Když člověk prochází Chebem, na první pohled ho zaujme rozsáhlé historické centrum plné honosných starodávných budov a velkolepých kostelů. Ostatně na město Cheb povýšili už ve 12. století, tedy v době, kdy většina dnešních českých měst ani neexistovala. Císař Fridrich I. Barbarossa tu nechal vystavět dodnes zčásti zachovalý hrad, český král Václav II. tu měl svatbu, Václav IV. zde podepisoval mír a také tady zavraždili Albrechta z Valdštejna. Dnes v té osudné budově na centrálním náměstí Jiřího z Poděbrad sídlí muzeum. Hned před ním se nachází nejslavnější stavba, komplex středověkých budov zvaný Špalíček.

Kromě malých krámků či restaurace tu najdeme i pestrou výlohu s nápisem Klubovna Rychlých šípů. Visí tu i ukrajinská vlajka, plakát Petra Pavla a také portrét Václava Havla. „Klubovna Rychlých šípů je samozřejmě ironický název, který tomu dali naši odpůrci,“ usmívají se Lucie Poláková a Jindřich Novák, životní partneři a zakladatelé spolku Komunitní osvětové společenství. Jeho členové si říkají Kosáci. „Ale s hrdostí používáme i některé negativní nálepky, které jsme si tady v Chebu vysloužili: pravdoláskaři, multikultisekta, havloidi.“

Centrum městečka Velké Hamry.
Žít ve Velkých Hamrech býval horor. Radnice problém vyřešila chytře a lidsky

Nachází se zde epicentrum občanských aktivit, jimiž nejprve oživovali město a okolí, nyní již zasahují do celého Karlovarského kraje. „Když jsme před nějakými deseti lety začínali, brali nás spíš jako blázny. Dnes se nám hlásí další a další lidi z celého regionu a ptají se, jak by mohli pomoci nějaké změně,“ doplňují se Poláková a Novák.

Oba učí na Vyšší odborné škole v Chebu zaměřené na vzdělávání sociálních pracovníků. Prvními pomocníky na jejich charitativních, osvětových a společenských akcích proto byli jejich studenti. Další zájemci se postupně nabalovali jako na sněhovou kouli.

Město Cheb se dá prohlédnout hned ze dvou chebských věží.Město Cheb se dá prohlédnout hned ze dvou chebských věží.Zdroj: Miroslav Šindelář

Ospalý sudetský region

Snahy o změnu jsou v kontrastu s dosavadní historií Chebu, jehož osud dějiny předznamenaly na stovky let. Střídavě patřil k Čechám a k Německu, do konce druhé světové války tu žili hlavně Němci. Po jejich vysídlení se město vylidnilo. Komunistická vláda pak osidlovala poloprázdné Sudety lidmi ze všech koutů republiky, často sociálně slabými rodinami, které neměly kde bydlet.

„Dodnes je to tady poznat. Mnoho občanů nemá k místu vztah. Vždyť který z nich tu má třeba dědu nebo babičku, někoho, kdo by jim vyprávěl, co tady jeho rod vytvářel?“ říká chebský fotograf Martin Stolař. „Není tu moc kvalitních škol, sehnat doktora nebo kvalifikovanou práci je kumšt. Tak proč by tu mladí zůstávali? Odejdou studovat do Plzně nebo do Prahy a už se nevrátí,“ líčí. Dodává ale, že s postupem let tu zároveň žije čím dál více rodin, které se tu usadily a zapouští kořeny.

Podívejte se, jak vypadal Cheb v minulosti:

Podle Nováka jsou Sudety tradiční baštou populistů. „Je tu plno vyloučených lokalit, hodně lidí v mnohačetných exekucích, nízkopříjmové rodiny. Spousta frustrovaných obyvatel proto populistům sedá na lep, protože se jim dobře poslouchají jednoduchá řešení typu ‚Zvolte mě a já vás zachráním‘,“ říká.

Spoustu voleb tu vyhrává ANO a populární je i SPD. Postupem času se však objevuje také čím dál více místních, kterým podle Nováka vadí, že jejich sousedé vždy naskočí na populistické sliby, místo aby dali šanci někomu, kdo přichází s méně líbivým, ale reálnějším řešením.

Generál nám pomohl už za covidu

Aktivity Komunitního osvětového společenství nejvíce narostly během covidové krize, v níž Chebsko patřilo k nejpostiženějším regionům. Babišova vláda okres uzavřela a dle místních je nechala tak trochu napospas. Především odmítla německou nabídku převážet pacienty do nedalekého Selbu, místo toho je složitě stěhovala stovky kilometrů na jih Moravy. Lidé dál umírali. V okrese s přibližně 92 tisíci lidmi jich na covid zemřelo 629, v přepočtu na počet obyvatel nejvíce v republice. Jen pro srovnání, Cheb měl téměř 690 mrtvých na 100 tisíc obyvatel, Praha 290. „Tehdy se vzedmula obrovská vlna občanské odpovědnosti a ochoty pomoc,“ popisuje Novák.

