože se všechno začalo úžasně otevírat. Přišla nová vlna českého filmu a do kin skvělé filmy, vycházely báječné knížky, začalo Divadlo Na zábradlí, Viola, Reduta, jazz, všechno. Pro nás byla strašně důležitá ta atmosféra, prostředí a nové možnosti. 60. léta byla opravdu intenzivní,“ vzpomíná na euforii pražského jara malíř Jiří Voves.

Všechno se ale zmařilo nenadálým vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968. 

Armáda se nesměla bránit

O připravované invazi vědělo jen několik vybraných osob, včetně ministra národní obrany Martina Dzúra, který sice několik dní předem nařídil, aby vojenské útvary neposkytovaly přicházejícím cizím jednotkám pomoc, ale také aby jim nekladly odpor. Kdyby se Československá armáda postavila invazním vojskům na aktivní odpor, dokázala by jim zasadit velmi citelné rány. Z dlouhodobé perspektivy se však ozbrojený odpor rovnal sebevraždě. 

Odstřižený rozhlas

Na rozdíl od vojáků, kteří respektovali rozkaz a okupaci bránili jen výjimečně, se proti okupantům postavila občanská veřejnost. Během prvního týdne okupace lidé vyjadřovali silný odpor, čímž zabránili provedení původních plánů k ustavení otevřeně kolaborantské „dělnicko-rolnické“ vlády. 

V odporu proti invazi vedle civilistů sehrál důležitou roli Československý rozhlas, který od půl druhé ráno osudného dne informoval o dění v zemi. Půl hodiny nato začal vysílat provolání ÚV KSČ „Všemu lidu Československé socialistické republiky“, kde byla vedením strany invaze odsouzena a zároveň byli lidé vyzýváni, „aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor.“ 

Na příkaz ředitele Ústřední správy spojů Karla Hoffmanna byl z provozu vyřazen vysílač na středních vlnách, takže většina posluchačů slyšela jen první věty provolání. Celé prohlášení bylo možné poslouchat pouze po drátě. Po několika hodinách obnovený rozhlas v šest hodin ráno odvysílal osobní prosbu Alexandera Dubčeka, kde žádal pracující, aby nastoupili na svá obvyklá pracoviště. Tato prosba ale nebyla lidmi úplně vyslyšena. Málokdo navíc věděl, že v tu dobu už byl Dubček pod přísným dohledem KGB a StB. 

Živelný odpor

Aby lidé zmátli už tak zmatené vojáky Varšavské smlouvy, začali pohotově měnit, ničit a přepisovat dopravní ukazatele se směrovkami. Část veřejnosti se místo nástupu do práce spontánně vydala do ulic a protestovala na náměstích. Většinou jen hrozili pěstí, diskutovali s vojáky nebo je vypískali, ale došlo i k otevřeným potyčkám. K hlavním střetům mezi vojáky a civilisty došlo na několika místech v Praze, Bratislavě, Brně, Košicích, Popradu, Liberci a v dalších městech. 

Nervózní Sověti

„Celou noc jsme slyšeli letadla. Ráno pak městem jezdily tanky a obrněné vozy, nedalo se dýchat, všude bylo plno prachu. Na náměstí tank najel do domu a pobořil ho, několik lidí Rusové zastřelili a hodně jich zranili,“ vzpomíná rodák z Kateřin na Liberecku pan Zdeněk Kraus. Až na pobořený dům, by se jeho vzpomínka dala vztáhnout na všechna místa, kam okupační vojska zavítala.  

Jedny z nejmasovějších protestů se odehrály před budovou Československého rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě. „Tanky uvízly. Mám dojem, že bylo půl osmé, když došlo ke zvratu: seshora, od barikády v Italské, se začal drát k budově Rozhlasu oddíl ruských pěšáků. Nebylo jich víc, než pětadvacet. Kolem nich bylo pět tisíc lidí se zaťatými pěstmi a prapory nad hlavami. Rusové postupovali pomalu, i z okna ve druhém patře bylo vidět, že jsou nervózní. Zbraně měli připravené ke střelbě. V jednu chvíli důstojníkovi v čele povolili nervy a vojáčkové s rudými hvězdami na čepicích začali pálit do oken. I do našich oken,“ vzpomíná na 21. srpen v rozhlase tehdejší redaktor Ondřej Neff. 

Statisíce emigrantů

Jen během prvního dne okupace byly zraněny desítky osob. Od překročení Československých hranic okupačními vojsky do konce roku 1968 zemřelo při střetech cizích vojáků s civilisty a dopravních nehodách zaviněných okupačními vojsky 137 Čechů a Slováků, zhruba 500 jich bylo těžce raněných a stovky lehce. Sověti uvádí během prvního měsíce invaze 104 svých mrtvých. 

Invaze měla za následek také vlnu emigrace. Přibližně 100 000 lidí do konce roku 1969, dalších 140-250 tisíc lidí pak emigrovalo do roku 1989. 

