Období, kdy stál v čele sněmovny a vlády. Rok 2003 – neúspěšná prezidentská volba. Útočiště na Vysočině 
v Novém Veselí. Založení SPOZ, pokus o návrat do sněmovny. A konečně leden 2013, přímá prezidentská volba, postup do finále, jednoznačné vítězství. Střípky minulosti, které možná Miloši Zemanovi probleskávaly myslí v pátek ráno.

Žádná nervozita

Je 9.00 hodin, 8. března 2013. Začíná inaugurační den. V doprovodu policejních motocyklů přijíždí na Hradčanské náměstí prezidentským superbem Miloš Zeman, jeho žena Ivana a dcera Kateřina. Vojáci odemykají Bránu gigantů a budoucí prezident 
s rodinou vchází dovnitř. „Nejsem nervózní, je to sice moje první inaugurace, ale velkých akcí jsem tady zažil už několik," řekl Deníku člen Hradní stráže Jan Kopecký.

Atmosféra je sice obtěžkána významem okamžiku, ale není v tom nic tísnivého ani okázalého. Miloš Zeman je zkrátka jiný než Václav Klaus. Lidovější? Přátelštější? Otevřenější? Přemýšlím 
o tom, když se zdraví s kancléřem Jiřím Weiglem a kráčí po jeho boku po schodech lemovaných vojáky starou Matyášovou branou do hradního traktu.

Rozklepaná kolena

O hodinu později ve Vladislavském sále se i otrlým politickým a novinářským harcovníkům rozklepou kolena. Husitský chorál, nejvyšší státní vyznamenání a vojenské prapory v kulisách stavby z přelomu 15. a 16. století útočí na emoce nebývalou silou. Najednou až fyzicky cítíte, jak moc patříte k této zemi, že jste součástí její historie a že jste na ni pyšní. Slzy v očích přiznal i jihočeský senátor ODS Tomáš Jirsa.

„Měl jsem mrazení v zádech. Osobně na mě nejvíc zapůsobila přehlídka historických praporů. Poprvé jsem měl totiž možnost vidět naživo prapor 8. střeleckého pluku slezského, u kterého bojoval můj dědeček, takže to mě moc potěšilo," svěřil se mladoboleslavský senátor ČSSD Jaromír Jermář.

Umění rétoriky

Přichází Miloš Zeman, skládá slib a ujímá se slova. Projev pronáší zpaměti, každé slovo má své místo, důraz, vyznění. Mimochodem jazykovědec Jiří Kraus na jeho základě usoudil, že podobné proslovy by měly podnítit školy, aby své žáky cvičily v umění rétoriky, kdy musejí použít fakta, paměť, logiku i hlas.

Mě nejvíc zaujalo, když Miloš Zeman hovořil o neprivilegovaných lidech, kteří denně vykonávají „onu drobnou, černou, trpělivou a poctivou práci". Ti jsou podle něj solí země a živnou půdou, z níž vyrůstají vynikající osobnosti. „Proto bych se chtěl s nimi při návštěvách jednotlivých krajů co nejčastěji setkávat 
a chtěl bych jim pravidelně skládat účty ze své prezidentské činnosti," slíbil Miloš Zeman.

Vrcholný zážitek

Po fanfárách ze Smetanovy Libuše jsme se přesunuli na III. nádvoří, kde proběhla vojenská přehlídka. Ta byla pro mnohé návštěvníky, kteří za svým prezidentem přijeli ze všech koutů republiky, vrcholným zážitkem. „Byla to krása," potvrzuje školák Bohuslav, který s kamarádem Markem a otcem přijel do Prahy z Chomutova. Se svými příznivci se prezident setkal před návštěvou svatovítské katedrály. 

Zde se v doprovodu arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera poklonil památce patrona Země české sv. Václava.
Pak zamířil k soše TGM na Hradčanském náměstí a promluvil k občanům. Zmínil, že by byl rád, kdyby z české ústavy zmizely monarchistické relikty, jakými jsou amnestie či milosti.

Slavnostní den pomalu končí, Miloš Zeman se ještě pozdravil s hosty ve Španělském sále, poobědval s ústavními činiteli a odjel do bytu na pražském sídlišti Lužiny. V pondělí se naplno pustí do práce. Jak prezident přiznal, je jí hodně a sám ji nezvládne. Jeho nabídnutá přátelská ruka ke spolupráci všem lidem dobré vůle zní jako nadějný příslib.