Odborníci se navíc shodují, že přibývá školáků, kteří váží více než sto kilogramů, což je až dvojnásobek průměrné váhy v jejich věku. Britští vědci v minulých dnech přišli s tím, že ve spoustě případů za to může takzvaný hladový gen. Čeští odborníci se shodují a souhlasí s britskými lékaři, že nejde o nic převratného, protože o dědičném genu, kvůli kterému dítě nepozná pocit nasycenosti, se ví už dlouho.

Co podle vás způsobuje obezitu českých dětí? Hlasujte v anketě a diskutujte

„Obezita se rozvíjí v závislosti s civilizací, je to tedy tak starý problém, že o existenci takového genu se musí vědět už dlouho,“ tvrdí dietolog Vít Chaloupka. „Že to teď zveřejnili a označují za novinku, považuji za otázku obchodu.“

Chaloupka se také domnívá, i když má člověk obezitu v genech, pořád se s ní dá bojovat: „Jde podle mě o výmluvy a lenost, s nadměrnou hmotností i obezitou se vždycky dá něco dělat. I když je dědičná.“

Situace se bude ještě zhoršovat

Obezita se podle něj navíc bude ještě vyvíjet. „Už teď takto postiženým dětem zakrňují končetiny a dokonce se zmenšuje mozek. Nemoc nabírá na obrátkách a pravděpodobně se situace bude ještě zhoršovat,“ varuje Vít Chaloupka.

Jeho slova potvrzují odborníci z všech koutů světa, když obezitu nazývají epidemií či dokonce pandemií. Na Zemi totiž žije asi miliarda lidí s nadměrnou hmotností a tři sta milionů lidí trpících obezitou.

Za přejídání může „gen obezity“

Londýn - Miliony tlouštíků v rozvinutých zemí mají další omluvu pro svou nadváhu – podle nové studie evropských vědců má sklony k přejídání na svědomí „gen obezity“.

Gen FTO je u bělošské populace spoluzodpovědný za produkci enzymu označovaného jako proconvertase 1, který aktivuje několik životně důležitých hormonů stimulujících chuť k jídlu.

Průzkum v rodinách více než 3000 britských dětí trpících nadváhou naznačuje, že jedinci s tímto genem mají až o 30 procent větší riziko obezity a váží v průměru o 1,5 kilogramu více než lidé bez něj. Pokud se v genomu daného člověka nacházejí dvě kopie FTO, je toto riziko až 70procentní a jeho váha je až tři kilogramy nad průměr.

O studii profesora Phillipa Froguela z Královské akademie v Londýně a jeho týmu z Pasteurova institutu v Lille, provedené ve spolupráci s dánskými, německými a švýcarskými vědci informoval v pondělí odborný časopis Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism.

„Není to ale jednoduše tak, že by lidé s rizikovou variantou tohoto genu byli automaticky obézní, mají ovšem větší sklony k přejídání,“ uvedla jedna z vedoucích projektu profesorka Jane Wardleová, citovaná stanicí BBC. „To je činí v moderním prostředí, jež nás konfrontuje s velkými porcemi a neomezenými přístupem k jídlu, mnohem zranitelnějšími.“

Vliv zkoumaného genu na apetit sledovaných tlouštíků byl stejný nezávisle na věku, pohlaví, socio-ekonomických podmínkách či indexu BMI (poměr váhy a hmotnosti pacienta).

Chorobná obezita však může mít řadu příčin. Vliv jednoho genu tak nelze podle doktora Davida Haslama, ředitele britského Národního obezitologického fóra přeceňovat.

„Hledíme na skládanku o tisíci kouscích a teď jsme předvedli, jak k sobě pasují první dva,“ řekl Haslam BBC. „Je to krok správným směrem, nechceme ale prohlašovat, že máme gen obezity, takže ji můžeme léčit – to se ještě dlouhá léta nestane.“

Kryštof Válka