Příjezd Sovětů byl třeba, vzpomíná Ludmila Grafnetrová

11.8.2018

V noci na 21. srpna 1968 překročila vojska Varšavské smlouvy hranice Československa. Státy sovětského bloku tak „bratrskou pomocí“ zabránily uvolňování poměrů v zemi a po pražském jaru přijely tanky a nastoupila normalizace. Deník skrze vzpomínky pamětníků připomíná výročí 50 let od invaze.

Kliknutím zvětšíte

Ludmila Grafnetrová | Foto: Post Bellum

Ačkoli Ludmila Grafnetrová pocházela ze sedláckého prostředí, uvěřila komunistické propagandě, že se za jejich vlády bude žít lépe a toto přesvědčení neztratila ani po sovětské invazi do Československa. Se vstupem vojsk Varšavské smlouvy jako jedna z mála souhlasila.

Narodila se 15. září 1933 v Grygově na Olomoucku, kde měli její rodiče hospodářství. Při návštěvě tety v Praze se seznámila s budoucím manželem Ervínem Grafnetrem. V roce 1953 se vzali a Ludmila se odstěhovala do Prahy. Její muž byl přesvědčeným komunistou a Ludmila jeho názory sdílela, i když členkou KSČ narozdíl od něj nebyla.

Komunisté jí vzali dítě i lásku. Julie Hrušková: Chtěla jsem proti nim bojovat

Společně pak přemluvili její rodiče, aby se svého hospodářství vzdali a vstoupili do Jednotného zemědělského družstva (JZD).

Oba byli spojeni s pražskými Jinonicemi, kde prožili rok 1968. Ona zde pracovala v účtárně podniku Závody průmyslové automatizace a její muž se v továrně Waltrovka vyučil v roce 1947 soustružníkem. Po roce 1948 byla továrna na výrobu leteckých motorů znárodněna a přejmenována na Motorlet.

"On pro tu fabriku žil tělem i duší," vzpomíná paní Grafnetrová. V továrně její manžel strávil i celé dny srpnové okupace a společně si říkali, že příjezd sovětských tanků byl třeba. “Ta špionáž sem prorůstala odevšad a bylo opravdu potřeba, aby nás chránili. Brali jsme to rozumně," říká pamětnice.

Jeden den nás komunisté vyhnali, druhý den zbourali dům, vypráví disident

Ze srpna 1968 si nepamatuje na žádné protesty proti přítomnosti sovětských vojáků a dodává, že v Motorletu byl klid. Ani na dobu normalizace nevzpomíná ve zlém. „Můžu říct, že my jsme za totality byli spokojení. Byl klid, práce, holky mohly studovat, mohli jsme si koupit, na co jsme si vydělali,” chválí si minulý režim paní Ludmila.

S pádem komunistického režimu se proto s manželem vyrovnávali obtížně. Jí samotné vadí, že existuje nezaměstnanost a že podniky jsou v soukromých rukách. „My to budovali, a teď to patří soukromníkům. Lidé si mysleli, že se za kapitalismu budou mít lépe, ale nemají,“ uzavírá Ludmila Grafnetrová.

Vzpomínky pamětníků na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Českoslosvenska v roce 1968 přibližuje venkovní výstava „Paměť národa '68“ v Dejvické ulici v Praze 6. Výstavu můžete navštívit od 15. srpna do 5. září. Pořádá ji MČ Praha 6 a společnost Post Bellum. Post Bellum zve také na moderní audiovizuální výstavu "Paměť národa" ke 100. výročí republiky v Praze na Letné, pod bývalým pomníkem J. V. Stalina. Otevřena bude od října do prosince. Na její vznik můžete přispět na stránce www.nastalina.cz.