Máte tu i pivovar. Jde řád a alkohol dohromady?
Už za sv. Vojtěcha tu pravděpodobně byl pivovar. Traduje se také, že Vojtěch mnichy varoval, aby to s pitím nepřeháněli. Pivo však společně s chlebem vždy patřilo 
k postní stravě. Tehdy se totiž vařilo tak, že v něm byly všechny potřebné živiny, někdy se užívalo jako lék. I sv. Pavel píše, že všechno je mi dovoleno, ale ničím nesmím být spoután. Míru udává Řehole, hemina vína na den stačí, to jsou přibližně tři deci.

Liší se nějak dnešní život benediktinů od toho středověkého?
Stále platí, že den je rozdělen mezi modlitbu a práci. Rozdílná je ale práce, protože klášter se vždy díval na to, co potřebuje okolí. Dnes už nejsme v hlubokých lesích za Prahou, máme vedle sebe sídliště, takže areál otevíráme pro lidi. Žáci tu dostávají vysvědčení, koná se zde masopustní průvod, koncerty nebo pálení čarodějnic. Říká se, že tam, kde spolu mluví starosta, hospodský, učitel a farář, tam se dobře daří. Tak to funguje
i u nás.

Letos je to 1020 let od založení kláštera, budete oslavovat?
Ne, to bychom mohli slavit pořád. Nejlepší oslava je dobrý život.

Co podle pověsti vedlo k založení kláštera?
Podle legendy kníže Přemyslovec Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch, Slavníkovec, přemýšleli, kde založit klášter. Oba viděli ve snu studánku v hlubokých lesích kdesi za Prahou. Když se tam setkali, našli ve studánce kus dřeva neboli břevno. Vojtěch ho vytáhl a pramen začal mohutněji tryskat. Na tom místě založili klášter a od kusu dřeva dostala název i vesnice, která později kolem něho vznikla. Také proto máme ve znaku dřevo se třemi suky a růže, které byly později přisuzovány Slavníkovcům. Na obrazech vypadá založení idylicky, ovšem až tak idylické vztahy mezi Přemyslovci a Slavníkovci nebyly. Už dva roky po založení kláštera byli Slavníkovci vyvražděni. I proto později původní Vojtěchova komunita, tedy část mnichů Slavníkovců, odešla do Uher.

Hrálo velkou roli, že u nás ještě mužský klášter neexistoval?
Možná větší roli hrála Vojtěchova touha. V té době u nás křesťanství ještě nebylo pevně zakořeněné a nechtěl, aby jeho požadavky byly překážkou pro pokojné soužití. Tak opustil biskupské sídlo a stal se benediktinem na římském Aventinu. Kníže Boleslav ho žádal, aby se vrátil, Vojtěch si však vymínil, že chce mít poblíž klášter, na který byl v Římě zvyklý. To je ta hlavní záminka založení kláštera.

Víte, kdy přesně byl klášter založen?
Vojtěch se z Říma vracel na podzim 992 a klášter byl posvěcen 14. ledna 993. Ukazuje to na to, že se možná rychle dokončilo něco, co už bylo připravené. Nevíme, jak to tu vypadalo původně, známá je jen podoba pozdějšího románského kostela.

Kolik tu bylo na začátku benediktinů?
Říká se, že si Vojtěch z Aventina přivedl dvanáct spolubratrů. Teď je nás tu jedenáct. Ve 14. století se mluvilo o několika stech obyvatel kláštera, ovšem to určitě nebyli všichni mniši. Podle dispozic kláštera se domnívám, že tady nikdy nebylo víc než dvacet mnichů.

Co považujete za pomyslnou zlatou éru?
Asi dobu gotickou, kdy tu působilo dost osvícených opatů. Dále by se tak dalo nazvat 18. století, kdy za opata Otmara Zinkeho všechny benediktinské kláštery přebudoval architekt Kryštof Dientzenhofer se synem do současné barokní podoby. Otmar uměl sehnat lidi a peníze, to by dnes měl umět každý správný manažer.

Další historická období ale nebyla pro Břevnov tak příjemná.
Odsud byly založeny další kláštery, v Rajhradě u Brna, Polici nad Metují a Broumově. Mnoho staletí žily v symbióze, protože měly společného opata. Když byl v roce 1420 Břevnovský klášter vypleněn, tak se těžiště benediktinského života přesunulo do Broumova. Symbiózu narušilo až zabrání Sudet v roce 1938, kdy se Broumov osamostatnil, protože tehdejší opat věděl, že bude těžké přejíždět z německého území do protektorátu. Komunita přestala fungovat až 
v dubnu 1950. Za komunismu nebylo možné být řeholníkem. I já jsem se stal benediktinem v ilegalitě. Po revoluci jsme začínali od nuly, proto je nás málo.

Klášter benediktini získali zpátky hlavně díky vám. Jak na to vzpomínáte?
Listopad 89 mnohé umožnil a změnil. V klášteře byl Státní ústřední archiv, bylo tady 
17,5 kilometrů archiválií! A na klášterním dvoře sídlila Státní bezpečnost, s ní bylo paradoxně lepší jednání. Část dvora jsme mohli obydlet už v létě 1990, archiv se ale vystěhoval až na konci roku 1992. Teprve v roce 1994 jsme se mohli nastěhovat do samotného kláštera.

Jak je v současnosti těžké uživit celý klášter?
I ten, kdo má 2+1, poznává, že složenky jsou objemnější. Jenže klášter je 100+1. Když se mě někdo ptá, proč tu máme hospodu a hotel, tak je to proto, že jsme nechtěli mít pořád jen nastavenou ruku. Vyděláváme si aspoň na běžný provoz. Nikdy to tu nebude opravené, je to jako natírání Eiffelovky. Skončíte a můžete začít znovu.

Je velký zájem o vstup do řádu?
Zájemců je hodně, jsou to ale lidé, kteří hledají něco, co tady nemůžou najít. Lidé si tu chtějí vyřešit problémy. Pokud je však nevyřeší za zdmi kláštera, tak uvnitř se zdvojnásobí. Také sem chodí lidé, kteří o víře nevědí nic nebo nejsou pokřtěni. Klášter by neměl být místem, kde se víra získává, ale kde se prohlubuje. Další si chtějí vyřešit své sociální podmínky. Takovým lidem můžeme něco vysvětlit, nasměrovat je, ale není důvod, aby u nás zůstávali.

Od ledna platí zákon o církevních restitucích. Dotýká se i benediktinů. Jak se k němu postavíte?
Přiznám se, že bych byl nejradši, kdyby ten zákon nedopadl. V české společnosti je závist a pořád se tradují bajky, že církev je bohatá. Statky a lesy jsme měli proto, abychom mohli udržovat školy, vytvářet umělecké hodnoty a další. Také jsme tím dávali zaměstnání lidem. Máme připraveno, že jsme ochotni převzít lesy na Broumovsku i na jiných místech. Když ale převezmeme lesy, budou zplundrované, když zdědíme statek, zdědíme ruinu. Není možné očekávat, že to hned přinese miliony. Na začátku bude spíš potřeba velká investice.

1020 let Břevnovského kláštera.

KATEŘINA CIBOROVÁ