Byl to právě Zdeněk Hřib, kdo inicioval odstranění bodu o jedné Číně ze smlouvy o partnerství mezi oběma městy. Rozhněval tím prezidenta republiky, ale své voliče potěšil. Do mezinárodní politiky vstoupil i spoluprací navázanou s liberálními primátory Varšavy a Budapešti. Otázka zní, zda to Pražanům, které trápí uzavírky ve městě, nedostatek bytů či noční hluk, bude stačit.

Zdeněk Hřib
* Narodil se 21. května 1981 ve Slavičíně na Valašsku.
* Vystudoval všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě UK v Praze.
* V Praze žije od roku 1999, nyní na Jižním Městě.
* Než se stal primátorem,pracoval jako konzultantv IT.
* Je ženatý a má tři děti.

Pane primátore, chystáte si novoroční projev pro Pražany?
Určitě ano.

Pak mám nápad, jak byste ho mohl začít: Naše hlavní město nevzkvétá.
Z mého pohledu Praha vzkvétat začíná. Rozjeli jsme zásadní infrastrukturní stavby, pustili jsme se do metra D, schválili jsme revitalizaci dolního konce Václavského náměstí, prodlužování tramvajových kolejí, pracuje se na P+R parkovištích, aktualizujeme dostavbu vnitřního okruhu tak, aby to byla městská komunikace, nikoli dálnice skrz město. Před podpisem je memorandum s ministerstvem dopravy ohledně vnějšího okruhu na severu města.

Čím si tedy vysvětlujete, že Pražané jsou naštvaní, protože jejich městem se nedá autem takřka projet, je tu příliš mnoho hlučných turistů, obchodů s kýči, zato žádné významné stavby s puncem mimořádné architektury?
Kontinuálně pracujeme i na zlepšení veřejného prostoru. Narážíme na spoustu případů, kdy se ho někteří jedinci snaží maximálně vytěžit pro osobní potřebu. Souvisí to s tím, že do Prahy každoročně přijíždí kolem osmi milionů turistů. Přijali jsme pravidla pro busking, takže ve vnitřní Praze už nepotkáte obří nafukovací pandy. Náměstek pro dopravu Scheinherr řeší pivní kola a koloběžky Lime. Radní pro kulturu Třeštíková se zabývá otázkou skloubení nočního života a práv rezidentů na klidný spánek. Máme nočního starostu a informační kampaň, která upozorňuje, že Dlouhá třída není žádná párty zóna.

Může magistrát nějak ovlivnit to, co zaplavuje pražské ulice, tedy nevkusné zboží v přízemních obchodech v ulicích celé Prahy 1?
To je velice obtížné. Praha pronajímá jen některé obchodní prostory, namátkou kobky na náplavce. V soutěži o jejich pronájem nebude rozhodovat čistě cena, ale uchazeči musí respektovat záměr města. V soukromých objektech však město nemá žádné nástroje pro regulaci sortimentu. Co ale ovlivnit můžeme, je vzhled těch obchodů. Pokud jde o kulturní památku, musí to odpovídat pravidlům, jež se na jejich ochranu vztahují.

Děláte to?
Ano, ale v některých případech narážíme na příliš nízké sankce, takže majitelé si z toho moc nedělají a po měsíci znovu vyvěsí nevzhledné poutače. Je to třeba záležitost thajských masáží. Problém Prahy spočívá v tom, že nemá dostatečné nástroje, aby mohla řešit tyto a další problémy.

Třeba Airbnb neboli krátkodobé pronájmy. Skutečně se nedají regulovat jinak než pomocí zákona?
Dá se například striktně lpět na dodržování stávajících předpisů, což se v minulých letech nedělo. V případě rušení nočního klidu na tom budeme trvat. Problém a Airbnb to ale pochopitelně nevyřeší. Ten tu bude do doby, než bude mít Praha páku na kontrolu pronajímaných bytů, podobně jako mají v západních metropolích.

