„Miloučká, atraktivní, 19letá studentka SŠ, 175 cm, 58 kg. Prsa č. 3 ti ráda nabídne úsměv a láskyplné hrátky. Přijď a ukážu ti, co dovedu,“ láká například do svého bytu dívka z Prahy 10.

Jiný zážitek nabízí Martina ze Smíchova: „47 let 165/50/3 tě zve na hezký sex dle tvých představ. Nejprve tě masáží připravím a ostatní je na tobě a dohodě.“

Každý z inzerátů je doplněn číslem mobilního telefonu, takže sjednat schůzku zabere jen pár minut. Řada žen si kromě ceny stanovila i „otevírací dobu“.

Domácí prostředí

Psychologové rostoucí oblibu privátů vysvětlují pocitem soukromí, komfortu a domácího prostředí.

„Mnohdy si muži zvyknou navštěvovat jednu a tutéž dívku a chodí za ní jako za stálou milenkou, která po nich kromě honoráře nic neočekává. Za pět set korun má tedy muž od dívky veškerý servis,“ poznamenal psycholog Václav Holman.

„Pamatuji si doby, kdy v Perlové ulici seděla schovaná za popelnicemi starší žena romského původu, pletla na vnoučata svetry a šály a za menší úplatu prováděla orální sex kolemjdoucím úředníkům. Nabídka služeb se od té doby samozřejmě posunula, a posouvá se dál s náročností klientely,“ doplnil psycholog Holman.

Přestože se v pražských privátech živí stovky žen nelegální prostitucí a jejich příjmy se pohybují v desítkách milionů korun, nikdo tento problém neřeší. Nezajímají policii, radnice ani živnostenské úřady. Podle zodpovědných úřadů prostituce oficiálně neexistuje a sexuální služby poskytované v soukromí tak nelze postihnout. „Řešíme ročně několik desítek stížností občanů s upozorněním, že v tom a v tom bytě se patrně provozuje prostituce.

My samozřejmě musíme věc prošetřit, čili dorazíme k takovému bytu a zazvoníme,“ popisuje náměstek ředitele pražské městské policie Ludvík Klema a dodává: „Pokud nám vůbec někdo otevře, pak je odpověď jasná, doma si můžu dělat co chci, a že jsem prostitutka? No dovolte…“ Něco takového se podle Klemy prakticky nedá prokázat.

„Nejvýš daňový únik, ale kdo ho definuje, když taková živnost neexistuje,“ konstatuje lakonicky Klema. Prodejné ženy nefungují jen v soukromých domech, občas se objeví i v obecním bytě. Prokazování je ale zrovna tak nemožné. „Během let byla řada informací od sousedů, že v některém z obecních bytů může docházet k prostituci,“ potvrdila Deníku starostka Prahy 2 Jana Černochová. V takových případech podle ní byla požádána správcovská firma a bytové oddělení, aby situaci prověřily.

„Málokdy se ale skutečně podaří nájemníkovi něco prokázat,“ dodala Černochová. Starostka Prahy 3 Milena Kozumplíková, jejíž městská část jako bydliště lehkých dívek nabízejících své služby doma figuruje též velmi často, jen konstatovala: „V obecních bytech takové problémy nemáme, to bych musela vědět.“

„S priváty primárně problém v Praze není. Vadí mi prostituce jako taková. Já bych se jí nezabýval, kdyby nebyla problematickou na veřejných prostranstvích,“ uvedl pro Deník náměstek pražského primátora Rudolf Blažek, který je předkladatelem vyhlášky týkající se prostituce.

Nelze ji vymýtit

Blažek poukázal na to, že prostituci nelze zákazy vymýtit. „Současné zákony tuto činnost vůbec neznají. Trestní řád pamatuje jen na kriminální činy, které s prostitucí souvisejí. Jde například o kuplířství či obchodování se ženami,“ dodal Blažek. Jeho slova potvrdil i Ludvík Klema.

„Česká republika podepsala úmluvy, kterými prohlásila, že nebude tolerovat prostituci. V praxi se tak tváříme, že prostituce neexistuje, a když něco neexistuje, nemůžeme to ani regulovat.“ Blažek považuje za nutný nový zákon, který by definoval prostituci a povinnosti osob, které ji vykonávají.

„Do budoucna bychom chtěli mít možnost upravit, stejně jako prostituci na veřejných prostranstvích, provoz veřejných domů, ale i privátů vyhláškou,“ doplnil Blažek s tím, že je třeba nejprve vypovědět zmíněné úmluvy v případě přijetí nového zákona, ale bude nutné odložit jeho platnost o dva roky, protože výpovědní lhůta úmluv je dvouletá.

 

Studentka Klára: O svou pověst se rozhodně nebojím

Prostitutky, které „pracují“ v bytech, mají často stálou klientelu.Mnohdyani svou činnost neprovozují „na plný úvazek“, ale jsou to třeba studentky, pro něž jde o snadný způsob výdělku. Ceny jsou různé, v inzerátech lze najít i ženy za 600 korun za půl hodiny. Dokonce se v Praze objevil případ, kdy muži platili za služby stravenkami.

Za „služby“ jiných žen ovšem můžete zaplatit i několik tisíc korun. Se svými zkušenostmi s poskytováním sexu v privátu se Deníku svěřila Klára z Prahy 2, která o sobě tvrdí, že je studentkou práv.

Prostá otázka: proč provozujete tuhle „živnost“?

Prostá odpověď – kvůli penězům.

Obecná představa je taková, že tohle řemeslo je úplné dno. Jste na dně?

Ne, jsem studentka a peníze se hodí. Myslíte, že bych si mohla třeba ze stipendia držet takovýhle byt? Ráda se bavím, oblékám, to všechno něco stojí.

Studujete práva, čili nezdá se, že vaším cílem je skončit jako, promiňte mi ten výraz, šlapka.

To rozhodně ne.

Přesto, nebojíte se o pověst a v horším případě o zdraví či život? Pověst?

To tedy opravdu ne. Své klienty si pečlivě vybírám. Na gynekologii chodím pravidelně a o život? Myslím, že na ulici den co den číhá mnohem víc a reálnějšího nebezpečí, než je to, které známe z filmů.

Přijímáte „návštěvy“ v pronájmu?

Ne, to je můj byt po babičce, mám na něj dekret.

Co sousedé, nestěžují si?

Zatím jsem tu neměla jediný problém, ale i kdyby, co dělám doma, je moje věc. Jak jste sám poznamenal, studuji práva, čili vím, co můžu. Ale mluvíte semnous despektem. Zkuste to brát jinak, kdyby nebyla poptávka, není nabídka.

Otázka na závěr: Kdyby se tahle živnost zlegalizovala a vy jste mohla dostat jakousi koncesi, šla byste do toho?

Tak to určitě ne (smích). To už bych se o tu pověst bála.