Právník Roman KočíPrávník Roman KočíZdroj: se svolením Romana KočíhoPokaždé, když se připravuje nějaký zákon, jeho předkladatelé o něm říkají, že je to zákon revoluční, že zrychlí nějakou problematiku. Platí to i v případě stavebního zákona, který má kromě příznivců i stejně velkou část odpůrců?
Politici mají často tendenci o všech zákonech říkat -  to je revoluční, a většinou to neplatí. Ale u nového stavebního zákona to platí. Je to skutečně revoluční zákon v mnoha aspektech, hlavně zjednodušuje agendy.  Dneska máme ve stavebním právu přes 12 povolovacích procesů. Nově se to ale dává do jednoho povolovacího řízení, to znamená, rušíme agendy. Druhá věc, rušíme i některé dotčené orgány, které se stanou součástí nové stavební správy. Stejně tak odvolací orgán nebude moci dělat to, co dělá dneska běžně, tedy zruší nějaké rozhodnutí, vrátí k projednání orgánu první instance a toto kolečko se u mnoha staveb opakuje dvakrát třikrát čtyřikrát. Potom vedete povolovací řízení na obyčejnou stavbu dva tři roky, což je to hrozné. Teď už to opravdu možné nebude.

Proč se u nás vlastně vedlo územní a stavební řízení zvlášť, dávalo to nějaký právní smysl?
Možná v minulosti to mělo svůj racionální základ, protože v územním řízení tu stavbu pouze umísťujete, říkáte, jestli v tom území může být za nějakých podmínek. Kdyžto ve stavebním řízení stavbu povolujete, řešíte spíše ty stavební věci. Praxe ukázala, že je to opravdu zbytečné. I v jiných evropských státech to funguje v jednom povolovacím řízení.

Debata Deníku o zdražování stavebních materiálů.
VIDEO: Dřevo i železo rekordně zdražily. O dopadech hovořil Deník s odborníky

Největší spor, který se kolem nového zákona vede, je o takzvanou systémovou podjatost, respektive o to, že nová stavební správa bude čistě státní. Přejde z obecních úřadů pod stát. Co takový systém přinese v praxi?
Hlavní výhodou je fakt, že odstraníme tu systémovou podjatost. Pokud jsou stavební úřady součástí obecních úřadů a obec je stavebníkem či účastníkem řízení, tak tam prostě systémová podjatost existuje. Pokud vše sjednotíme do jedné státní stavební soustavy, zároveň zajistíme jednotné rozhodování, protože Nejvyšší stavební úřad, jakožto metodický orgán, si to ohlídá. Dneska každý stavební úřad rozhoduje trošičku jinak. A obrovské plus bude zastupitelnost úředníků, dneska když na stavebním úřadě onemocní jeden zaměstnanec a druhý je na dovolené, tak stavební úřad stojí.

Nicméně odpor hlavně ze strany starostů je poměrné tuhý. Argumentují tím, že pokud dojde k omezení agendy a tím i k omezení počtu samotných stavebních úřadů, tak se státní správa vzdálí občanovi. Takový postoj chápete?
Já těm námitkám starostům trošku rozumím. Když jste starosta obce, kde je stavební úřad, tak ten význam té obce je větší, jezdí tam lidé, je tam prostě čilý ruch. Když přijdete o stavební úřad, tak tolik lidí do obce nebude jezdit. Ale už nesouhlasím s tím, že by se tím oddálil výkon veřejné správy.

Co tím myslíte?
Procesy státní stavební správy budou digitalizované, všechno to bude prostě přes internet, budete z domova komunikovat elektronicky. Pak je už úplně jedno, jestli máte stavební úřad v obci, ve které bydlíte, nebo 20 kilometrů daleko. Všichni říkáme, že chceme malý stát, chceme co nejmíň úřadů, chceme co nejmíň agend. Ano, ale pak prostě nemůžeme mít 700 stavebních úřadů. Česká republika na to nemá finanční prostředky, nemá na to specialisty, prostě opravdu to musíme zúžit, a to se týká celé veřejné správy.

Odpůrci nového stavebního zákona tvrdí i to, že hlavním výsledkem bude konec hájení veřejný zájem. Tedy dojde k oslabení zájmu různých subjektů, kteří se k tomu doteď vyjadřovaly a třeba už se dál nebudou vyjadřovat. Obáváte se toho jako právník?
Kdo v dnešní době říká, přestane být hájen veřejný zájem, tak tím říká, že nyní hájený je. Ale on - ruku na srdce - prostě řádně hájený není. Vidíme, že vzniká spousta - když to řeknu lidově - prapodivných staveb, kde prostě ten veřejný zájem selhal. Podle nového stavební zákona se nic dramatického dít nebude, veřejný zájem nebudou hájit samostatné dotčené úřady, ale přímo stavební úřad. Specialisté, kteří budou dané problematice rozumět. Veřejný zájem totiž není o zákoně, ale o lidech, buď mám úředníka, který prostě chce hájit veřejný zájem, má k tomu předpoklady, odbornost, má morální integritu, nebo ho nemá. Ale zákon jako takový ten zájem hájit bude.

Ilustrační foto
Stavební průmysl čelí raketovému růstu cen materiálu. Jaké to bude mít dopady?

Vy jste zmínil úředníky a jejich zásadní roli. Na základě zákona vzniká i nový Nejvyšší stavební úřad. Zvýší se tím i tlak na profesionální úředníky, nebo jen lidé přejdou z jedné budovy do druhé?
To si nemyslím. Nejvyšší úřad bude tlačit na úředníky, aby odváděli řádnou a kvalifikovanou práci. A je to i motivační prvek pro ty úředníky, protože úřad je bude kontrolovat a porovnávat jejich výkon v celé soustavě. Já jsem jinak samozřejmě odpůrce nových úřadů, ale tady to opravdu má logiku. Potřebujeme někoho, kdo metodicky povede soustavu a bude sjednocovat jejich rozhodování.

Ale málo platné, je to nový úřad…
Nebojme se, že vzniká nový úřad, kam nastoupí tisíce úředníků. Nejvyšší stavební úřad bude obsazen převážně odborníky z ministerstva pro místní rozvoj a obecně ta soustava stavebních úřadů bude potřebovat méně úředníků než dneska, bude méně agendy, procesy budou jednodušší a ve finále těch úředníků bude potřeba méně. Nebojme se toho, vzpomeňme si, jak jsme se báli když se v roce 2003 rušily okresní úřady a vznikaly obce s rozšířenou působností. Nechme se naopak inspirovat jinými státními úřady, jako je katastrální úřad, finanční úřad, Česká správa sociálního zabezpečení. To jsou ryze státní úřady, které fungují, a ano, mají také své vnitřní problémy, ale fungují a já se domnívám, že i státní stavební správa bude v budoucnu fungovat.