V kampani počítá s aktivitou studentů, o dlouholetého spolupracovníka Miroslava Šloufa se prý opírat nebude. Favorit Jan Fischer s podpisy ještě nezačal a Jan Švejnar by měl tento týden říct, zda vůbec bude kandidovat. Toto rozhodnutí v úterý oznámil bývalý ministr průmyslu za ODA, ekonom Vladimír Dlouhý. Sám sebe charakterizuje jako člověka „rozhodného, pracovitého a důsledného, který obstál ve vysoce konkurenčním prostředí v soukromé sféře".

Byl jste ministrem v Klausově vládě, poté úspěšným bankéřem, podnikatelem. Proč se nyní chcete vrátit do politiky?
Jde o spojení normálních lidských ambicí s pocitem, že jsem před těmi patnácti lety odešel z politiky od napůl rozdělané práce. Působil jsem v zahraničí v soukromém sektoru, kde jsem se dokázal slušně uživit i nasbírat cenné zkušenosti. Dohromady je to myslím kombinace, která by mohla této zemi prospět.

Snad kdybyste toužil po premiérském postu, ale při vší úctě, není prezidentská funkce místo spíše ozdobné?
Zdá se vám, že by dva polistopadoví prezidenti Václav Havel a Václav Klaus souhlasili s tím, že to je ozdobná funkce? Asi ne. Každý, kdo na Hrad přijde, bude chtít minimálně svojí osobní autoritou, názory a zkušenostmi ovlivňovat politiku i ovzduší v zemi. Proč lidé ztrácejí pocit sebevědomí, proč nejsou optimističtější a proč by neměli mít větší naději, to jsou otázky celkového klimatu ve společnosti a výzvy pro budoucího prezidenta.

Zcela viditelnou a konkrétní pravomocí hlavy státu je jmenování premiéra po volbách. Je reálné, že za dva roky vznikne vláda ČSSD s podporou komunistů. Vy jste ale dopředu řekl, že takový kabinet byste nejmenoval. Opravdu byste se vzepřel volebnímu výsledku?
Ano. Také jsem ale řekl, že zajímavý je rakouský případ z roku 1998, kdy Wolfgang Schüssel pozval do vlády populistickou stranu Jörga Haidera, čímž vlastně pomohl k jejímu konci. Z věčného kritika se Heiderovi Svobodní totiž stali spoluzodpovědnými za vývoj v zemi a jejich projekt praskl jako nafouklá bublina.

Vy ale říkáte, že tohoto kroku směrem ke KSČM byste se neodvážil.
Tady je jiná situace historicky a já bych takový pokus nepodpořil.

Ačkoli jste byl předlistopadový člen KSČ, za což se nehodláte omlouvat, protože to považujete za pokrytecké? Vy se současných komunistů bojíte?
To ne. Dnešní KSČM je úplně jiná strana než ta, která tu 40 let vládla. Já bych si ale docela přál, aby tu byla sjednocená levice pod sociálnědemokratickým názvem. Všichni dnešní členové KSČM přece nejsou jen nějací kryptokomunisté, kteří nostalgicky vzpomínají na Gottwalda, mohou tam být i hodně levicoví lidé modernějšího ražení. Bylo by podle mne poctivé, kdyby se zbavili konzervativního zastaralého jádra a transformovali na levicovou stranu, která by nespoléhala na komunistický název, jež přitahuje frustrované voliče a těží z chyb tradičních velkých stran.

Množinu uchazečů o Hrad jste sice rozšířil teprve včera, ale na kontě máte už čtyři miliony, asi nejvíc ze všech kandidátů. Za co je chcete utratit?
Řekl bych, že nejsem ani poslední, kdo se přihlásil, ani že mám nejvíc peněz na kontě. Zatím jsem to od svých protikandidátů žádná čísla neslyšel, i když billboardy už vidět jsou. Ohlásil jsem čtyři miliony a vzhledem ke stropu 40 milionů v prvním kole volby, to opravdu není moc. Myslím, že lidé nejsou zvědaví na to, aby byla republika byla oblepená plakáty s vyretušovanými kandidáty, takže tudy moje cesta nepovede. Navíc sběr podpisů nebude nic lehkého a rychlého. Já proto chci celou republiku oběhnout, dostat se do menších měst i vesnic a s lidmi se reálně potkat.

Máte na mysli oběhnout po vlastních?
Doslova uběhnout. Mám za sebou tři půlmaratony a jeden maraton, pravidelně dvakrát třikrát týdně běhám, takže proč bych to nezvládl?