V Praze se o zvířata v nouzi starají dva městské útulky, v Troji a v Horních Měcholupech, a minimálně šest soukromých zařízení. Ročně pomůžou průměrně více než třem tisícům zvířat. V letních měsících praskají ve švech zejména ty zaměřené na kočky.

Počet přibude i po prázdninách

„Nejvíce jich přijímáme v období od května do října, a to kvůli množství narozených koťat,“ popsala mluvčí Městské policie Irena Seifertová. Její slova potvrzují i hlasy z ostatních útulků. „Máme přeplněno. V létě se vždy řada lidí například v zahrádkářských koloniích o kočky stará a potom najednou nevědí, co s nimi,“ řekla Petra Soběslavská ze Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.

Podle strážníků se na počtu koček odráží také výskyt infekčních onemocnění a klimatické podmínky. Počasí ale ovlivňuje také chování psů. „Třeba za bouřek a krátce po jejich odeznění se zvýší počet přijatých psů, kteří utečou kvůli leknutí,“ vysvětlila Seifertová.

Počet psích mazlíčků přibude už tradičně i po prázdninách. „Venku není problém se o psa postarat, když se ale mají lidé vrátit zpět do města, je to pro ně najednou potíž,“ připomněla Dana Knížová z Útulku Modřany.

Výmluvy, ale i týrání 

Soukromá zařízení se často zaměřují zejména na stará zvířata, která v nich dožívají. „Většina našich psů je starších sedmi let. Čím starší, tím je obtížnější je umístit,“ řekla Hana Tesařová z Azylu opuštěných psů v Libni. Obdobně na tom je i útulek v Modřanech, kde na volno žijí psi převážně nad 10 let věku.

„Jsme takový psí domov důchodců,“ směje se Dana Knížová z útulku. Bez majitele se zvířata ocitají po útěku, ale často i kvůli páníčkům samotným. Podle majitelů útulků jsou Pražané často nezodpovědní a pořídí si mazlíčka, aniž by věc důkladně promysleli. Útočiště pak hledají třeba zvířata velkých plemen, pro které je velmi obtížné najít vhodného majitele.

„Čím větší pes, tím větší problém,“ vysvětluje Hana Tesařová. Druhým příkladem jsou lidé, kteří se o zvíře prostě už nechtějí nebo nemůžou z nějakého důvodu starat. „To, co pak slýchám, jsou výmluvy, ne důvody. Nejobvykleji říkají, že na něj nemají čas,“ zlobí se Hana Tesařová.

Pokud pak mají strach, že jim zvíře v zařízení nevezmou, je řada lidí schopná nechat ho venku u útulku. „Letos nám například někdo nechal tři krásná koťátka v krabici za plotem,“ vypráví Soběslavská. Najít nový domov se podaří jen části potřebných. Pomáhají v tom například umisťovací výstavy. „V půlce listopadu jednu budeme mít v Botanické zahradě, díky ní se nám obvykle daří zabydlet většinu zvířat,“ popsala Soběslavská. Další možností jsou oblíbené a nyní hojně využívané digitální adopce. Zájemce si na webu vybere zvíře a měsíčně mu pak zasílá určitou finanční částku.

Mrtvý žralok, který plaval ve Vltavě 

Kromě tradičních zachráněných, jako jsou kočky a psi, se v městském útulku v Horních Měcholupech vyskytují i exotická zvířata. „Pokud sáhneme do historie, mezi nejzajímavější patřil bezesporu aligátor. Pak různé druhy pavouků, varanů, agam vousatých, hadů, papoušků a štírů,“ vyjmenovala mluvčí strážníků. Největší kuriozitou pak byl žralok, kterého někdo vycpal polystyrénem a následně vypustil do Vltavy. „Vzhledem k tomu, že se jednalo o „skutečného“, byť mrtvého žraloka, panika volajících byla tomu odpovídající,“ uzavřela Seifertová.

Pražské útulky. Infografika.