Boj o Trojský most v Holešovicích (dnes na jeho místě stojí později postavený Most Barikádníků) proslavil hned krátce po válce spisovatel Jan Drda svou povídkou Němá barikáda a následně režisér Otakar Vávra ve stejnojmenném filmu. Tento most ale nebyl jediný, o který se v květnu 1945 strhla v pražské kotlině zuřivá bitva. Na jejím jižním konci se válčilo také. O Zbraslav a Lahovický most.

Revoluce propuká

V sobotu 5. května začali po ranním vysílání Českého rozhlasu také zbraslavští občané odstraňovat německé nápisy a vyhlásili revoluční národní výbor. Následovalo odzbrojování německých vojáků - povstalcům se podařilo odzbrojit jednotku ubytovanou v místní škole a jednu motorizovanou vojenskou skupinu jedoucí od Mníšku směrem ku Praze. Německou vojenskou posádku se podařilo odzbrojit také v nedalekých Lahovicích. Povstalecké síly dále podpořil obrněný vůz naložený ozbrojenými dobrovolníky z nedalekého Radotína, kam v podvečer 5. května dorazila osmdesátičlenná četa vlasovců se dvěma tanky a čtyřmi obrněnými vozy.

Současně povstalci dokázali ještě během dne navázat spojení s jedním z hlavních center pražských povstalců, Štefánikovými kasárnami na smíchovském Náměstí Kinských (za protektorátu byla přejmenována na Albrechtova kasárna), koordinujícími odpor na levém břehu Vltavy, a s partyzány v okolí.

Pak už ale následovala první ozbrojená srážka. Proti povstalcům zaútočily jednotky SS sídlící na Zbraslavském zámku vyzbrojené samopaly a puškami, které provedly výpad na náměstí, několik lidí zabily a další odvedly jako rukojmí. Jako první padl podle zbraslavského kronikáře Františka Froňka občan František Hostoš, mrtvý byl také jeden esesák.

Předseda revolučního národního výboru, doktor práv Hřebík, začal jednat s velitelem SS Gnozou o propuštění zadržených rukojmí, ale bezúspěšně. Gnoza chtěl jednat jen s vojáky.

Následoval útok na Zbraslavský zámek, při němž povstalcům pomáhali také místní četníci. Útočníkům se podařilo zneškodnit vojenskou hlídku na zámecké terase, načež za asistence četníků vyzvali esesáky ke kapitulaci, esesácký velitel však zůstával neústupný.

Souběžně s tím absolvovali zbraslavští povstalci v odpoledních hodinách další bojový střet. Údolím od Dolních Břežan se ke zbraslavskému nádraží přesunovalo více než třicet vozů wehrmachtu s koňským potahem a zhruba stovkou vojáků.

Povstalci, k nimž se přidala ještě vojenská posila z Modřan, přehradili této rotě cestu barikádou v místě, kde údolí ústí k mostu přes řeku a kde je z jedné strany kryla skála a z druhé vrch Závist. Po prvotní prudké palbě se Němci vzdali a odevzdali zbraně. Velitel modřanského oddílu nadporučík Bílek se pak setkal s Gnozou, který pod tlakem těchto událostí přislíbil složit zbraně a předat zámek povstalcům, což se také večer stalo

Velení obrany Zbraslavi se v první fázi povstání ujal kapitán Jaroš, jenž však ještě téhož dne předal funkci generálovi Karlu Mejstříkovi, členovi odbojové vojenské organizace Obrana národa, kterého poslalo pražské velitelství. Mejstřík Zbraslav dobře znal, protože v ní měl svůj dům. Bohužel nemohl tušit, že do ní přijíždí naposledy a že už za několik hodin se mu stane jeho nové postavení osudným.

Hrozivý nápor a nešťastný generál

V podvečer se po obou březích Vltavy roznesla jako blesk zpráva, že na Prahu postupují jednotky SS od Benešova a Štěchovic. Podle zpráv mělo jít až o 4,5 tisíce mužů vyzbrojených tanky a těžkou výstrojí, přesunujících se k Praze z Hradištka přes Štěchovice, a dále od Benešova. 

