Způsob, jak se na středních školách vyučuje, je podle vás zastaralý. Co by se na něm mělo změnit?

Učitelé by měli chápat, že středoškoláci, kteří brzy budou studovat na vysokých školách nebo začnou pracovat, mají zájem se něco naučit. Zatím příliš nepřipouštějí, že jejich kritický názor na způsob výuky je legitimní. Minimálně by měla probíhat diskuse s učiteli, třeba prostřednictvím studentských rad, v nichž se sdružují nejaktivnější žáci. Tam by se měly rodit plány na to, jak nezáživnou výuku proměnit. Dnes jde převážně o kostelní model, kdy přijde učitel a káže, zatímco žáci pasivně sedí v lavicích a zapisují si do sešitů, které pak často ani nečtou. 

Jak lze za stávajících podmínek udělat hodiny zajímavými?

K tomu není potřeba moc peněz. Stačí třeba změnit rozmístění lavic, učit se ve skupinách, probírat věci spolu, komunikovat. Nestačí dostat známku, ale rozebrat, proč si student zasloužil právě dvojku nebo trojku, kde udělal chybu, co mu nejde, kde může získat další informace.

Formativní hodnocení je velmi důležité. Největší přidaná hodnota výuky je zpětná vazba. V kostelním modelu nic takového neprobíhá, v něm je prostor mezi katedrou a třídou neprostupně oddělen.

Hodně se na konferenci Perpetuum hovořilo i o přípravě žáků pro potřeby pracovního trhu. Podle šéfa SCIO Ondřeje Šteffla žádné právo pracovního trhu na absolventy neexistuje, neboť zákony mluví jen o právu na vzdělání. Co si o tom myslíte?

V unii jsme se hodně zabývali našimi spolužáky z odborných škol a učilišť, kde se musí brát zřetel na to, že spousta profesí časem zanikne nebo se promění. Zaměstnavatelé ale vždy budou vyžadovat schopnost pracovat v týmu, rozdělovat si úkoly, rozvrhnout si práci.

Připomínám, že u nás je asi 300 učňovských oborů, což je strašně moc. Pokud se očekává, že zanikne asi 50 procent manuálních profesí, týkalo by se to 150 současných směrů. Žáci bez všeobecného základu, jazykových a počítačových znalostí budou nahraní. Ruku v ruce s posilováním všeobecných znalostí by měla jít inovace ve školách, například obměna pomůcek, přístrojů a prostředí, v němž se připravují. Učit se na strojích z minulého století na profese století současného je prostě ztráta času.

Jakou roli by v proměně přístupu k žákům mělo sehrávat ministerstvo školství a zřizovatelé?

Musí se o tom mluvit na všech úrovních. Vzdělávání je součást celospolečenské diskuse a my chceme, aby se zlomila zažitá představa, že teď je vlastně ve školství všechno v pořádku, snad kromě nízkých platů.