Právě, tam to řeší spoluprací s Airbnb, což je firma s předpokládanou hodnotou na burze 31 miliard dolarů, takže žádní čučkaři. Proč se s ní nedohodnete na pravidlech?
Oni odmítají věci, které bychom od nich potřebovali. Klíčem je možnost kontroly, zda jsou v pronajímaných bytech respektována pravidla pro komerční ubytování. Vymlouvají se, že je poskytnout nemohou, argumentují zástupnými problémy. Pokud nebude v zákoně napsáno, že s námi tyto informace musejí sdílet, město kontrolní činnost provádět nemůže.

Myslíte třeba dodržování maximálně tříměsíční lhůty na ubytování ročně?
Nejen to. Jde o daleko zásadnější věci. Provozovna totiž musí být zapsaná v registru živností, protože tam dochází ke komerční činnosti, tudíž musí být i označená. V takových prostorech pak platí mnohem přísnější omezení, například pro hluk. Pokud majitelé svoje byty takto neoznačí, nemůže je město kontrolovat.

To ovšem může mít dalekosáhlé důsledky. Na debatě Pražského deníku s vedením Prahy zaznělo, že velká část z nově postavených bytů je dopředu prodána na investice, pravděpodobně právě na Airbnb, neboť to je daňově nejvýhodnější.
Přesná čísla se dozvíme, až v roce 2021 proběhne sčítání lidí a bytů. Už jsem hovořil se zástupci Českého statistického úřadu, do jakých podrobností anonymizovaná data půjdou, abychom s nimi mohli pracovat. Myslím, že budou použitelná i pro zjištění prázdných bytů. Mohli jsme je mít mnohem dříve, kdyby nebyly evropské volby a Jiří Pospíšil nepřišel s nepravdivým obviněním Pirátů, že chtějí šmírovat lidi přes elektroměry. Distributor elektřiny má informace o odběrech a dělá si z toho statistiku pro svou potřebu. Zdůrazňuji, že nám šlo o analýzu neosobních dat.

Z nich byste ale nevyčetli, zda v bytě žije rezident, nebo turista.
To ne, šlo o data jiného typu, která by indikovala, kolik prázdných investičních bytů v Praze je. Teď se to holt dozvíme o dva roky později.

Máte představu, jak bytovou otázku odšpuntovat?
Na Výboru regionů v Bruselu, což je čtvrtý nejdůležitější unijní orgán, jsem přednesl projev, který se týkal dostupnosti bydlení ve velkoměstech. Představil jsem čtyři okruhy řešení. Nejdříve je nutné odblokovat brownfieldy, kterých je v širší Praze kolem 950 hektarů, ať už se jedná o Bubny-Zátory, nákladové nádraží Žižkov, Slatiny či Smíchov. Když to odbrzdíme, mohou tam vyrůst byty pro sto tisíc lidí. Jen v Bubnech-Zátorách jde o 25 tisíc bytů. Zadruhé potřebujeme zrychlit stavební a územní řízení. Už jsme personálně posílili příslušné odbory a pracujeme i na digitalizaci, to jsou naše domácí úkoly. Zásadním problémem je ovšem rekodifikace stavebního práva, která je vedena stejným úmyslem, ale její efekt může být opačný.

Jak to?
Momentálně procesy kolem povolování staveb běží v rámci radnice, někdo je za ně odpovědný. Kdyby se to z radnic vytáhlo a přeneslo do nějaké paralelní struktury státních úřadů bez konkrétní politické zodpovědnosti a zohlednění rozmanitosti měst, vymkne se to z kloubů. Roztroušená zástavba v Peci pod Sněžkou je zkrátka něco jiného než kompaktní městská část Vinohrady, územní plány chrání v každé lokalitě jinou kvalitu, což návrh stavebního zákona nezohledňuje.

Pozemky ve vámi zmíněných brownfieldech patří Praze?
Jak kde. Častokrát se tam prolínají pozemky města a státních firem, například SŽDC, což je případ nádraží. Velice často jsou zde už uzavřeny předběžné smlouvy s developery. My vlastníme typově jiná území, například Letňany, což je greenfield s funkční dopravní infrastrukturou.

