Takzvané provozní a lokalizační údaje o uskutečněné komunikaci dosud museli uchovávat operátoři a poskytovatelé internetu. Na vyžádání je předávali policii a zpravodajským službám.

Podle kritiků zákon nepřiměřeně zasahuje do soukromí lidí a chybí v něm mantinely pro využívání nashromážděných informací. Soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová začíná číst odůvodnění nálezu.

Návrh směřující proti sporné právní úpravě podalo před rokem 51 poslanců zastoupených Markem Bendou (ODS). Povinnost uchovávání údajů se nijak nevztahovala na obsah sdělení. Z výpisů však lze vysledovat stopy elektronických aktivit člověka a podrobnosti o tom, kdo, kdy a s kým komunikoval.

Telefonní operátoři a poskytovatelé internetu museli podle zákona nejméně půl roku uchovávat údaje o veškeré telefonní a faxové komunikaci včetně času a čísel volajícího a volaného, dále údaje o textových zprávách, e-mailové komunikaci, návštěvách webových stránek a využívání některých internetových služeb. Nejpozději po roce museli data sami zlikvidovat.

Nespokojení poslanci tvrdili, že zákonná úprava porušovala základní práva na ochranu soukromého a rodinného života, ochranu před neoprávněným shromažďováním osobních údajů a ochranu listovního tajemství. Konkrétně poslanci napadli dva odstavce zákona o elektronických komunikacích a celou prováděcí vyhlášku o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání. Přijetí zákona o elektronických komunikacích si vyžádala evropská směrnice. Už dříve se proti analogické úpravě vyslovili němečtí ústavní soudci.

Zákon měl původně sloužit především pro boj s terorismem. Podle kritiků se ale z normy stala rutinní pomůcka policejní práce. Vyšetřovatelé prý o údaje žádají zcela automaticky, a to i v banálních případech. Uchovávání dat čelilo také kritice internetové komunity.