Zbraslav se tak ještě v noci z 5. na 6. května dostala do kleští z několika stran. Z Hradištka přes Štěchovice se na ni valily tanky esesácké bojové skupiny Klein. Další obrněné vozy se blížily od Vraného, kde prolomily barikádu u železničního Měchenického mostu. Z Břežan vyrazil na Zbraslav další plně vyzbrojený jezdecký oddíl v síle asi 350 mužů, jemuž mohlo na barikádě čelit jen 25 obránců. Na město útočila i četa německé obrněné vozby, která nocovala v nedalekém kamenolomu.

Od časných ranních hodin 6. května se tak bezmála na všech přístupových cestách ke Zbraslavi bojovalo. Povstalci odráželi dílčí útoky ze směrů od Zaběhlic, z Baní, od Točné i od Břežan, přičemž hlavní síla německých vojsk se stále ještě teprve blížila.

Generál Mejstřík vyrazil kolem šesté ranní na obhlídku všech obranných stanovišť a zjistil, že situace obránců je naprosto beznadějná. Vyvolal proto jednání se zástupci německého velení, jejichž požadavky byly jednoznačné: "Do devíti ráno zastaví obránci palbu, jinak bude obec vypálena a členové revolučního výboru popraveni."

Ve světle všech těchto okolností neměl Mejstřík jiné východisko než ustoupit. Krátce po osmé proto přikázal obráncům zastavit boj a stáhnout se za Lahovický most. V té době se sice už dostal před Zbraslav jeden z pluků 1. divize vlasovců, jež vyrazila Praze na pomoc, ale neznal přesně situaci, takže hned nezaútočil, a dvacet minut po osmé Zbraslav kapitulovala. Město se tak znovu dostalo do rukou Němců.

Po desáté dorazily z druhé strany od Štěchovic hlavní síly bojové skupiny Klein s tanky a dělostřelectvem, které celou obec obsadily.

Mejstřík svým rozhodnutím patrně zachránil řadu životů, svůj vlastní ale zachránit nedokázal. Nedaleko jeho domu ho Kleinovi esesáci střelili zákeřně zezadu do hlavy a jeho mrtvé tělo pak zohavili. 

Po bitvě o most přišel masakr

Na Lahovickém mostu přes Berounku vyrostla barikáda a k jeho obraně se shromáždili jak lahovičtí občané, tak i zmíněný první pluk vlasovců pod velením plukovníka Archipova, který se už stačil zorientovat, a další lidé z okolních obcí. 

Most měl mimořádný strategický význam. Další přetínající Berounku se nacházel až v Karlštejně, takže kdo ovládal most, ovládal na levém břehu přístup do Prahy.

Toho si však byl vědom i esesácký velitel a nasadil proti obráncům značnou sílu. Ještě v ranních hodinách 7. května otestoval jejich připravenost průzkumným neúspěšným útokem pěchoty, a když zjistil, že tak snadno to nepůjde, poslal na most pět stíhačů tanků Hetzer. 

Obránci čelili po celou bitvu strašlivé přesile. Včetně 25 vlasovců a několika příslušníků protektorátního Vládního vojska jich tam bylo jen asi 95, proti nim stála čtyřtisícová, těžce vyzbrojená vojenská jednotka. V boji na mostě padlo podle různých pramenů 11 až 22 místních občanů, 16 až 17 vlasovců a tři vládní vojáci, popřípadě tři muži z okolních obcí.

V zoufalé snaze zastavit Němce se obránci pokusili také vyhodit most do povětří, ale neměli dost výbušnin, aby se jim to podařilo.

V 11 hodin prorazily německé Hetzery barikády na mostě a zahnaly povstalce na ústup. A stejně jako na jiných místech v Praze, i tady se esesáci začali za projevený odpor nesmírně krutě mstít.