Spolku rychle narůstal počet dobrovolníků i dosah do celého kraje. Společně například šili nedostatkové roušky. Když jim v dubnu 2020 docházely peníze, Poláková na internetu našla iniciativu Petra Pavla Spolu silnější. „Oslovila jsem je, hned se se mnou spojili, zeptali se, na co peníze potřebuji, co děláme a do dvou dnů jsme ty finance měli,“ říká a dodává, že generál Pavel pak region na její pozvání několikrát navštívil. V březnu 2021 zařídil také více jak 150 tisíc korun pro psychologickou pomoc chebským zdravotníkům. A před jejich klubovnou ve Špalíčku ho Lucie zkoušela naučit šít roušky na starém šlapacím stroji.

Když se naštvu, exploduji a jednám

Jedním ze spolupracovníků spolku je také chebský advokát Libor Dušek. Ten se již patnáct let zabývá občanskou kontrolou zdejší komunální politiky. S architektem Tomášem Novotným se pak zasazuje o kvalitní architektonická řešení ve městě a řádná vysoutěžení projektů. Za covidu dojednával převoz pacientů sanitkami přes hranice a dával k tomu právní analýzy, „Zatímco premiér Babiš střídavě tvrdil, že nic takového nepotřebujeme, což lhal, nebo že to nejde, pan Pavel tady na místě naopak zjišťoval, jak by to udělat šlo. Už jsme měli vše dojednané, ale vláda to bohužel stopla,“ vypráví.

Každý z křížů na chebském náměstí připomíná jednoho člověka, který zemřel v souvislosti s pandemíí koronaviru.
Na Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad vzniklo 192 křížů za 192 zemřelých Chebanů

A pak přišel v Chebu druhý velký impuls pro zdejší občanskou společnost. Přímo souvisel s tím prvním: kampaň před prezidentskými volbami, hlavně pak její finále, kdy proti sobě stáli Andrej Babiš a Petr Pavel. Dva lidé, s nimiž měli Chebané z doby pandemie značně rozdílné zkušenosti. „Úplně nás nadzvedlo ze židle, jak si Babiš po takovém průšvihu, co předvedl za covidu, dovolí kandidovat na prezidenta a ještě říká, jak to všechno zařídil, zatímco Petr Pavel nic nedělal,“ zlobí se provozovatelka chebského obchodu s farmářskými potravinami Lenka Fleischmannová.

Za covidu ho měla jako jedna z mála otevřený, takže se jí při nákupech chodili lidé svěřovat se všemi svými obavami, smutky a také naštváním na Babišovu vládu.

„Brečeli mi tu, jak nás tu vláda zavřela a vykašlala se na nás. Jenže uplynuly dva roky a oni jako kdyby úplně zapomněli, a už zase šli za Babišem a jeho sliby a ptali se nás, co jako máme s tím generálem. Přitom tady snad není nikdo, komu by někdo známý nezemřel na covid. Já jsem hodně emočně založená, takže když se mě něco dotkne, exploduji a jednám,“ líčí se smíchem Lenka.

Spolu s advokátem Liborem Duškem a architektem a designérem Tomášem Novotným natočili šestiminutové video, které mělo osvěžit jejich spoluobčanům paměť v tom, jak se k Chebsku zachovali oba finalisté prezidentské volby.

Občané tu vzpomínají na pandemii, objeví se tu i slavné Babišovy hlášky, že „Karlovarský kraj je nejhorší ve všem a pořád něco chce“ i jeho zmatečné prohlášení „my jsme přeložili z Královéhradeckého kraje 28 pacientů, z toho speciálně z Chebu 21, tak já nevím, proč stále někdo dělá petice a vyzývá nás, že to máme řešit v Německu, je to nesmysl“. Video nakonec přes sociální sítě obletělo celou republiku a chválil ho i režisér Jan Hřebejk.

