Krátce po publikování článku začaly chodit emaily od čtenářů Deníku s nabídkou pomoci: „Jak můžeme paní Gabriele pomoci? Děkuji, Josef.“ „Je možné se s paní Gabrielou z vašeho článku nějak spojit a pomoci jí? Děkuji, Vendula. „Velmi mě zaujal článek o nemocné matce samoživitelce, mohu nějak pomoci? Můžete mi dát kontakt na paní? Děkuji, Jiřina.“ „Je škoda, že jste nenapsala, kam by té paní mohli lidé přispět. Určitě by jí rádi poslali nějaké peníze. Rostislav.“

Chudobou jsou nejvíce ohroženy právě domácnosti samoživitelů.
Stará se sama o čtyři děti a má rakovinu, přesto pracuje. Dávky nestačí, říká

Kromě těchto vzkazů přišel i velmi dojemný email od seniorky paní Dany, která měla pro Gabrielu nevšední nabídku: „Sama jsem po dvou rakovinách. Já mám to štěstí, že mohu být doma. Ráda bych pomohla paní alespoň ušít na dcerku nějaké oblečení. Jsem šička samouk, ale šiji vnučkám a myslím, že každá pomoc by mohla být pro paní fajn. Pokud by měla zájem, můžete předat můj kontakt? Děkuji moc, Dana.“ Gabriela má totiž z druhého vztahu teprve tříletou dceru Emmičku.

Deník proto oslovil projekt Fandi mámám, jenž pomáhá matkám samoživitelkám a jenž nám Gábinu coby svou klientku doporučil pro článek. „Co se týká maminky Gabriely, pomáhaly jsme jí v projektu tuším v červnu loňského roku a již jsme pro ni sehnali potřebnou materiální pomoc, o kterou žádala. V tuto chvíli jí tak případní dárci mohou pomoci dlouhodobě,“ uvedla spoluzakladatelka projektu Žaneta Slámová.

„My se totiž maminkám poté, co jim pomůžeme splněním materiálních přání z jejich seznamů, snažíme zajistit právě i dlouhodobé dárce, kteří by například pomáhali jednou za čas s pořízením nákupu, posílali oblečení po dětech, nebo se s maminkou domluvili na jiné formě pomoci, která by pro obě strany byla možná,“ doplnila Slámová a přidala ODKAZ, kde je tak možné učinit. Na této stránce je medailonek paní Gabriely hned jako první.

Samoživitelé v problémech. Pod hranicí chudoby žije skoro polovina rodičů, z drtivé většiny jde o ženy.
Samoživitelé v Česku: Pod hranicí chudoby žije skoro polovina rodičů

Zatelefonovali jsme také Gábině, abychom jí sdělili, jaký ohlas její příběh vyvolal a zda můžeme čtenářům sdělit její email. „Tak to je hezké, to jste mě překvapila, moc děkuji,“ reagovala zaskočeně.

Když jsme jí odcitovali některé vzkazy od čtenářů Deníku, dojatě říkala: „Tohle už jsou takové věci, že mě asi rozpláčou. Že vůbec takoví lidé existují, je pro mě velmi milé překvapení!“