Zajatí obránci mostu byli popraveni v místech tehdejší osady Ahoj. Okolo 20 až 30 lahovických občanů Němci vyvlekli z domů a na ulici zavraždili, přičemž jejich těla nechali podle některých svědectví ještě rozjezdit těžkou technikou. Mezi zavražděnými byly i malé děti.

(Údaje o počtu zabitých se v různých pramenech liší. Spisovatel Jiří Padevět v knize Krvavé finále uvádí jako celkový počet potvrzených obětí z Lahovic 41 mrtvých, přičemž je sporné, kolik z nich padlo u mostu a kolik bylo následně zavražděno. Podle zbraslavské kroniky padlo u mostu 11 lahovických občanů a zbytek - prý asi 35 osob - byl následně povražděn. Podle jiných pramenů bylo bezprostředně u mostu zabito 22 mužů z Lahovic a povražděno jedenadvacet, pozn. red.)

Po spáchaném masakru sehnali esesáci dohromady asi 70 zbylých lahovických mužů a donutili je odejít k Velké Chuchli, kde dostali rozkaz rozebrat a odklidit další barikádu. Toto místo bránil opět vlasovský oddíl, takže se strhla přestřelka. V ní zahynuli další dva lahovičtí občané, jiným se ale podařilo uprchnout.

Zbraslav "osvobodil" blafující Francouz

Statečná obrana Zbraslavi, Radotína a Lahovického mostu však přece jen dokázala Němce zdržet. V ranních hodinách 8. května zaútočili zkonsolidovaní vlasovci spolu s partyzány na Radotín a dobyli část obce zpátky. Týž den odpoledne se už začaly z Prahy stahovat kolony německých vojáků, které na základě dohody německého generála Toussainta s Českou národní radou ujížděly směrem k americké zóně. 

Devátého května začali konečně utíkat i esesáci ze Zbraslavi. K tomuto náhlému ústupu, který s velkou pravděpodobností zachránil Zbraslav před dalším masakrem, je přiměla mimo jiné šťastná náhoda spojená s přesvědčivým blafováním jednoho odvážného francouzského poručíka.

Tento poručík jménem Paul Pin překročil české hranice spolu s americkými oddíly a jako velitel čtyřčlenné francouzské osádky vozu byl vyslán do Prahy, aby podával informace. Když se po cestě dozvěděl, že na Zbraslavi sídlí německý štáb, na vlastní riziko změnil směr, rozjel se na Zbraslav a předvedl tu Němcům velkolepou šarádu, na kterou mu dokonale naletěli.

Pin se nechal předvést před německého velitele jako vyslanec americké armády a oznámil mu, že buď zastaví boj a vzdá se, nebo na Zbraslav okamžitě vtrhnou sovětské tanky - "stojí nedaleko" - a spolu s nimi předvoj americké armády od jihu. Nic z toho nebyla v danou chvíli pravda, ale to poručíkovi nevadilo.

Sebevědomé vystupování francouzského důstojníka německého velitele SS zmátlo a přesvědčilo. Rozhodl se Pinovým požadavkům vyhovět pod podmínkou, že jemu i jeho mužům bude zajištěn bezpečný doprovod k americké armádě. Ten Pin s pomocí parlamentářů opravdu zajistil, a zbraslavští esesáci se tak dostali bez dalšího násilí až ke Strakonicím, kde se skutečně vzdali Američanům. Poslední příslušníci SS opustili Zbraslav kolem páté odpoledne. V devět večer sem dorazila Rudá armáda.

Město Zbraslav na francouzského poručíka, pozdějšího generála a v civilu profesora medicíny Paula Pina nezapomnělo. Odvážný Francouz byl vyznamenán Česko-slovenským válečným křížem a jmenován čestným občanem Zbraslavi. Zemřel v roce 2007. A jeho kuráž je dodnes důvodem, proč na Zbraslavském náměstí vlaje v květnových dnech vedle české vlajky právě francouzská.