Stojím na hlavní ulici v Českých Velenicích na jihu Čech a čekám, až si pro mě přijde 43letá žena, aby mě zavedla do svého skromně zařízeného bytu v prvním poschodí. Jestli měl někdo opravdu špatné postavení planet v horoskopu při svém narození, byla to právě Helena.

Byl jí rok a půl, když ji zachytil vlak a od té doby nemůže ovládat levou ruku. Dává to za vinu své matce, která jí prý nezajistila lékařské ošetření a zanedbala její péči. Dokonce ji a její tři starší sestry týrala. Děti nakonec skončily v dětských domovech. To byly Heleně tři roky a v dětském domově zůstala do osmnácti.

Prostituce. Ilustrační snímek
Jedna z klientek si prostitucí vybavila ordinaci, říká šéfka Rozkoše bez rizika

Jenže se ocitla sama v jihočeských Prachaticích a neměla kam jít. Nastěhovala se proto k muži, kterého krátce předtím poznala. „To byl začátek mé katastrofy. Protože jsem neměla kam jít, začal mě po třech měsících fyzicky týrat. Třikrát jsem dokonce skončila na jipce,“ vzpomíná Helena.

Do toho otěhotněla a násilí neunikl ani jejich nově narozený syn. „V jednu chvíli jsem sbalila syna a sebe a šla jsem v Prachaticích na sociálku. Tam jsem nabídla kluka k adopci. Nevěděla jsem, jak sama vůbec dopadnu, kde skončím a jak dlouho se to potáhne. Sice ho nikdo nebude milovat tak jako já, ale věděla jsem, že bude mít střechu nad hlavou a postarají se o něj,“ říká.

Tehdy ho viděla naposledy.

Ztracena na hranicích

České Velenice jsou malé třiapůltisícové městečko na hranicích s Rakouskem. Po otevření hranic na začátku 90. let se staly jedním ze synonym pro prostituci. A právě tady se tehdy Helena ocitla na útěku. „Byl listopad a do té doby jsem vůbec nevěděla, že nějaké České Velenice jsou. Byl rok 1998 a tady to byl samý pasák a samá šlapka. Byla jsem zbitá a hladová a bylo mi všechno jedno,“ popisuje žena, která tehdy pobírala jen skromný invalidní důchod.

Jeden z místních kuplířů jí nabídl střechu nad hlavou a od té doby České Velenice neopustila.

„Čtyři dny jsem se u něj vzpamatovávala, oblékl mě a dal mi najíst. Potom jsem se rozhodla, že pro něj budu šlapat. Ukázal mi všechny lesíky a co a jak a měla jsem u sebe lístečky s německými větami, protože jsem neuměla německy vůbec nic,“ vypráví o svém začátku kariéry sexuální pracovnice.

Sexuální služby za úplatu poskytuje v Česku více než 13 tisíc žen, ilustrační foto
Jen třetina prostitutek platí daně. Některé mají fiktivní zaměstnání

Rok nato se osamostatnila a sexbyznys ji slušně uživil. Našla si přítele a znovu otěhotněla. Jenomže už v době, kdy byla těhotná, ji začal mlátit.

„Pak už jsem měla strach chodit domů. Byl na mě hnusný a pak se mnou chtěl spát. Kdyby mi dával peníze, tak by to bylo jako můj kšeft. Bylo to nesnesitelné,“ líčí s tím, že si našla byt a násilníka opustila i se synem, kterému lékaři později diagnostikovali ADHD.

Helena je jednou z tisíců žen, které si na živobytí vydělávají prostitucíHelena je jednou z tisíců žen, které si na živobytí vydělávají prostitucíZdroj: Deník/Vilém Janouš

Tehdy Heleně na slušné živobytí stačilo pět až sedm zákazníků denně. Dokonce si během prostituce na čas našla sponzora, který jí platil nájem a vozil jídlo. Po čtyřech letech si opět našla partnera, se kterým otěhotněla, a narodil se jí další syn. O pět let později dcera.

„Pak se to zase všechno podělalo. Přítel začal brát drogy a hrát na automatech. Vůbec jsem neměla ponětí, že se někde zadlužil,“ vzpomíná. Nakonec její muž skončil ve vězení a u mladšího syna se rozvinula těžká schizofrenie. Kvůli tomu musel být umístěn do ústavu. Aby uživila děti, musela každý večer kolem šesté vyrážet „na trasu“. „Vracela jsem se kolem třetí ráno, zhnusená sama sebou,“ popisuje. Navíc si už nevěděla rady s chováním svého staršího syna a požádala rovněž o jeho umístění do ústavu.

