„Nerozumíme česky, ale pochopili jsme, které pasáže jste zkoušeli," řekl Edward po zhruba desetiminutové ukázce, kterou se svou chotí sledoval ze třetí řady. Ocenil, že v inscenaci bude humor, který filmové zpracování potlačuje.

Královský pár se pak přímo na jevišti setkal s herci, zajímal se o obsazení rolí i působení libeňské scény, která má v repertoáru 14 inscenací a jezdí i na zájezdy. „Do ciziny ne – jazyková bariéra," vysvětlil mu Stránský, který je tu sedm let stálým hostem.

Práce pro divadelní společnosti

Princ Edward, hrabě z Wessexu, má k divadelnímu prostředí blízko. Vystudoval historii v Cambridgi a pracoval pro dvě divadelní společnosti. Jednou z nich byla produkční společnost Andrewa Lloyda Webera. V roce 1993 založil vlastní společnost Ardent Productions se zaměřením na televizní tvorbu. Po devíti letech s ní skončil a rozhodl se věnovat aktivitám spojeným s veřejnou rolí královské rodiny.

Hra Davida Seidlera, kterou nyní Divadlo pod Palmovkou zkouší, vznikla podle tajných deníků britského královského logopeda, který řešil králův problém; panovník totiž silně zadrhával. Proslavil ji stejnojmenný oscarový film s Colinem Firthem v hlavní roli.

Nástup na trůn

Hra Králova řeč začala vznikat už v 80. letech. Protože však logopedovy vzpomínky dotýkající se jednoho z nejcitlivějších momentů moderních britských dějin nesměly na základě přísného zákazu Alžběty, vdovy po Jiřím VI., vyjít knižně, mohla být dokončena až po roce 2002, kdy zemřela. V centru příběhu je britský král, který právě nastoupil na trůn. Jeho problémy s koktáním stejně jako jeho nesmělost a psychická zranitelnost tehdy ohrožovaly budoucnost země, jež se nacházela na prahu druhé světové války a naléhavě potřebovala v čele silnou osobnost.

„Pokud to má být závěr mé kariéry, lepší jsem si nedovedl představit. Takhle milou návštěvu jsem nečekal," řekl po odchodu obou hostů Petr Kracik, na jehož ředitelskou funkci vypsalo město Praha konkurz. Setkání s vnukem hrdiny hry bylo podle něj velkým zážitkem i pro všechny herce a tvůrce nové inscenace.

Režisér upozornil, že nepůjde o přepis filmu, neboť divadelní hra mu předcházela. „Hra má daleko výraznější politický podtext. Na divadelním jevišti vyjde víc i ten humor, který tam Seidler vložil. Z filmu je totiž jen cítit, zatímco my inscenaci připravujeme jako tragikomedii," do­dal.