Jeho odpovědi jsou stejné, jako jeho vystupování – úsporné, stručné, avšak naprosto k věci. Proto nebyl problém s ním probrat nejen otázku rakoviny, ale i budoucnost jeho politické strany nebo třeba seriál Nemocnice na kraji města.

Na začátku milénia se hodně hovořilo o léčbě rakoviny tzv. devitalizací, neboli podvazováním nádorů. Vy jste byl lékařem, který se operací devitalizací účastnil. Tato metoda byla později zakázána. Jak dnes, s odstupem času, hodnotíte tuto ve své době nadějnou, ale bohužel neúčinnou metodu? Na čem ztroskotala? A jak přesně měla devitalizace fungovat?
Devitalizace byl geniální nápad Dr. Fortýna, ale s méně průkazným materiálem na člověku. Proto ztroskotala. K obraně této metody mohu říci, že se nyní provádí tzv. farmakologická devitalizace nádoru, resp. embolizace cévních kmenů protinádorovým lékem, což je vlastně obdoba chirurgického podvazování cév kolem nádoru. Ještě dnes se obrací mnoho pacientů přes internet a dožadují se devitalizace, ale…

Není den, aby z titulků novin, internetu a televize do světa netryskaly zprávy, že lékaři objevili nadějný lék na léčbu rakoviny. Přesto denně umírají tisíce lidí právě na tuto chorobu, často léčeni stejně, jako před 15 lety (chemoterapie, ozařování). Myslíte si, že jde o cílené dezinformace, nebo skutečně stojíme na úsvitu doby, kdy slovo rakovina budou lidé znát jen z knížek?
Mám averzi k chemoterapii a radioterapii, ale zatím je to vyzkoušená léčba i když zpočátku devastující. Věřím, že je blízko doba, kdy tato terapie bude nahrazena něčím šetrnějším a účinnějším. Je již blízko doba, kdy rakovina dopadne jako tuberkulosa plic.

Netajíte se tím, že jste nejdéle působícím lékařem v semilské nemocnici. Můžete bilancovat. Co všechno se změnilo od doby, kdy Georgios Karadzos nastoupil v roli lékaře na půdu českého zdravotnictví?
Mnohé. My jsme měli ruce a hlavu, dnes je velký skok techniky – laparoskopie, robotizace v chirurgii, počítačová technika a jiné. Zůstal jen socialistický náhled na zdravotnictví. Tedy vše zadarmo. Zdravotníci jsou povinni léčit, ale jejich ocenění je mizerné. Škoda, protože medicína v ČR je na vysoké úrovni i přes svoje chyby.

Vaše jméno o vás prozrazuje i těm, co vás neznají, že jste Řek. Připomeňte, jak jste se vůbec dostal z této kolébky civilizace až do šedivého komunistického Československa?
Byl jsem deportován v průběhu občanské války v Řecku. Nejdříve do Albánie a v roce 1949 do Československa. Občanská válka byla v letech 1946 – 1949.

Četl jsem o vás, že jste rodnou hroudu opustil už v šesti letech. Zajímalo by mě, jestli jste se od té doby podíval zpět do Řecka, jestli jste s někým v kontaktu a hlavně – jestli se stále domluvíte řecky?
Do Řecka jezdím každý rok, mám tam veškeré příbuzenstvo. Absolvoval jsem řecké školy v Československu, takže mluvím i píši ve svém rodném jazyce.

Kromě toho, že pracujete jako primář chirurgie, jste politicky aktivní. Nevstoupil jste však do žádné „zavedené“ politické strany, ale připojil se k subjektu vzniklém v roce 2006, strany Semiláci. Jak funguje vaše symbióza lékaře – politika?
Zpočátku jsem se domníval, že odstoupím ze zastupitelstva, protože malost a malichernost lidská je nevyléčitelná. Setrval jsem však, protože mě volili občané. Dnešní politika je veliké divadlo bez potlesku diváků.

Jak je to se Semiláky dnes? Přestože jste v roce 2006 ve volbách získali pěkných 5 394 hlasů, dnes mi aktivní moc nepřijdete…
Strana Semiláci, to byl můj velký omyl – zůstal jsem sám. Ostatní členové jsou „mimo hru“, ať záměrně, či s jinou výmluvou.

Jak řekl v seriálu Nemocnice na kraji města doktor Sova: „Ortopedie člověka nejen léčí, ale i z gruntu mění.“ Souhlasíte s ním? Je něco, čím byste ho doplnil?
Dr. Sova řekl, že ortopedie nejen léčí, ale z gruntu mění. Po technologické stránce ano, protože dnes má velká část populace umělý kloub. Ale člověka výrazně mění chirurgie. Odebírá mu důležité orgány a mění je v náhradní – transplantace srdce, jater, ledvin,…

Sledoval jste v době premiéry zmíněný seriál? Jak moc se realita na sále lišila od obrazu, který nám zprostředkoval scénárista Dietl?
Myslím, že doba Dietlova seriálu je dávno pryč. Byla to doba našeho mládí, výstižně sepsaná panem Dietlem. Dnešní seriály o medicíně jsou „ trochu jiné“.

Kromě lékařské praxe a politiky jste známý jako spisovatel. Vím o dvou vašich knížkách. Kde berete sílu a čas věnovat se dalšímu řemeslu?
Psaní mě moc baví, proto píši po nocích a víkendech, kdy je klid. Je to moje relaxace při náročné chirurgické profesi.

Rýsuje se na obzoru nějaká další kniha? O čem bude?
Druhý díl „Doktor na druhé straně zdi“ je připraven k vydání a další kniha, která má zatím pracovní název „Život do dna“.

Co vaše rodina? Jako chirurg, spisovatel a zastupitel asi nebudete ve tři odpoledne doma u televize… co tomu říká vaše manželka?
Díky mé manželce mohu dělat svoji práci a to, co mě baví. Bez podpory rodiny by to asi nešlo.