Připomínáme si 20 let od vzniku České a Slovenské republiky. Kam za dvě desetiletí obě země podle vás došly? Která je na tom ekonomicky a občansky lépe?
Obě dvě země došly do Evropské unie, tím pádem jsme se spojili v jednotné evropské rodině, což je nepochybně dobře. Slovensko dokázalo dříve než my zavést euro, dokázalo přijmout zákon o prokázání původu příjmu a majetku a dokázalo se vrátit 
k progresivnímu zdanění, což nás teprve čeká. I když dnes je stále ještě absolutně ekonomická úroveň České republiky vyšší než úroveň Slovenska, musím uznat, že dynamika slovenské ekonomiky je výrazně vyšší než dynamika ekonomiky české.

Kdybyste porovnal oba premiéry – Petra Nečase a Roberta Fica, který z nich víc odpovídá nárokům na moderního politika 21. století?
Každého politika hodnotíme nikoliv subjektivně, ale objektivně, tedy podle volebních výsledků. Robert Fico dokázal získat dvakrát vetší volební podporu než Petr Nečas a z toho důvodu je Robert Fico minimálně dvakrát lepší politik.

Vždycky jste prosazoval, aby na odpovědných místech byli odborníci. Jak byste se jako prezident zachoval, kdyby na Hrad dorazila žádost se jmenováním Karolíny Peake ministryní obrany?
Vycházím z toho, že některé právní autority tvrdí, že prezident nemusí automaticky vyhovět návrhu předsedy vlády jak na jmenování ministra, tak na jeho odvolání. Samozřejmě že jsem nakloněn věřit právě těmto právním autoritám, takže bych paní Karolínu Peake nikdy nejmenoval, 
a proto bych nemusel být postaven před dilema jejího odvolání.

Pomalu končí desetileté období Václava Klause. Na jeho sklonku se přihlásil k hodnocení historické role Václava Havla, kterou jeho vicekancléř Petr Hájek vidí takto: „Václav Havel – ať vědomě, či bezděčně, ale v každém případě aktivně – byl nástrojem sil lži a nenávisti." Jeho politická koncepce podle Hájka otevřeně směřovala k fašistickému korporativistickému státu. Co na to říkáte?
Já jsem se v jednom rozhovoru vyjádřil, že pokud bych byl zvolen prezidentem, pan Petr Hájek by na Hradě nezůstal.
Sněmovnou prošly zákony, které na dlouhou dobu ovlivní společenské i ekonomické klima, tedy důchodová reforma a církevní restituce.

Stalo se tak proti vůli Senátu, prezidenta 
i většiny občanů silou jednoho dvou hlasů. Václav Klaus řekl, že v neschopnosti elementární shody na záležitostech přesahujících volební období a zájmy jedné strany vidí hlavní problém české politiky. Souhlasíte?
V zásadě ano. Jako člověk, který přispěl k těžko uvěřitelné dohodě dvou nejsilnějších parlamentních stran, bych se snažil v případě svého zvolení o takovou shodu vlády a opozice, aby nedocházelo k případům, že zákony platné na dlouhé období budou proválcovány silou jednoho dvou hlasů.

V posledních týdnech se rozvinula celospolečenská debata 
o právu komunistů účastnit se výkonné moci, momentálně na úrovni krajských rad. Vy jste osobně vedení KSČM požádal 
o podporu ve volbě. Co tedy říkáte na protesty mladých lidí proti radním pro školství v Jihočeském a především Karlovarském kraji?
Krajské volby měly 36procentní účast, to znamená, že 64 procent lidí vůbec volit nešlo. A pokud tito lidé dnes hulákají na náměstích, měli by se nejdříve zeptat sami sebe, proč k těm volbám nešli. Je známo, že dlouhodobě navrhuji volební povinnost, protože občané nemají jenom práva, ale také povinnosti. Vím, že volební povinnost existovala za Masarykovy první republiky. Vím, že dnes existuje v Belgii, Lucembursku, Austrálii a v dalších zemích, kde je 90procentní volební účast, no a kdyby i u nás byla stejná účast, na rozdíl od těch 36 procent, tak by také výsledky vypadaly jinak.