Ptám se na to kvůli možnosti domluvit se s developery na klauzuli o společenské odpovědnosti. Za snazší přístup k pozemkům by se třeba zavázali k vybudování občanské vybavenosti.
S tím tady nepočítáme. Ale dalším bodem našeho plánu je podpora družstevního bydlení, kdy družstvo dostane od města pozemek, půjde o menší stavební parcely. Na radě jsme schválili projektový tým, který se bude zabývat družstevním bydlením, u něhož je možné tyto otázky zohlednit.

Takže posledním bodem plánu jsou byty v majetku města?
Přesně tak. Jde o byty ve správě města, jichž je zhruba 700, dalších 1300 mají městské části. Jsou neobyvatelné, protože neprošly rekonstrukcí. Proto jsme spustili program na úvěrovou podporu jejich oprav. Když městská část získá dotaci, bude muset postupovat podle pravidel magistrátu, pokud jí poskytneme půjčku, respektovat je nemusí, ale bude úvěr splácet. Vyčlenili jsme na to půl miliardy korun. Radní pro bydlení Zábranský má na starost rekonstrukce městských bytů a připravují se i velké projekty na budovy Sandra a Opatov na Jižním Městě. V nich se zaměříme na dostupné bydlení pro sociálně potřebné i handicapované a byty pro vybrané profese, jako jsou učitelé, městští strážníci, sociální pracovníci. Do roku 2022 zajistíme, aby na ubytovnách nebyly žádné rodiny s dětmi. Do konce letošního roku bychom jim měli nabídnout několik desítek bytů.

Během besedy s Deníkem jste uvedl, že letos možná napíšete Ježíškovi, který bude mít podobu Andreje Babiše, a požádáte ho o uvolnění směn mezi pozemky Prahy a státu. Už jste to udělal?

Jak jsem zmiňoval, je tady velký počet problémů, které nejsou řešitelné nástroji, jež má k dispozici Praha. Musí jí v tom pomoci druhý břeh Vltavy, tedy vláda a zákonodárci. Typický příklad je z oblasti cestovního ruchu. My jsme chtěli turisty víc rozprostřít po městě, takže jsme potřebovali zvýšit limit pro turistický poplatek, abychom mohli zavést vyšší taxu za přenocování v centru a nižší v okrajových částech Prahy.

To ovšem sněmovna zamítla.
Bohužel. Schválen byl poplatek do 50 korun, což nemá skoro žádný dopad. My jsme požadovali limit aspoň 150 korun, abychom mohli ubytovatele motivovat i pro podnikání v okrajových čtvrtích. Mohl bych ale pokračovat v dalších oblastech, kde se bez poslanců neobejdeme, jako je odpadové hospodářství, odtahy vraků.

Ráda bych zůstala u pozemkových směn, kde nejde o legislativu, ale o dobrou vůli Andreje Babiše a Zdeňka Hřiba.
Ta věc je z naší strany připravená a může proběhnout prakticky okamžitě. Jasně jsme řekli, který majetek bychom rádi směnili za jiný. Pan premiér to úplně nesmyslně zastavil, racionální důvod tam není. Proto jsem ho vyzval, aby směny odblokoval, odpověď zatím nemám. Budu usilovat o schůzku, na níž bychom se mohli posunout dál.

Pražané čekali, že koalice Pirátů, Prahy sobě a Společných sil pro Prahu potáhne za jeden provaz a nebude se vyčerpávat vnitřními spory. Zvenčí to tak ale vůbec nevypadá, spíš se zdá, že ani nepotřebujete opozici, protože si vystačíte s vlastní v rámci koalice. Jak na tom jste?
Koalice funguje, snažíme se soustředit na věcné problémy, velké infrastrukturní stavby, zastavení privatizace městských bytů, metro D. Na zásadních věcech je shoda.

Vyříkal jste si s předsedou zastupitelského klubu Spojených sil pro Prahu Jiřím Pospíšilem, že nepůsobí moc dobře, když se co chvíli navzájem v médiích popíráte?
Nevím, jestli se to někdy stalo.

Kvůli hledání prázdných bytů pomocí elektroměrů vás označil za levičáky.
Je pravda, že tohle jsem nečekal. Nenapadlo mě, že volby do Evropského parlamentu až tolik ovlivní dění v pražské koalici, to pro mě bylo překvapivé. Ale už jsme si to vyříkali, je to za námi.

