Respekt a respektující vztah, co to znamená? Jeden, možná nejvíc rozšířený význam je úcta, vážit si někoho za něco. V našem konceptu Respektovat a být respektován vycházíme však z toho, že respekt především znamená ohled. Ohled na tři základní oblasti. Ohled na odlišnost druhého. U nevidomého člověka beru ohled na to, že nevidí, nezneužívám toho, přizpůsobím své chování tomuto faktu. Ohled na odlišnost druhého mi zabraňuje, abych se ho snažila měnit. Samozřejmě dávám najevo, když mi něco na jeho chování ke mně vadí, ale jak se říká, nepřitesávám ho k obrazu svému. Nechci dělat ani z partnera, ani z dítěte někoho jiného, než je.
Druhá oblast respektu je ohled na potřeby druhých. A také na jejich emoce, které jsou vlastně signály, jestli jsou naše potřeby uspokojovány nebo ne. Součástí zralé osobnosti je tzv. frustrační tolerance, to je schopnost vyrovnat se s tím, že uspokojení potřeb přijde o něco později. Děti se tomu samozřejmě potřebují učit, ale dlouhodobé neuspokojování potřeb zejména v dětství má vždy neblahé následky. Zapomíná se, že velmi mocnou potřebou je potřeba mít vliv na to, co se mě týká, potřeba autonomie, ty jsou při autoritativní výchově frustrovány hodně.
Psycholožka Jana Nováčková vypráví o tom, jakou výchovu preferovali její rodiče
U dětí je trvale podceňována potřeba svobodné hry v neorganizované dětské skupině. Také potřeba bezpodmínečného přijetí je klíčová. Opravdové přijetí dítěte takového, jaké je, bez podmínek ve stylu: 'budu tě mít rád, jen když budeš dělat, co chci já, protože já vím lépe než ty, co je pro tebe dobré.' To je v samém základě autoritativní výchovy – 'já vím lépe, co je pro tebe dobré, a použiji pro to všechny prostředky, ať se ti to líbí nebo nelíbí, aby se tak stalo.'
No a poslední oblast, na níž bychom měli brát ohled v respektujícím vztahu, je lidská důstojnost. Ta dostává v autoritativní výchově hodně „na frak“, jak se říká. Ponižování, výsměch, ironizování, srovnávání s úspěšnějšími dětmi v okolí, bití, moralizování, kázání. Jedno z lapidárních vyjádření respektujícího chování k dětem říká, že bychom si k nim neměli dovolit nic, co bychom si nedovolili k dospělým, ovšem za předpokladu, že se vůči dospělým chováme slušně, vysvětluje doktorka Jana Nováčková.
Ovšem pozor, slušnost si nepleťme s poslušností. Ta dokáže napáchat více škody než užitku, a ne jen o tom více v dnešním podcastu.
Nový díl si můžete poslechnout vždy od pátku na www.denik.cz. Vaše příběhy, dotazy nebo náměty můžete posílat na mail: bohumila.cihakova@denik.cz.
PODCASTY A VIDEA
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