Už nám to není jedno

Ve dvou týdnech před druhým kolem voleb oslovila Komunitní osvětové společenství stovka nových lidí z celého Karlovarského kraje, odhodlaných něco udělat, aby tu zase nevyhrál populismus jako ve většině předešlých voleb. „Říkali nám v podstatě to samé: Dneska už nám není jedno, jak to dopadne,“ vzpomíná Novák. Ozvali se také štědří přispěvatelé a nabízeli na občanské aktivity peníze. Spolek rozjel velkou akci Generálův leták do každé schránky kraje. Na něm informovali o předešlých návštěvách a pomoci Pavla v regionu. „Těch schránek je téměř 130 tisíc. Ale v mnoha oblastech už máme nějakého styčného důstojníka a ten zase má okruh svých aktivních přátel,“ vysvětluje Novák. Šedesát tisíc letáků jim roznesla distribuční firma, zbylých zhruba sedmdesát tisíc jejich dobrovolníci.

Základní škola Kamenná stezka v Kutné Hoře.
Škola měla špatnou pověst i skladbu žáků. Kamenka nyní láká na pohodovější výuku

Letáky roznášeli mladí i staří, lidé všech profesí. Třeba chebská průvodčí Alice Vaculová. Ta se o spolku dozvěděla, když před čtyřmi roky vybíral peníze na lavičku Václava Havla. „Já mám prezidenta Havla moc ráda, tak jsem se na ně napojila. A vždycky když potřebovali něco, co jsem zvládla, tak jsem ráda pomohla,“ vypráví. Během pandemie stříhala tisíce šňůrek na roušky a také roznášela jídlo zdravotníkům. V době prezidentských voleb nafasovala letáky. „Měla jsem na starosti zahuštěné chebské sídliště Zlaťák. Dostávat se ke schránkám v panelácích není legrace. Musíte na někoho zazvonit, aby otevřel. A on taky může spát po noční nebo mu vzbudíte děti. Anebo volí Babiše a vidí vás s generálovými letáky,“ líčí.

„Navíc mrzlo, foukalo a sněžilo, všichni jsme nastydli. Jenže já dvakrát s rukama v klíně sledovala, jak zvolili Zemana. Teď jsem si aspoň nemusela nadávat, že jsem zase nic neudělala,“ přidává se další dobrovolnice Šárka.

Dobrovolnice Marie zase žije ve vsi u Chebu, kde se všichni znají a většina fandí Babišovi. „Byla jsem tu černou ovcí, už když jsem řekla, že volím pana generála. Jeho letáky jsem po vsi roznášela v noci, aby mě nikdo neviděl,“ přiznává. Pak to ale nevydržela a na Facebooku učinila pro přátele takzvaný coming out, když zveřejnila své fotky s kšiltovkou „generál“ a volebními plakáty v ruce.

Chceme, aby děti byly hrdé

Na otázku, proč zrovna jejich generace je zde tak aktivní, má provozovatelka chebského obchodu s farmářskými potravinami Fleischmannová jasnou odpověď. „Jsme ve věku, kdy už máme doma teenagery a přejeme si, aby tu zažívali nějakou důstojnost, aby byli hrdí na svůj kraj a zůstali tu. A taky jsme generace, která už není tolik zatížená komunismem a dívá se na věci jinak.“

Podle advokáta Duška se zase na Chebsku za posledních deset let výrazně zlepšila kultura komunální politiky a způsob vládnutí, ať již byl u moci kdokoliv. „A přibylo aktivních občanů, kteří se zajímají, co se tady děje,“ pochvaluje si.

Scházíme se v den, kdy je na návštěvě Karlovarského kraje zvolený prezident. Dušek třímá kožené desky s dokumentem, v němž pro budoucí hlavu státu sepsal problémy tohoto regionu a jejich možná řešení. Navrhuje třeba přesunutí několika důležitých úřadů do opomíjených okresů kraje a přichází s nápady, kam by se mohlo efektivně investovat. Prezidentský pár doprovází spoluzakladatelka Komunitního osvětového společenství Poláková. Moderuje také debaty občanů s budoucí první dámou v Chebu i se zvoleným prezidentem v Karlových Varech. Kruh se uzavřel.

Zvolený prezident Petr Pavel s manželkou Evou
Úspěch Pavla byl jen první krok. Český populismus vymýcený není, říká politolog

„Ani ve snu by mě na jaře 2020 nenapadlo, že moje žádost o peníze na šití roušek mi přinese do života tak velkou výzvu. Nejdřív koordinaci kampaně v kraji, pak účast v expertním týmu generála Pavla a nakonec doprovázení první prezidentské návštěvy. Jsou tu na ni skvělé ohlasy, myslím, že občanské aktivity na Chebsku ještě výrazně porostou,“ říká.

Do programu se jí podařilo zakomponovat i krátké setkání s dobrovolníky z chebského spolku. Když se s prezidentským párem pozdraví, mají pro něj i další zásadní vzkaz: „Volbami jsme neskončili, zůstáváme tu jako aktivní zálohy. Ale hlavně na náš kraj nezapomeňte jako vaši předchůdci.“