Pak jste se ale neshodli v kauze Pražské plynárenské a čerstvě se Jiří Pospíšil radikálně vymezil proti trvalé uzavírce Smetanova nábřeží a Malé Strany pro osobní automobily.
Je mi líto, že nečekal na závěr odborných analýz, které během uzavírky vznikly. My jsme měřili, jaký vliv to mělo na pražskou dopravu. Místo, aby Spojené síly počkaly na vyhodnocení, apriorně to z ideologických důvodů odmítly. Předběžná data ukazovala velice pozitivní výsledky, protože uzavření průjezdu pro lidi, kteří v dané lokalitě nebydlí, znamenalo, že tramvaje jezdily na čas, zlepšil se průjezd záchranky a automobilisté to měli o minutu delší. Stovky tisíc lidí, kteří jezdí MHD přes centrum, by na tom vydělaly. Připomínám, že o uzávěrce nábřeží a Malé Strany mluvil už primátor Bém, usiloval o ni primátor Hudeček. Tunel Blanka je totiž objezd Malé Strany za 40 miliard korun.

Vy osobně byste pro ni byl?
Z mého pohledu je nutné se podívat na reálná čísla a ta říkají, že je to prospěšné pro lidi jezdící městskou hromadnou dopravou. Úvaha, že je potřeba počkat, až bude dostavěný městský okruh, je scestná. Představa, že někdo, kdo by chtěl projíždět Smetanovým nábřežím nebo Malou Stranu, by využil objízdnou trasu přes Suchdol nebo východní část městského okruhu, je naprosto ujetá. To je výmluva. Postavili jsme Blanku jako objízdnou trasu pro nerezidenty, tak ji využívejme.

Jste nejen oblíbencem premiéra Babiše, který říká, že Piráti jsou „diletanti“ a vy konkrétně „úplná katastrofa“, ale i prezidenta Miloše Zemana, jenž vás viní ze zničení vztahů mezi ČR a Čínou. Rozhodl jste se dělat zahraniční politiku?
Vnímám to realisticky. Byly tady slibovány mohutné investice v řádu stovek miliard z Číny, které se nedostavily. Naopak prezidentův poradce pan Jie zmizel a neradí. Ekonomický růst Číny zpomaluje. Co se neproinvestovalo doteď, už se nevybuduje. Nepochybně se bude hledat zástupný důvod, proč se tak stalo. Bude snaha to na někoho hodit. Fakt je, že Čína dohody neplní, není spolehlivým obchodním partnerem. Stačí se podívat, jak se zachovala k naplánovaným turné pražských orchestrů. Smlouvu o partnerství mezi Prahou a Pekingem koneckonců také vypověděla čínská strana. Musíme vnímat i to, že využití čínských produktů na české infrastruktuře s sebou nese významná rizika, na něž upozornil Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Poklesu čínských turistů v Praze se neobáváte?
Ne. To je hypotetická úvaha, nic tomu nenasvědčuje. Ale i kdyby Praze ubyli všichni čínští turisté, jichž je 620 tisíc ročně, dostali bychom se na úroveň turismu roku 2017, což by pro Prahu nebyla újma. Naopak bychom nemuseli investovat do řešení doprovodných jevů příliš velkého turistického ruchu. Nedávno jsem byl na vyhodnocení soutěže Czech Press Photo, kde se tradičně uděluje pražský grant, což je roční tvůrčí stipendium na sérii snímků jistého zaměření. Vybral jsem soubor Pražské panoptikum, které se soustřeďuje na negativní jevy spojené s turismem. Předpokládám, že hodnota těchto fotografií poroste, neboť zachycuje jevy, které už v Praze nikdy neuvidíte a nebudete je moct nafotit.

Není fakt možné, aby se tady turisté proháněli po chodníku na bizarním dopravním prostředku, pak si na Královské cestě koupili masku Hitlera, na Staroměstském náměstí se vyfotili s nafukovací pandou a v noci rušili rezidenty opileckým pokřikováním. To nepatří k obrazu moderního evropského sebevědomého velkoměsta.