Její brzké ustavení souviselo se zájmem ruského velení, chápajícího výhody nasazení Čechů na frontě (zejména z hlediska získávání zpráv o nepříteli). Naproti tomu politická profilace českých a slovenských dobrovolníků jako odbojové protimocnářské síly se už Rusům tolik nezamlouvala a chovali se k ní zdrženlivě. Nicméně právě tato motivace byla pro členy České družiny stěžejní.

Její jádro tvořili Češi, kteří přicházeli od roku 1868 na Volyň. Z jejich hnutí vzešla 11. září 1914 Rada Čechů na Rusi, představující vrcholný odbojový orgán českých krajanů v Rusku. Její protirakouský program vyjádřilo memorandum, které delegace rady předala carovi Mikulášovi II. na audienci 17. září 1914. České krajanské hnutí jím vyhlásilo boj Rakousko-Uhersku a požadovalo vznik českého království s ruským panovníkem na trůně.

Vojensky pak Českou družinu formoval a řídil štáb Kyjevského okruhu ruské armády, konkrétně jeho náčelník generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič, který také prosadil její vznik. Základem družiny se stalo 720 dobrovolníků, zvaných Starodružiníci. Toto označení se od prosince 1914 týkalo všech příslušníků České družiny, kteří do ní vstoupili v srpnu 1914.

Připraveni na smrt

Jedním z prvních bojovníků České družiny se stal také legendární český legionářský velitel Josef Švec, původně učitel tělocviku v obecné škole v Třebíči. Ten byl v roce 1911 vyslán třebíčským Sokolem do Ruska, aby tam šířil sokolské ideje (Sokol vysílal z původní vlasti organizátory a cvičitele, kteří pracovali pro česko-ruské sokolské jednoty). Do družiny vstoupil Švec hned, jak se o ní dozvěděl. "Protože jsem nevěděl, jaký cíl bude Družina mít a jaké služby bude konat, připravil jsem vše jako na smrt," poznamenal ve svém deníku.

První tři roty se zformovaly do 1. září, čtvrtá byla kvůli nedostatku lidí sestavena tak, že se z každé roty přidělilo několik vojáků. Slavnostní přísahu jednotka složila 28. září 1914 na Sofijském náměstí v Kyjevě. Na frontu se družina přepravila mezi 22. říjnem a 3. listopadem, s podřízením 3. armádě v Haliči. "Vstávali jsme uspokojeni a veselí… Obyvatelstvo kyjevské nás nadšeně zdravilo a na nádraží se dostavili mnozí Češi z kyjevské kolonie. Čekali jsme tehdy až do večera, než jsme odjeli, naloženi asi po 30 ve vojenských vagonech," vzpomínal na odjezd Švec.

Na frontě

Družina odjela k polskému Tarnovu, kde od druhé poloviny listopadu zasáhla i do bojů. "Na ruský Nový rok začali Rakušáci ostřelovat Tarnov 42-centimetrovými těžkými děly. Granáty vybuchovaly i poblíž našich četnických kasáren, takže nám vypadla okna. Jeden granát zabil asi 10 vojáků stojících na ulici a několik civilních lidí i dětí. Tělo jakéhosi vojáka bylo rozmetáno na kusy po ulici, po střeše a za kasárnami - strašný obrázek," vzpomínal na jedno takové střetnutí Švec.

Odhodlání Čechoslováků ale tyhle události nepodlomily. Do konce roku 1915 vstoupilo do České družiny 2 225 dobrovolníků. Překročili tím hranici, za niž už nebylo návratu. V případě zajetí rakousko-uherskými jednotkami mohli od polního soudu jako velezrádci habsburského trůnu čekat jedině smrt.

Několik dobrovolníků bylo po zajetí skutečně popraveno. Česká družina ztratila na frontě 48 mužů.