Normalizace
Normalizace v československých dějinách je období od násilného potlačení pražského jara v roce 1968 armádami Varšavské smlouvy do sametové revoluce koncem roku 1989. 

Potřeba „normalizace poměrů“ původně byla oficiálním zdůvodněním represivních opatření na počátku této epochy, jako byly čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání, obnovení cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další. 

Název „normalizace“ se pak přenesl na celou éru, během níž tato opatření zůstávala v platnosti. Po celou dobu normalizace byla na československém území umístěna sovětská okupační vojska. 

Režim byl nadále zcela nedemokratický. Šlo o aplikaci sovětské verze neostalinismu.

Další díl vychází:
V úterý 21. srpna

Očima pamětníků

Své vzpomínky bude vyprávět ruský generálplukovník Eduard A. Vorobjov, který velel jednotce sovětských vojáků, která vstoupila 21. srpna 1968 do Československa.

Naproti němu budou stát vzpomínky Jana Kovanice, který byl očitým svědkem chování okupačních vojáků 21. srpna v jeho rodném Liberci.

Autor: Eliška Černá

20.8.2018 VSTUP DO DISKUSE 60
SDÍLEJ:

SERVIS

Zdravotnictví - Zdravotnictví Zubní lékař 25 000 Kč Zubní lékaři Zubní lékař. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: První kontakt: Mikšovská Jana MUDr., tel.: 737 026 620, e-mail: Miksovska.jana@seznam.cz, , Pracovní doba: Po 8 - 16, Út 8 - 17, St 8 - 16, Čt 8 - 16, Pá 8 - 15. Pracoviště: Mudr.mikšovská jana, V. B. Třebízského, č.p. 292, 289 11 Pečky. Informace: Jana Mikšovská, +420 737 026 620. Gastronomie - KUCHAŘ- KUCHAŘKA 30 000 Kč Konceptní restaurace Holešovická Kozlovna přijme do klidného a profesionálního kolektivu kuchaře na odpolední směny: po- pá 15- 22:30h., víkendy volné, nástup ihned, plat 30.000 Kč. Motto podniku: slušnost, klid, ochota a kolektivní práce. Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 20 000 Kč Zedníci, kamnáři, dlaždiči a montéři suchých staveb SÁDROKARTONÁŘ. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Kontakt telefonicky, e-mail nebo osobně po předchozí domluvě.. Pracoviště: Sádrokartony vacikar s.r.o., Horní, č.p. 119, 373 41 Hluboká nad Vltavou. Informace: Marek Vacikar, +420 774 991 619. Dělnické profese - Knihař/ka do tiskárny Polygra a.s. 13 500 Kč Tiskárna Polygra a.s. hledá do svého týmu kolegu nebo kolegyni na pozici knihař, knihařka ve 2 směnném provozu. Náplň práce: ruční práce s papírem, lepení bloků, balení, skládání, vrtání atd., manuálně i pomocí jednoduchých knihařských strojů.

Jednání ústředního výkonného výboru ČSSD v Hradci Králové. Na snímku jsou (zleva) předseda strany Jan Hamáček, statutární místopředseda Jiří Zimola a místopředseda Jaroslav Foldyna.
28

Zůstat ve vládě, nebo odejít? ČSSD zatím váhá

Andrej Babiš junior během pobytu na Krymu
18

Cestou Babiše mladšího na Krym se zabývá i Ukrajina. Mohl porušit tamní zákony

Czech Press Photo vyhrál snímek orangutaní matky s umírajícím mládětem

Titul Fotografie roku v letošním ročníku soutěže Czech Press Photo získal snímek Lukáše Zemana Orangutaní matka s umírajícím potomkem. Fotografie pořízená na Borneu uspěla v konkurenci šesti tisíc přihlášených obrázků.

AKTUALIZUJEME

V Karviné se zatřásla země. Pravděpodobně kvůli uvolněné hornině

Částí města Karviná zahýbal v úterý večer (cca v 21:30) silný otřes. Vyvolán byl pravděpodobně uvolněním horniny. Seismologický jev zaznamenaly i přístroje na měřících stanicích.

Glosa Tomáše Jirsy: Trvalý spor o klima

Mezinárodní panel OSN pro změnu klimatu dospěl nedávno k závěru, že na zastavení globálního oteplování zbývá přesně 12 let. Vědci, tedy panelisté -alarmisté, říkají, že je do roku 2030 nutné snížit emise oxidu uhličitého o 45 procent.

Našel už medvěd z Valašska nové působiště? Experti nenašli žádné nové stopy

Potulný medvěd, který křižuje Valašsko a páchá tu škody už téměř dva měsíce, se uklidnil. Odborníci nenašli žádné nové stopy, začínají se objevovat domněnky, že šelma opustila Beskydy.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT