Úmorné přetahování o ministra kultury totiž už nikoho nebaví. Navíc včerejší schůzka premiéra Andreje Babiše s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem žádný posun nepřinesla. Babiš se Šmardou ve vládě sedět nechce, ale o partnerství se sociálními demokraty stojí. ČSSD na Šmardovi trvá a vybízí premiéra a prezidenta, aby se pohybovali v ústavním rámci. Jenže když Babiš Šmardovo jméno vezme zpět, Miloš Zeman bude opět ústavně konformní a v oslovské lavici se ocitne ČSSD, neboť ani v koaliční dohodě není napsáno, že předseda vlády musí respektovat personální nominace svého partnera.

Čtení Zemana

Každý šéf sociální demokracie by měl počítat s tím, že na Hradě sedí muž, který ČSSD půjde na ruku jen v případě vlastního prospěchu. Bohuslav Sobotka to věděl, a tak svého času návrh na jmenování Tomáše Prouzy ministrem průmyslu a obchodu raději vůbec nepodal.

Těžko říct, co Jana Hamáčka vedlo k masochistickému nabízení Miroslava Pocheho či Michala Šmardy. Musel v obou případech vědět, že prezident Zeman je vetuje. První podporoval Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše, druhý si přál státní vyznamenání pro Jiřího Bradyho. V běžných poměrech by premiér uměl hlavu státu přinutit, aby učinila, co podle Ústavy ČR musí, při nejhorším kompetenční žalobou. Zeman ale ví, že Babiš ji nikdy nepodá, protože ho potřebuje. Pouze prezident má právo jmenovat premiéra (pomineme-li třetí povolební pokus předsedy sněmovny), nehledě na jeho právo zastavovat trestní stíhání či udělovat milost. A v tomto bodě se dostáváme k tomu, co slibovaly všechny strany kromě ANO v předvolební kampani: „Nebudeme sedět ve vládě s trestně stíhaným premiérem.“

Dodržet slib

Kdyby to dodržela i ČSSD, nemusela dnes řešit šmardování. Vládě by šéfovala třeba Alena Schillerová nebo Richard Brabec a ve vztahu k Pražskému hradu by se mohli chovat já pán, ty pán.

Sociální demokraté se tzv. obětovali, a tak se teď nemohou divit, že s nimi Miloš Zeman cvičí. Do banku vložili úplně všechno, a nevzdá-li to Šmarda sám, musejí v zájmu zachování poslední špetky hrdosti odejít sami.

Z koaliční dohody
4. Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.

5. V případě, kdy 5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů demisi předseda vlády a spolu s ním všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.

V Praze, 10. července 2018