Autoři analýzy, sociologové Daniel Prokop a Tomáš Dvořák na úvod připomínají, že téměř třetina českých žáků nerada chodí do školy, polovina učitelů vykazuje příznaky vyhoření, ředitelé věnují jen třicet procent svého času pedagogickému vedení školy a 60 procent škol nemá zřizovatele kvalifikovaného ve vzdělávání.
„Na závěr chystáme návrh řešení, neboť chceme současný stav aktivně řešit ve spolupráci s těmi, kteří zde již řadu let dělají skvělé věci,“ říká ředitel nadačního fondu Zdeněk Slejška. Hodlá se soustředit na dlouhodobé a udržitelné přístupy, které budou mít prokazatelný dopad na zlepšování učení dětí.
Podprůměrná kvalita
V tomto směru bude mít práce víc než dost. Kvalita českého vzdělávání totiž vychází z evropských čísel jako podprůměrná. Prestižní srovnání PISA ji ve vědecké a matematické gramotnosti hodnotí jako devátou nejnižší z 28 evropských zemí.
Podle analýzy Světového ekonomického fóra kvalita českého vzdělávacího systému dosahuje 3,8 bodu ze sedmi, a umisťuje se tak na 10. nejnižší příčce. Evropský průměr činí 4,8 bodu.
Přesto se českému školství dle projektu Evropa v datech daří v poměru k výdajům státu držet blízko evropskému kvalitativnímu průměru. Česko na vzdělávání vynakládá jen 3,8 procenta ze svého rozpočtu. V Lotyšsku je to například 5,3 procenta a na Islandu 6,8 procenta. Obětyto země ovšem vykazují v obou gramotnostech horší výsledky. Znamená to, že díky mimořádnému úsilí tuzemských učitelů české děti za ostatními až tolik nezaostávají.
Zase to Finsko
Z mezinárodních srovnání vychází jednoznačně nejlépe Finsko, kde je dlouhodobá politická shoda na školství jako prioritě číslo jedna. Dopadá proto výborně jak ve srovnávacích testech, tak i v hodnocení manažerů firem z celého světa. Přitom jde o zemi, kde neexistují víceletá gymnázia a je v ní minimum alternativních škol.
V ČR také existuje malé propojení teorie s praxí, tzv. duální vzdělávání. Do výuky se zde zapojuje jen 25 procent firem. Na Slovensku je to 33, v Rakousku 44 a v Německu dokonce 63 procent.
