Pražské panorama bude mít další dominantu

Neobvyklý developerský projekt má vyrůst na rohu Revoluční ulice. Plánovaná stavba na průčelí Štefánkova mostu dostala název Novomlýnská brána a má symbolicky představovat vstup na jeden z pražských bulvárů.

Návrh architektonického studia DaM by tak měl vyřešit urbanistické spory, které se o toto místo několik desítek let vedou.

Nepodařené návrhy

V minulosti se již konalo několik architektonických klání, která měla bolavé místo Prahy vyřešit. Jednoho z nich se zúčastnil i světově uznávaný architekt Daniel Liebeskind, jenž zde chtěl postavit muzeum Salvadora Dalího. Jeho návrh však vůbec nerespektoval památkovou rezervaci a celkovou architektonickou souhru s okolím.

Novomlýnská brána, jejíž předpokládaná cena se pohybuje okolo 250 milionů korun, vzešla z architektonické soutěže organizované soukromým investorem.

„Posuzovali jsme pět soutěžních návrhů, ale při jejich hodnocení jsme chtěli poznat i návrhy ze všech předchozích soutěží. Osobně jsem při tom dospěl k závěru, že projekt DaM architektů v souhrnu svých atributů převyšuje ostatní,“ říká Richard Sidej, jeden z porotců soutěže.

Složitost místa

Vítězný návrh je skutečně unikátní. Rozhodně bude vzbuzovat velké emoce, protože připomíná spíše umělecký artefakt sochu, než dům v běžném slova smyslu. Jako o domu-nedomu o něm hovoří i jeden z jeho spoluautorů, architekt Petr Burian: „Vzhledem ke složitosti umístění jsme byli nuceni pracovat jiným způsobem než u našich předchozích projektů, takže jsme se rozhodli pro neutrální strukturu objektu. Pro abstraktní stavbu, která připomíná sochu.“

Záměrem autorů bylo území urbanisticky zklidnit, dodat mu jednotící ráz. Budova by měla být tvořena kovovými pláty v barvě mědi a vytvářet tak strukturovanou výplň prostoru.

Dům k demolici

V současnosti stojí na rohovém pozemku barokní domek, který je památkově chráněn, a činžovní domy, jejichž štíty slouží jako reklamní plocha. A právě jeden novorenesanční činžák, který sousedí s palácem Merkur Jaroslava Fragnera, by měl být nové stavbě obětován.

Dům podle odborníků nemá výjimečnou umělecko- -historickou hodnotu, je však součástí Pražské památkové rezervace, tudíž je památkově chráněn jako její součást.

A to je právě jeden z problémů, na který Novomlýnská brána naráží u části odborné obce a některých památkových úřadů. Na včerejší tiskové konferenci se na toto téma rozproudila vzrušená debata. Například historik a teoretik umění Rostislav Vácha s tím zásadně nesouhlasí. „Nemyslím si, že by se měl ten činžovní dům bourat. Kulturní hodnota, které by měl padnout za oběť, je nedostatečná.“

Také Vědecká rada Národního památkového ústavu se prý už před několika měsíci vyjádřila o zamýšleném návrhu negativně a odmítla ho schválit. Její členové, mezi které se řadí Josef Pleskot nebo Ladislav Lábus, striktně zavrhují jeho moderní pojetí.

Na přetřes padlo i využití budovy jako kancelářských a obchodních prostor a parkoviště. „Takových míst je v centru Prahy více než dost, aniž by byly patřičně využity,“ vyjádřil se profesor Vácha.

Urbanistický rozvoj

Zastánci Novomlýnské brány vytýkají autorům nesouhlasných postojů zakonzervovanost a přílišné lpění na tradičních přístupech.

„Půvab Prahy spočívá v její proměnlivosti a typickém prolínání stylů od středověku až do současnosti. Není proto dobré zakonzervovat nějaký stav a říci, že si uděláme muzeum. Dávali bychom tak najevo i nedůvěru k architektům a jejich návrhům,“ oponoval historik architektury Zdeněk Lukeš. Také člen poroty Richard Sidej se domnívá, že je třeba nebát se velkých změn a nahradit domy v památkové zóně lepšími objekty.

„Karel IV. ve své době stavěl také moderní architekturu. Vezmete si třeba chrám sv. Víta, to je vyloženě high- -tech své doby,“ používá zajímavou metaforu další z autorů návrhu Petr Malínský.

Konečné slovo by však měl mít pražský magistrát, konkrétně odbor památkové péče. Projekt stále čeká i na některá další povolení. Pokud vše dobře dopadne, měla by stavba začít přibližně za rok.

Názory veřejnosti

Jestli k realizaci návrhu, který je přirovnávám k druhému Tančícímu domu, nakonec skutečně dojde, záleží i na postojích veřejnosti.

„Velkou roli hraje nedůvěra k moderní architektuře. Lidé z ní mají strach. Nejsme zvyklí na takovouto architekturu, která je v zahraničí běžná. To je velký problém této země,“ obává se Zdeněk Lukeš. „Byl bych velmi nerad, kdyby to s Novomlýnskou bránou dopadlo stejně jako s Kaplického knihovnou,“ uzavírá respektovaný odborník.