„Celý život jsem tvrdě dřela, sama jsem se starala o syna, myslím samozřejmě i na něj, ale zároveň vím, že můžu udělat i krok, který mě přesahuje a díky kterému tu po mně zůstane ještě něco víc,“ osvětlila své rozhodnutí dlouholetá dobrovolnice, která překonala řadu příkoří podle svých slov díky vůli a s Boží pomocí.

Čtrnáctiletý Jan Herzig
Příběhy roku 2022: Zázračné české dítě plánuje letět do vesmíru

Dnes už starší dáma se narodila na Slovensku, kde jako dítě prožila druhou světovou válku. V pozdějších letech prodělala závažné zdravotní problémy, oslepla na jedno oko a nemohla mít vlastní děti. Z prvního manželství se vyvázala sama kvůli manželovu přílišnému pití, druhý manžel ji opustil kvůli jiné ženě. Všechny tyto překážky ji posílily na duchu a utvrdily v rozhodnutí pomáhat druhým. Hvězda naděje pak vysvitla Martě v jejích osmatřiceti letech, když se ujala jedenáctiměsíčního miminka z kojeneckého ústavu.

Kéž by nás bylo víc

„Přišlo mi to přirozené, od první chvíle jsme patřili k sobě,“ zavzpomínala. Do České Lípy se přestěhovala v polovině osmdesátých let minulého století za prací. Seznámila se se zakladatelkou tamní charity Evou Ortovou, a stala se tak rovnou jednou z prvních dobrovolnic. Po tři roky jezdila s oblečením do uprchlického zařízení v Bělé-Jezové, starala se o staré lidi či pomáhala trávit aktivně volný čas dětem z ulice. „Celý život jsem chtěla pomáhat druhým a Charita mi umožnila pokračovat v těchto aktivitách i v důchodovém věku,“ svěřila se starší žena.

Ve své závěti i proto myslí jak na svého syna a vnuka, tak na pomoc druhým. „Ať už po mém skonu použije organizace peníze kamkoli, vím, že všechny jejich kroky jsou vždy smysluplné. Jsem ráda, že mohu pomoci, kéž by nás takových bylo víc,“ dodala.