Placení částky 95 korun za dospělého a třetinu za děti označil senátor za „dojení turistů“, které by mělo přestat. Jiná trasa na Pravčickou bránu totiž zatím nevede a firma PAAL tak má monopol na vstup. Alexej Krenke ale kritiku odmítá. V rozhovoru pro Deník naopak tvrdí, že firma, kterou spoluvlastní, od počátku investuje do rozvoje národního parku. A slibuje novinku – dynamické vstupné, které bude odstupňované podle času vstupu k památce. Kdo si přivstane, ušetří.

Během obřího požáru v Českém Švýcarsku dlouho nebylo jisté, zda Pravčická brána, její okolí a tím i Vaše podnikání, neshoří také. Jak zpětně hodnotíte zásah hasičů?
Tyto dny se zdály jako desetiletí. Kvůli obrovskému dýmu na Pravčickou bránu a na Sokolí hnízdo nebylo vidět a nevěděli jsme, jestli to tam vůbec stojí.  Chtěl bych skutečně moc poděkovat všem hasičům. I přes to, že pan senátor Linhart před zástupci medií tvrdí, že „se začaly dít věcí“ teprve tehdy, až když on přijel z Prahy, zvedl telefon a zavolal hlavnímu veliteli hasičů a ministrovi, tak z osobní zkušenosti na místě od samého počátku vím, že to tak není. Hrdinství a nasazení, které hasiči v první linii v tomto hrozném období prokázali, je jen jejich osobní zásluhou, za což jsme jim my všichni obyvatelé Českého Švýcarska nesmírně vděční a nikdy na to nezapomeneme.

V parku ale stále hoří a do toho se obrazně rozhořela i diskuze ohledně vstupného, které vybírá vámi spoluvlastněná firma. Otázka zní, zda by vůbec přírodní památka takového významu (přístup k ní), měla být v soukromých rukách.
Především chci vyjádřit svůj upřímný podiv nad postupem pana senátora Linharta v době, kdy my všichni v okolí Hřenska ještě bojujeme s požárem a počítáme obrovské škody. Snaha se za každou cenu zviditelnit a přiživit vlastní PR na této ničivé katastrofě je politováníhodná. 

Po celou dobu od vzniku restaurace Sokolí hnízdo, vyjma socialistického období, byl areál v soukromém vlastnictví. A my na tom nevidíme nic špatného. Naše společnost koupila areál v roce 1998 naprosto standardním postupem od soukromého vlastníka. Pokud je nám známo, předchozí majitel areál koupil v privatizační aukci v roce 1992 a zaplatil za něj nemalou částku. Řada podobných památek, které jsou ve vlastnictví státu, a kde je vstupné i mnohem vyšší, je v podstatně horším stavu, jsou totálně ztrátové a jsou dotovány z peněz daňových poplatníků.

Pravčická brána, čtvrtek 28. července. | Video: HZS Ústeckého kraje

A vstupné? Nikdy jste nepřemýšleli o tom, že by vstup byl zdarma a vaše podnikání by se omezilo jen na provoz restaurace a informačního centra?
Areál Pravčické brány a výletního zámečku Sokolí Hnízdo byl vybudován soukromým vlastníkem v roce 1881, a od té doby se tam vybírá vstupné. Vstupné na poměry té doby bylo dokonce ještě o něco málo vyšší, než je dnes. O způsobu vybíraní vstupného a jeho použití přemýšlíme pořád. Tato složka přijmu byla a je mimořádně důležitá pro fungování areálu, jeho údržbu a rozvoj. Přistupujeme k tomu velmi opatrně, aby se tento po dobu 140 let zavedený provoz nenarušil a abychom mohli pokračovat ve zlepšení služeb a investicích. Nyní připravujeme zavedení elektronického vstupného, které bude začínat na symbolických 10 korunách a bude se zvyšovat podle poptávky, a takovým způsobem zajistíme, aby vždy se našla možnost navštívit areál v podstatě zadarmo. V zimě, kdy máme otevřeno o víkendech, se vstupné nevybírá. 

Senátor Zbyněk Linhart (za STAN) to ale označil za dojení turistů a vaší společnost vyzývá k větším investicím. Dokonce mluví o tom, že by měl stát na to vyvíjet nátlak.
Pan senátor nás vyzývá k tomu, co se už dávno děje, jen o tom buď neví, anebo vědět nechce, jelikož jsme mu mnohokrát nabízeli schůzku na Pravčické bráně, anebo v Praze, kde v současné době působí, abychom ho o všech našich aktivitách podrobně informovali, ale bohužel nikdy jsme se na konkrétním termínu nedohodli a žádnou konstruktivní zpětnou vazbu od něj nemáme. Situace, ve které se nám daří udržovat provoz areálu tak, aniž bychom požádali o jakoukoliv dotaci či příspěvek a ještě u toho platíme daně a přispíváme na rozvoj Národního parku, je dle mého názoru pozoruhodným úspěchem. To, co prohlašuje pan senátor Linhart, nepovzbuzuje k investicím, ale naopak ukazuje, že investovat do nestability a politických tlaků je riziko, a to ohrožuje udržitelnost cestovního ruchu v celém našem regionu.

Unikátní fotografie z míst, které v Českém Švýcarsku zničil požár:

Fotogalerie: Spáleniště v Českém Švýcarsku

Zkuste být konkrétní. Kolik na daních odvádíte?
Za posledních šest let naše společnost odvedla na daních, zejména na dani z přidané hodnoty, a na odvodech 29 milionů korun. Každá vstupenka v sobě obsahuje DPH, která se každý měsíc odvádí státu. To, že stát žije z daní, a nikoliv z toho, že všechno vlastní a provozuje, jsme si ještě od komunistických dob někteří nezačali uvědomovat.

V médiích se v uplynulých dnech často také skloňovala národnost vaše a vašich spolupracovníků. A to, že vstupné za přírodní klenot nekončí ani v českých rukou. Vy říkáte, že výroky pana senátora Linharta hraničily s xenofobií.
Ano, protože příběh o ruských zlatokopech – privatizátorech tu není na místě. Můj předek, který se první ocitl v Rusku, velel zdravotnické službě rakouské armády v bitvě u Slavkova a jelikož nemohl opustit raněné, ustoupil s nimi s tehdy spojeneckou ruskou armádou na východ a tak se ocitl v Rusku, kde pak už zůstal. Můj pradědeček, byl zástupcem šlechty Černigovské gubernie a členem státní rady předrevolučního Ruska. Podporoval Dr. Karla Kramáře během jeho rakouského věznění a pak po říjnové revoluci na jeho pozvání utekl do Československa, zde dožil konce svého života a je pohřben na Olšanském hřbitově v Praze. Někteří z dalších členů rodiny byli jako „bílí emigranti“ odvlečení do GULAGu během prvních dnů po osvobození od nacistů a pak se vrátili zpět a byli znovu pronásledovaní v roce 1968.

Vy sám jste se narodil v Moskvě, ne?
Ano, ale většinu svého profesního života žiji v České republice, odešel jsem z Ruska v roce 1998,  jsem dnes českým občanem a občanem Hřenska. Zde vyrostly moje děti, zde platím daně, a jsem patriotem Českého Švýcarska. V Praze jsem vystudoval Právnickou fakultu a jsem advokátem zapsaným u České advokátní komory.