Smrtící epidemie

Katastrofou byl ale příchod koronavirové epidemie. „Když zavřeli hranice, tak ten rok pro mě skončilo úplně všechno. Zůstal mi jen invalidní důchod a musela jsem si rozmyslet, jestli zaplatím nájem, nebo koupím jídlo. Po čtyřech měsících mi narostl dluh na nájmu a majitel se mnou ukončil smlouvu. Najednou jsme neměli kam jít. Kvůli mé ruce jsem nemohla sehnat žádnou jinou práci. Musela jsem do ústavu umístit i dceru. To mě úplně zlomilo,“ vypráví se slzami v očích.

Prostituce. Ilustrační snímek
Inflační prostituce? Přibývá žen, které se kvůli krizi živí vlastním tělem

Lepší časy se už nevrátily. I nyní na ulici horko těžko vydělá na živobytí a pomalu se před ní rozplývá vyhlídka, že by ulici mohla opustit úplně.

„Obrátila jsem se na úřady a řadu organizací. Žádala jsem o jedno, aby mě dostaly z trasy, protože už to nesnesu. Vždy mi řekly, že potřebuju okamžitou pomoc a daly mi zase jen nějaký telefon. Takhle jsem to vydržela dva měsíce a pak jsem se na to už vy… Jsem tělesně postižená žena, ani jsem si to nezpůsobila sama. Nemám nikoho, mám zájem o své děti, ale nemám ani tu šanci se o ně starat, aby byly se mnou,“ dodává zhroucená žena.

Ven z ulice

Helena je jednou z deseti až třinácti tisíc sexuálních pracovnic, které působí v České republice. Generální ředitelka organizace Rozkoš bez rizika Hana Malinová odhaduje počet žen, které si vydělávají na ulici, na deset procent z uvedeného celkového počtu. Zbylé sexuální pracovnice působí v privátech, eskort servisech a v nočních klubech.

Většina z nich se ale k této profesi neuchyluje proto, že by to chtěly dělat, nýbrž kvůli finančním problémům. „Zpočátku jsou v euforii, protože nejdříve neměly skoro co jíst a najednou mají peníze. Až během pár let začínají zjišťovat, že to nebylo dobré rozhodnutí. Nemají už ale takové sebevědomí, aby dokázaly změnit profesi,“ říká koordinátorka Spolku pro ochranu žen Zdeňka Pecharová.

Některé průzkumy ukazují, že už po půlroce v sexbyznysu se ženám sníží sebevědomí natolik, že už si nevěří, že by zvládly dělat něco jiného. Navíc mnohé z nich mohou trpět zdravotními potížemi. „Je zajímavé, že i někteří kuplíři si všimli, že ženy mají často problémy s kyčelními klouby. Je to kvůli poloze, která je oblíbená mezi zákazníky. Ženy při ní musejí mít nohy nahoře a namáhají tím kyčle. Je to sice pro zákazníky velmi stimulující poloha, ale jedna z nejhorších věcí na kyčle,“ doplňuje koordinátorka.

Dvaadvacetiletý bezdomovec Josef žije ve stanu nedaleko pražské Skalky
Život na ulici? Tři čtvrtě dne strávím sháněním jídla, říká mladý bezdomovec

Právě Spolek pro ochranu žen se je snaží ze sexbyznysu dostat. Ostatně jeho vznik před třemi desítkami let iniciovaly ženy, které samy jako sexuální pracovnice fungovaly. „Dříve byl velký problém dostat se z ulice, pokud s tím ženám nepomohla nějaká organizace či nový partner nebo kamarádka. Díky naší činnosti jsme ale našli několik nových způsobů, jak jim z toho pomoct,“ tvrdí Pecharová.

Organizace dokonce vytvořila mezinárodní exitový program, v němž sdílí se zahraničními neziskovkami všechny informace a know-how, jak ženy ze sexbyznysu dostat. Spolek také začal spolupracovat s Úřadem práce ČR, jehož pracovníci jsou dokonce vyškoleni, jak se k takovým ženám chovat. „Byli jsme ujištěni, že pokud má sexuální pracovnice děti, nebude to považováno za ohrožování mravní výchovy a budou se jí snažit pomoct. Nebudou jí házet klacky pod nohy nebo vyhrožovat odebráním dětí, ale budou se jí snažit pomoct. To je priorita,“ popisuje Pecharová.

Spolek dosud pomohl desítkám žen, které už nemusejí prodávat své tělo, aby se uživily.